IE uvádí, že do konstrukce S II je zabudováno mnoho vrstev konzervatismu a tendence pojímat pojistitele jako obchodníky a nikoli jako dlouhodobé investory může poškodit spotřebitele, dlouhodobé investice a národní hospodářství. Proto tvůrci politik (EU) musejí podle IE přistoupit k takovým opatřením, aby regulatorní rámec více odrážel realitu.
Například scénář, který je znám jako bazický případ a který se po pojistitelích požaduje při kalkulaci aktiv a závazků, předpokládá, že úrokové sazby zůstanou nízké příštích dvacet let. Nicméně takový scénář lze pokládat za nepravděpodobný.
Lze uvést i jiné příklady konzervatismu v S II:
- po pojistitelích se také požaduje, aby ignorovali aktuální výnosy, jež očekávají z aktiv kryjících závazky a předpokládá se, že investují všechna svá aktiva do téměř bezrizikových investic, jež nepřinášejí prakticky žádný zisk. Ačkoli výnosy jsou nyní skutečně nízké ve srovnání s minulostí, je stále ještě možné docílit zisku z akcií, nemovitostí, obligací, zajištěných obligací atd.,
- dále při kalkulaci závazků musejí pojistitelé zahrnout fiktivní prvky (riziková přirážka a tržní hodnota opcí), které nejsou ve skutečnosti nutné pro výplatu pojistných plnění. Při konstruování S II se očekávalo, že nepůjde o velké částky. V praxi mohou být ovšem velmi vysoké a mohou být jedním ze zdrojů umělé volatility.
K implementaci a dosavadnímu fungování režimu S II se vyjádřil Olav Jones, zástupce generální ředitelky IE. Výsledky nedávných zátěžových testů provedených EIOPA podle jeho názoru prokázaly, že evropští pojistitelé odvedli při implementaci S II dobrou práci, přestože čelili významným výzvám. EIOPA například oznámila, že 100 % testovaných společností vyhovělo minimálním kapitálovým požadavkům (Minimum Capital Requirement – MCR) a 99,98 % mělo mnohem vyšší solventnostní kapitálový požadavek (Solvency Capital Requirement – SCR), než je předepsáno.
Ovšem to, že pojistitelé mají dostatek kapitálu, aby se vyrovnali s konzervativním přístupem, neznamená, že to není nehospodárné a že to nebude mít důsledky. Proto je podle Jonese nutné budovat důležitá vylepšení, aby se zajistilo, že regulatorní rámec bude funguovat, jak bylo zamýšleno a tím se ospravedlnily vysoké náklady i úsilí vložené do přípravy, implementace S II. Je třeba se rovněž vyhnout všemu, co by demotivovalo pojistitele při realizaci tolik pro evropskou ekonomiku potřebných dlouhodobých investic.
Problémy, jež vyžadují pozornost, zahrnují:
- nutnost mít takové kapitálové požadavky, jež odrážejí skutečná rizika, jimž pojistitelé čelí. V současné době, pokud pojistitelé realizují dlouhodobé investice, S II s nimi zachází, jako by byli krátkodobými obchodníky, a zakládá měření rizika na krátkodobých rizicích. Ačkoli byla určitá činnost k vyřešení tohoto problému vykonána, zbytečné překážky v oblasti investování a náklady zůstávají, což má dopad na všechny formy dlouhodobých investic, včetně akcií, korporátních dluhopisů a nemovitostí. V případě, že to nebude zcela vyřešeno, mohlo by to mít celou škálu negativních efektů, včetně snížení dlouhodobého investování pojistitelů, nižších zisků a menší ochrany pojistníků a pojistitelů, což může vést k více procyklickému chování;
- zjednodušení a praktickou aplikaci ustanovení S II o proporcionalitě, jež by napomohla větší funkčnosti S II v praxi a vyhnutí se zbytečným nákladům pro všechny pojistitele, včetně malých a středních pojistitelů, pro něž je to obzvlášť důležité;
- potřebu mít vhodnější kalibrace a metody, které by lépe reflektovaly skutečná rizika a závazky v několika specifických oblastech, včetně rizika dlouhověkosti, katastrofického rizika a měnového rizika.
Jones dále zmínil, že evropské pojišťovnictví silně podporovalo S II a její posun směrem k rizikově orientovanému přístupu. K tomu, aby to však fungovalo, je životně důležité, aby rizika byla měřena správným způsobem a nikoli nadměrně konzervativně. Právě probíhající činnosti, které se týkají budování unie kapitálových trhů, revize stávajícího solventnostního kapitálového požadavku a širší revize S II, jež má být dokončena do roku 2020, poskytují ideální příležitost realizovat výše uvedené důležité změny a zajistit, že S II bude funkční a vyhne se jakémukoli poškození spotřebitelů, národního hospodářství a pojišťovnictví.
S II zavedla po 15 letech příprav podstatné změny toho, jak jsou pojistitelé regulováni a stanovila vysoké požadavky na solventnostní kapitál, řízení interního rizika a reporting. Tyto požadavky zajišťují extrémně vysoké úrovně ochrany klientů a harmonizaci pravidel napříč Evropou. V průběhu přípravy S II se narazilo na problémy s vymýšlením způsobu, jak správně měřit investiční rizika, jimž čelí pojistitelé, kteří poskytují klientům garance. To vedlo ke zpoždění, ale rovněž k zásadním vylepšením regulatorního rámce ve formě změn, týkajících se tzv. dlouhodobých záruk (long-term guarantees – LTG), které lépe odrážejí reálnou ekonomiku a dlouhodobá rizika. Podle názoru IE jsou opatření týkající se dlouhodobých záruk podstatnou součástí S II. Bez nich by to jednoduše nefungovalo. Další vylepšení jsou ale nutná, aby se zajistilo, že budou účinná.
Komentáře
Přidat komentář