Agregátní poměr použitelného kapitálu a solventnostního kapitálového požadavku zůstal k polovině roku 2022 nad hranicí 200 % a tedy dostatečně vysoko nad regulatorní 100% hranicí (Graf III.16). Pojišťovny rovněž zůstaly ziskové zejména vlivem pokračování růstu pojistného v neživotním pojištění (Graf III.17). V případě růstu nákladů pojišťoven v důsledku inflace či vyšších škod z přírodních katastrof, na které by pojišťovny mohly reagovat relativně citelným zvýšením pojistného, a současného významného poklesu reálného disponibilního příjmu domácností a zhoršení ziskovosti nefinančních podniků by pojišťovny mohly čelit poklesu poptávky po pojištění a v důsledku toho i snížení ziskovosti.
V některých segmentech pojišťovacího trhu by mohlo rovněž dojít ke zvýšení míry podpojištění v ekonomice (tj. podílu rizik, které nejsou dostatečně kryty pojistnými smlouvami), což by mohlo mimo jiné přispívat k reputačnímu riziku pojišťoven. Uvedená rizika nicméně nejsou bezprostřední a pojišťovací sektor disponuje dostatečnou odolností k tomu, aby v případě jejich materializace nedošlo k významnému narušení stability sektoru.
Mohlo by vás zajímat: Alena Macková: Málokterý spotřebitel nechce být pojištěn
Náhlá realizace tranzitivních klimatických rizik by neohrozila stabilitu domácích pojišťoven…
Stabilita domácího pojišťovacího sektoru není bezprostředně ohrožena tranzitivními ani fyzickými klimatickými riziky.[1] Realizace tranzitivních rizik by mohla mít podobu náhlé změny sentimentu účastníků finančních trhů. Ti by urychleně změnili poptávku po akciích či dluhopisech v závislosti na uhlíkové stopě jednotlivých společností. Uvedený vývoj by dle odhadů EIOPA[2] vedl na úrovni EU k agregátnímu poklesu hodnoty akcií, korporátních dluhopisů a hodnoty investic v investičních fondech držených pojišťovnami o 6 %, přičemž tato hodnota by se pohybovala v rozsahu -22 % (Maďarsko) až +4 % (Chorvatsko) a pro ČR by došlo k poklesu hodnoty o 4 %. Celkové ztráty pojišťoven by představovaly přibližně 1 % agregátního přebytku aktiv pojišťoven nad jejich závazky (1,1 % pro ČR a 0,8 % na úrovni EU).[3] Tento rozsah ztrát lze hodnotit jako relativně nízký, neboť ČNB v každoročních makrozátěžových testech hodnotí odolnost pojišťoven vůči řádově rozsáhlejším poklesům na finančních trzích. ČNB rovněž nově monitoruje skladbu investičních portfolií z hlediska jejich hodnocení ESG (Graf III.5 CB).
… nárůst rozsahu či četnosti přírodních katastrof by mohl zdražit pojištění majetku
Realizace fyzických klimatických rizik by znamenala nárůst četnosti či rozsahu přírodních katastrofických škod, což by vedlo rovněž k růstu hrubých nákladů pojišťoven na pojistná plnění. Pojišťovny v současnosti limitují své ztráty v případě katastrof tím, že podstatnou část škod z přírodních katastrof přenášejí na zajišťovny (Graf III.7 CB, levý panel). V případě opakovaných či zvýšených škod by nicméně zajišťovny požadovaly vyšší zajistné, jelikož by přehodnotily jimi očekávané budoucí škody, které by musely krýt na základě zajistných smluv. Na růst cen zajištění[4] by pojišťovny mohly zareagovat variantně.
Pojišťovny mohou přenést vyšší ceny zajistného na klienty, což by nicméně v závislosti na elasticitě poptávky mohlo snížit dostupnost pojištění majetku a případně i hrubé tržby či zisk pojišťoven. Pojišťovny rovněž mohou navýšit ceny jen částečně a kompenzovat růst cen zajistného poklesem rozdílu mezi pojistným a náklady na pojistná plnění (tj. určité „marže“ pojišťoven), a tedy i snížením míry zisku, např. za účelem zachování podílu na trhu. Pojišťovny taktéž mohou snížit objem kupovaného zajištění, tj. přijmout vyšší riziko na vlastní vrub. V závislosti na zvolené variantě reakce či jejich kombinace by pak zesílení klimatických rizik mělo konečný dopad na pojistníky (snížení dostupnosti pojištění) či na pojišťovny (pokles zisku či nárůst rizikovosti).
Mohlo by vás zajímat: 3Q 2022: MAPFRE vykázala celkové pojistné +12,1 %. Jak si vede CAA?
Důsledky variantních reakcí pojišťoven na případný nárůst klimatických rizik naznačuje ilustrativní analýza…
ČNB provedla ilustrativní citlivostní analýzu[5] vývoje hrubého a čistého pojistného a nákladů na pojistná plnění v pojištění pro případ požáru a jiných škod na majetku (dále jen pojištění majetku). Analýza byla provedena na čtyřletém horizontu na šesti pojišťovnách s nejvyšším podílem na pojištění majetku (celkový podíl zhruba 90 % trhu). Analýza velmi obezřetně uvažuje (1) v prvních třech letech každoroční výskyt přírodních katastrof, které by svým rozsahem škod odpovídaly kata-strofám z roku 2021 (zejména letní bouře včetně tornáda na Moravě), a (2) jednorázový výskyt přírodní katastrofy velkého rozsahu ve čtvrtém roce.[6] Hlavním zdrojem napětí na pojišťovacím trhu by se v analýze stalo zdražení zajistného. Zajišťovny by v analýze postupně zvyšovaly objem požadovaného zajistného v průměru o 35 %.[7]
Pojišťovny by v analýze na zdražení zajištění reagovaly variantně. První variantou je plný přenos zvýšených nákladů na zajištění do ceny pojistného. Analýza předpokládá, že tento nárůst ceny pojistného by vedl k poklesu poptávaného pojištění, přičemž míra poklesu poptávky by byla poloviční v porovnání s mírou růstu ceny (tj. cenová elasticita poptávky je stanovena na -0.5). V druhé variantě pojišťovna z důvodu konkurenčního boje promítne do ceny pojištění nárůst ceny zajištění pouze z 50 %, přičemž zároveň akceptuje pokles rozdílu mezi čistým pojistným a náklady na pojistná plnění (tj. pokles „marže“ pojišťoven). Ve třetí variantě je rovněž polovina nárůstu ceny zajistného kompenzována pojišťovnou, ale tentokrát snížením rozsahu zajištěných rizik – v této ilustrativní analýze je expertně předpokládáno, že vlastní vrub pojišťoven poroste ročně o 10 % a rovněž třetina z katastrofických škod ve čtvrtém roce nebude zajištěna.
… jejíž výsledky ukazují, že související rizika pro stabilitu domácího pojišťovacího sektoru nejsou bezprostřední
Výsledky citlivostní analýzy ukazují, že pro pojišťovny je z pohledu finanční stability nejméně riziková první varianta, tj. plný přenos ceny zajištění na klienty (Graf III.7 CB a Graf 1). To by agregátně zajistilo udržení kladného rozdílu mezi čistým pojistným a čistými náklady na pojistná plnění v pojištění majetku (Graf 1, levý panel), a to i v případě významných škod ve čtvrtém roce. Na druhou stranu by se nejrychleji snížila dostupnost tohoto pojištění – pokles poptávky by vzhledem ke zvolené elasticitě a uvažované rychlosti růstu cen činil až 20 % ve třetím a čtvrtém roce analýzy. To by vedlo ke snížení celkového pojištěného objemu a tedy i k poklesu zisku pojišťoven. I po zohlednění čistých provozních nákladů (v původní výši) by nicméně pojišťovny nepropadly do významné ztráty (Graf 1, prostřední panel). Prohloubilo by se rovněž podpojištění, tj. vzrostl by podíl rizik v ekonomice nekrytých pojistnou smlouvou či krytých nedostatečně, což by mohlo v případě významných přírodních katastrof přinášet reputační rizika pro pojišťovny – typicky v důsledku výplaty pojistných částek značně nižších než škody utrpěné při přírodní katastrofě.
Ve druhé a třetí variantě by pojišťovny zvyšovaly pojistné mírněji, což by vedlo k nižšímu poklesu poptávky (shodně o 11 %). V případě druhé varianty by nicméně rychleji klesal rozdíl mezi čistým pojistným a náklady na pojistné plnění („marže“ pojišťoven) a po zohlednění provozních nákladů by bylo pojištění majetku agregátně ztrátové. Kumulativní ztráta by v tomto případě představovala přibližně čtvrtinu výchozího kapitálového přebytku (Graf 1, pravý panel). Ani velmi silné předpoklady ilustrativní analýzy by tedy nevyústily ve významné ohrožení odolnosti sledovaných pojišťoven. V případě třetí varianty by byla ztrátovost pojišťoven v prvních třech uvažovaných letech nižší, zvýšený podíl rizika neseného pojišťovnou by se projevil po přírodní katastrofě velkého rozsahu v posledním roce. Ta by vedla ke ztrátě pojišťoven v rozsahu téměř poloviny výchozího kapitálového přebytku. I v tomto případě tak ilustrace naznačuje setrvání schopnosti pojišťoven plnit kapitálový požadavek i v případě krytí značných škod na majetku.
Mohlo by vás zajímat: Německo: Výrobci automobilů dlouhodobě zvyšují ceny náhradních dílů
Případná realizace klimatických změn může zvyšovat nároky na pojišťovny při řízení rizik a stanovování pojistného
V souhrnu analýza ukazuje, že případná realizace klimatických změn by pojišťovny bezprostředně neohrozila, mohla by však vést k nárůstu požadavků na obezřetnost pojišťoven při řízení rizik a stanovování cen svých produktů v pojištění majetku. Klíčové pro pojišťovny rovněž může být zvyšování efektivity a tedy snižování provozních nákladů v případě poklesu poptávky. Dalším souvisejícím, avšak do analýzy nezahrnutým a relativně obtížně kvantifikovatelným rizikem je riziko selhání významné zajišťovny, které by v případě souběhu s rozsáhlou přírodní katastrofou vedlo ke skokovému navýšení nákladů pojišťoven. ČNB bude uvedená rizika a obecně i problematiku klimatických rizik v pojišťovnictví dále sledovat.
[1] Definici klimatických rizik a jejich kategorizaci uvádí např. blog ČNB Zohledňování environmentálních faktorů ve finančním sektoru. Tranzitivní rizika vyplývají z expozice institucí vůči protistranám, které mohou být potenciálně negativně ovlivněny přechodem na udržitelné hospodářství. Mezi fyzická rizika se řadí sucha, povodně, extrémní srážky, postupné zvyšování teplot apod.
[2] Viz Citlivostní analýza EIOPA (2020). Dle této analýzy představují ve většině zemí EU investice pojišťoven do aktiv emitovaných vysoce uhlíkově náročnými společnostmi přibližně 2–8 % portfolia, pro ČR tento podíl činil necelých 5 %. Skutečný podíl uhlíkově náročných aktiv nicméně může být i vyšší, jelikož údaje o uhlíkové náročnosti nebyly dostupné pro všechna aktiva – nedostupné údaje v případě ČR představovaly přibližně 12 % objemu korporátních dluhopisů a téměř 70 % v případě investic prostřednictvím investičních fondů.
[3] Podíl ztrát a přebytku aktiv nad závazky by se pohyboval pro jednotlivé země EU mezi 0,1 % (Island) a 1,7 % (Portugalsko). Rozsah ztrát byl by závislý mimo jiné na objemu držených aktiv méně zasažených tranzitivními riziky (státní dluhopisy, bankovní vklady) a na tom, do jaké míry pojišťovny držely zasažená aktiva v produktech, u nichž nese investiční riziko pojistník.
[4] Zajistné i pojistné smlouvy v pojištění majetku jsou převážně jednoleté, což umožňuje zajišťovnám i pojišťovnám relativně flexibilně reagovat na změny v četnosti či rozsahu přírodních katastrof.
[5] Analýza je čistě ilustrativní a velmi zjednodušená, nejedná se o simulaci budoucího vývoje ani vyhodnocení scénáře. Analýza mimo jiné neuvažuje (nad rámec dále uvedených předpokladů) vývoj ostatních položek bilance, výnosů a nákladů pojišťoven. Analýza je statická, tj. ukazuje varianty vývoje oproti výchozímu roku bez zohlednění inflace, změn v produktovém složení, úprav strategií pojišťoven v oblasti zajištění, změn kapitálového řízení apod.
[6] Pro účely analýzy byla tato katastrofa stanovena srovnatelně s povodní v roce 2002. Tehdejší objem škod krytých pojištěním dle odhadu ČAP činil 36,7 mld. Kč, což by v přepočtu na současnou cenovou hladinu odpovídalo zhruba 59 mld. Kč. Tato částka dle odhadu ČNB přibližně odpovídá hrubé hodnotě (tj. před snížením vlivem zajištění) solventnostního kapitálového požadavku ke katastrofickému riziku v neživotním pojištění pro pojišťovny za-hrnuté do analýzy (odhad 58,1 mld. Kč), který by měl představovat škodu s pravděpodobností 0,5 %. Rozdělení škod mezi jednotlivé zahrnuté pojišťovny odpovídá jejich tržnímu podílu, který byl odhadnut z jejich podílu na hrubém pojistném a na hrubých nákladech na pojistné plnění v pojištění majetku v roce 2021, přičemž bylo přihlédnuto i k odhadu podílu pojišťovny na celkových nákladech na pojistné plnění po tornádu na Moravě v roce 2021.
[7] Toto tempo růstu zajistného by vedlo k návratu poměru mezi vyplaceným plněním ze zajistných smluv a zajistným ze zvýšených hodnot z roku 2021 (v průměru 95 %) na úroveň 39 % z let 2019–2020. To by bylo v souladu s tím, že by zajišťovny nárůst placených plnění postupně revidovaly z jednorázového mimořádného výkyvu na standardní hodnotu plnění v prostředí klimatické změny.
Komentáře
Přidat komentář