Je iluze, že inflaci lze zkrotit bez zvyšování sazeb, říká Jiří Rusnok


			Je iluze, že inflaci lze zkrotit bez zvyšování sazeb, říká Jiří Rusnok
7.6.2022 Spektrum

Jiří Rusnok končí pozoruhodnou kariéru ve vrcholných funkcích českého státu. Byl dvakrát ministrem. Po etapě, kterou strávil v soukromém finančnictví, se vrátil do centra politiky jako premiér prezidentské vlády Miloše Zemana. Přesto tvrdí, že to nejzajímavější zažil v České národní bance, odkud na konci měsíce po vypršení mandátu odchází. Rozhovor s končícím guvernérem České národní banky přinesl server Aktuálně.cz.

Pane guvernére, koncem měsíce vás čeká poslední hlasování o úrokových sazbách. Vzhledem k rychlosti, s níž roste inflace, ČNB základní sazbu zvýšila už na 5,75 procenta. Půjdete ještě výše?

Všechno nasvědčuje tomu, že opravdu budeme muset jít ještě výše. Naše prognóza už tak očekávala vyšší sazby, než jsme nakonec na posledním jednání bankovní rady zvolili. A vývoj je - bohužel - stále proinflační.

Někteří vaši kolegové naznačují, že by mohlo dojít znovu ke zvýšení o tři čtvrtiny procentního bodu nebo dokonce ještě více. Vidíte to také tak?

Nechci nic předjímat, situace je velmi nejistá. Každý den přicházejí nějaká nová data a ta analyzujeme až do samotného rozhodnutí. Víme zatím, že máme slabší korunu, než s jakou počítal náš scénář. Nelze se tedy omezovat nějakými stropy. Takže ano, zatím to vypadá na tři čtvrtě procentního bodu či více.


Mohlo by vás zajímat: Markéta Šichtařová: Krutá pravda o zdražování


Takže se neztotožňujete s názorem vašeho nástupce Aleše Michla, že zvyšování sazeb ničemu už nepomáhá, protože inflace je z velké části dovezená?

S tím se tedy neztotožňuji. Nikdo zatím nic lepšího, než nyní konáme, nevymyslel. Kdybych měl jinou alternativu a byla v rámci pravidel, určitě se takové debatě nebudu bránit. Ale nic takového není.

Vždyť se jen podívejte na vývoj v zemích, které nám byly donedávna dávány za příklad zdrženlivosti. Dnes je to již jinak a v následujících čtvrtletích uvidíme prudké zvyšování sazeb, kam se podíváme.

Naposledy o půl procentního bodu navyšovala sazby kanadská centrální banka, k tomu ještě přidala dost jestřábí prohlášení. Vidíme velký obrat u Evropské centrální banky a mluví se o tom, že jejich první zvýšení nebude jen o čtvrt procentního bodu. Americký Fed už naskočil na růst sazeb a k tomu přidává razantní kvantitativní "utahování", tedy prodej cenných papírů, které nakoupil dříve. Navíc tyto centrální banky čelí kritice, že s reakcí na inflaci - na rozdíl od nás - "zaspaly".


Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Budou pojišťovny zdobit nástěnky?


Není tedy nad čím váhat?

Zvyšování sazeb samozřejmě nevyřeší krátkodobé poruchy v nabídce. Ale to, prosím, ani nikdo nikdy netvrdil. Nicméně bez zvyšování sazeb prostě není možné přivést inflaci do patřičných mezí. To je iluze.

Už vidíme, jak dražší vstupy prosakují do všech obchodních vztahů a cen. Mnozí experti tvrdí, že od určitého momentu vývoje inflace již nemá příliš smyslu analyzovat, co je nákladové a co poptávkové. Při jisté úrovni je to trochu jako debata, zda bylo dříve vejce, či slepice. Jinak také vypadá vnitřní dynamika inflace při jednorázové vlně, která se prožene ekonomikou a odezní. O tom můžeme mluvit třeba v případech, kdy ceny rostou tempem pěti sedmi procent, byť se v tom samozřejmě jednotlivé ekonomiky liší. Ale jakmile inflace přesáhne určitou úroveň, mění se její vnitřní dynamika. Začne živit samu sebe, rozlévá se do celého hospodářství a pak už není tak podstatné, jak vlastně vznikla.

A proti tomu se už opravdu nedá bojovat jinak než razantním zvyšováním sazeb.


Mohlo by vás zajímat: Abeceda pojištění majetku s Pillow: D jako domácnost


Co tedy soudíte o Michlově výroku, že po svém nástupu do guvernérského křesla navrhne stabilitu sazeb, ač vůbec neví, jaké budou po červnovém zasedání, ani jaká bude celková situace?

Považuji to za nešťastný výrok, protože to do standardní praxe centrálních bank nepatří. Je to popření určitých postupů a principů. Bylo by něco jiného, kdyby to bylo určité "forward guidance" (komunikační strategie centrální banky, v jejímž rámci se zaváže k určitým krokům po určitou dobu do budoucna, pozn. red.), ale to zde není namístě. A je třeba říct ještě jednu věc: i nepohnutí sazbami je rozhodnutí, a to zásadní. Sazby musí být na úrovni, která odpovídá dosažení inflačního cíle na horizontu měnové politiky, tedy roku až roku a půl. A podle toho se rozhodujete, zda je zvýšit, snížit či ponechat. Kolegou deklarovaná stabilita sazeb je ale protimluv. Pokud usiluji o stabilitu cen, musím pro to také něco dělat. Ano, někdy to znamená ponechání sazeb na stávající úrovni. Ale v takové situaci nyní rozhodně nejsme.

Důležitým faktorem je i kurz koruny. Jistý český obchodník z Londýna mi napsal, že deklarace stabilních sazeb je školácká chyba, protože nedokáže kolegům vysvětlit, proč nyní masivně neprodávat korunu. A ČNB bude nakonec muset intervenovat od rána do večera.

Věcně to vidím podobně jako ten člověk, se kterým jste mluvil.

Jaký je vlastně váš názor na celou současnou personální obměnu, která otřásá centrální bankou? Nebavme se o jménech, ale o způsobu volby. Přežil se ten český imperiální, kdy jeden jediný politik může o své vůli rázem přerušit kontinuitu instituce, která hlídá cenovou stabilitu?

To já nevím. Je fakt, český model výběru členů bankovní rady je unikátní. Ale na druhou stranu ani ty ostatní nejsou dokonalé. Aspoň já takový neznám. Je to z povahy věci neřešitelná úloha: Na jedné straně se ve slušných zemích usiluje, aby centrální banka byla co nejvíce nezávislá, tedy apolitická. Na druhé straně musí vedení banky nějak vzniknout a to nejde jinak než prostřednictvím nějaké legitimní politické síly. Proto se různě kloubí prezident, vláda, parlament a jde to těžko.


Mohlo by vás zajímat: Vodákům začíná hlavní sezóna. Jak pokrýt rizika pojištěním?


Ale k čemu se tedy kloníte?

Byl bych opatrný odsoudit celý současný český jmenovací model na základě jedné zkušenosti, kterou nyní třeba považujeme za kontroverzní. Měli jsme různé prezidenty, třicet let to slušně fungovalo a centrální banka měla vždy velmi dobré renomé.

Myslím, že to není ani tak o hledání lepšího modelu volby, ale o tom, že si lidé vždy musí být vědomi své odpovědnosti. A unesou ji buď lépe, či hůře. Nemám tedy žádný silný názor. Moc se mi nezdá vtahování horní či dolní komory parlamentu do celého jmenovacího procesu, ale třeba kontrasignace premiérem by jako jistá pojistka asi neškodila.

Pokud už by se něco v budoucnu měnilo, tak bych se spíše přimlouval za jednomandátový systém. Tedy ať je klidně volební období člena bankovní rady třeba i delší, například osm let jako v Evropské centrální bance, ale ať jej člověk může zastávat jen jednou.

Celý rozhovor si přečtěte na stránkách České národní banky

Sledujte nás

Facebook Twitter LinkedIn

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

Související články