Kde jsou hranice ochrany spotřebitele


			Kde jsou hranice ochrany spotřebitele
5.9.2016 Komentáře

„Když to nejde silou, půjde to ještě větší silou“. Alespoň tak uvažují nejspíš architekti ochranospotřebitelských pravidel. Jinak řečeno, když neochrání klienta x papírů, přidáme lejstro další. A když ani to nezafunguje… Že je to celé k ničemu a jen to komplikuje život těm, kteří dělají svoji práci férově, nechtějí „ochranospotřebitelští fanatici“ nic slyšet. Přitom příkladů, kdy byl klient „řádně informován“ a přeci si naběhl, je celá řada.

Třeba když ČAP před nedávnem varovala před klamnými praktikami některých „takyzprostředkovatelů“. Ti údajně oslovují klienty jako zástupce „asociace pojišťoven“ a chtějí jim „zkontrolovat smlouvy“. Co pak následuje, si už asi každý domyslí. Něco podobného jsme tu už měli ostatně několikrát a nejspíš se s tím budeme bohužel setkávat i v budoucnosti. Naletět vykukovi zaštiťujícím se nějakou autoritou, není však výjimkou ani v jiných oborech. Třeba taková „kontrola faktur za elektřinu“, nebo „kontrola kvality vody“ jsou poměrně oblíbeným „modem operandi“ všelijakých nepoctivců.

Někdy si ale může člověk nad naivitou některých lidí hlavu ukroutit. Před pár lety se ke mně dostaly detaily opravdu bizarního případu. Jistá firma, říkejme jí třeba „SlevBonus“, nabízela lidem kartu, pomocí které měli mít možnost čerpat různé slevy. Za tuto kartu měli zákazníci zaplatit 20 000 korun. Takové typické „nechci slevu zadarmo“. Kupodivu se našli tací, kteří si kartu opravdu pořídili. A protože nemohli složit těch 20 000 na dřevo, „SlevBonus“ jim nabídla řešení – sjednat si životní pojištění a alespoň dva roky platit měsíční pojistné 1 500 korun. A tak lidé platili dva až tři měsíce pojistné, dostali „slevové“ karty a chtěli začít čerpat slibované „výhody“. Ale ouha… Zjistili, že skočili firmě na špek. Ale místo, aby se na ni obrátili, přestali platit pojistné a na pojišťovně se domáhali vrácení všech zaplacených peněz. Ta to pochopitelně odmítla a začaly tahanice. A pokud se ptáte, co na to firma „SlevBonus“. Ta se jaksi vytratila…

Víte, co spojuje tyto případy. Že klienti byli vždy „řádně informováni“. A že jim to bylo stejně málo platné. „Ochranospotřebitelští fanatici“ by to však nejspíš vyhodnotili tak, že kdyby klient dostal informací ještě víc, určitě by nenaletěl. Napříště by mu třeba mohl zprostředkovatel předkládat čestné prohlášení o tom, že jedná čestně…

 

Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny

Sledujte nás

Facebook Twitter LinkedIn

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

Související články