Sloupek Kateřiny Lhotské: Co květen dal


			Sloupek Kateřiny Lhotské: Co květen dal

Nebo spíš nedal? Rozhodně nebyl studený, a tak asi letos nebude „ve stodole ráj“. A i jinak měl květen k „ráji“ daleko a připomínal spíše konkurenční „peklo“. Začátek platnosti nařízení GDPR totiž vyvolal u některých lidí paniku, v jejímž důsledku začali regulérně blbnout a blbost šířili i ve svém okolí. Právnička jedné firmy dokonce požadovala, aby si všichni v mobilech smazali čísla na své dodavatele a obnovili je až v okamžiku, kdy od nich získají písemné souhlasy.

Ale o této regulaci už toho bylo napsáno dost, a nemá cenu se opakovat. Berme to jako ránu osudu zatěžující (nejen) pojišťovny dalšími náklady, proti kterým lze jen těžko očekávat nějaký výnos. A takových záležitostí stále přibývá. Člen představenstva jedné pojišťovny si mi před časem posteskl, že jim letos běží jen jeden byznysový projekt. Všechny ostatní jsou regulatorní. S tím naším světem je zkrátka něco špatně…

Ale k dalším událostem. Ve Sněmovně se podařilo schválit návrh Zákona o distribuci pojištění implementující do našeho práva směrnici IDD. Teď frčí do Senátu, a tak se zdá, že by IDD mohla začít platit od 1. října 2018 i u nás. Vzhledem k situaci na naší politické scéně a ke zkušenostem z minulosti je docela překvapivé, že naši zákonodárci tentokrát termín stihnou. Občas se zkrátka dějí i zázraky, a tak se zdá, že tentokrát nebudou pojišťovny vyhazovat peníze za další regulatorní projekty předčasně.


Mohlo by vás zajímat: Brexit: Hiscox si vybral Lucembursko


U našich východních sousedů tamní vláda dále přitahuje šrouby finančnímu sektoru. Teď chce usměrňovat výši odměn zprostředkovatelů. Přímá regulace se má týkat jen úvěrů. Spotřebitelských i hypotečních. Nepřímo se ale nové návrhy dotýkají i provizí v životním pojištění. Stanoví totiž minimální podíl pojistného, které se má v jednotlivých letech investovat. Začíná se na 50 % a pak podíl postupně roste až k 80 %. A co se zainvestuje, lze jen těžko vyplácet na provizích.

Ve Švýcarsku mění Zákon o pojistné smlouvě. Jsou kolem toho různé dohady, ale to je celkem normální. Kde ostatně nejsou. Zajímavostí je, že jejich stávající zákon platí už více než 100 let. Přestože byl za tu dobu nepochybně několikrát novelizován, lze našim švýcarským kolegům takovou stabilitu právního prostředí jen tiše závidět.


Mohlo by vás zajímat: Video: Unikátní záběr, blesk uhodí do vody


Prý klesá loajalita zaměstnanců. Alespoň to tvrdí jeden z průzkumů. Ono to není zas tak překvapivé. Lidé mají jiný vztah k práci, než měli dříve a něco jako hrdost na značku, pro kterou člověk pracuje, se už moc nenosí. Někdy to spíš vypadá, jako by lidé dělali firmě milost, když pro ni pracují. Čemuž se přizpůsobuje třeba i slovník používaný při přijímacích pohovorech.

Třeba výraz „odměna za práci“ je postupně nahrazován slovem „kompenzace“. Že by zaměstnavatel kompenzoval svému zaměstnanci to, že se ráno zvednul z postele a dorazil do práce? Teď už jen chybí, aby nějaký „budovatel Dobra“ přišel s tím, že nutnost získávat prostředky na obživu prací je zásah do lidských práv a lidé by měli dostávat peníze, aniž by hnuli prstem.


Mohlo by vás zajímat: Jaký je vliv Solvency II na německý trh?


A nakonec náš pravidelný osmičkový historicky exkurz. Tentokrát se podíváme o čtyři století zpět. 23. května 1618 byli totiž z okna Ludvíkova paláce na Pražském hradě vyhozeni místodržitelé Vilém Slavata z Chlumu a Košmberka a Jaroslav Bořita z Martinic a s nimi se proletěl také písař Fabricius. Pak to šlo ráz na ráz. Stavovské povstání, Bílá hora, poprava vůdců povstání na Staroměstském náměstí a Třicetiletá válka drancující Evropu. Po defenestraci ostatně obvykle nějaká válka následuje. Budiž nám poučením, že vyhazování politiků z oken obvykle k ničemu dobrému nevede. Byť by si to občas zasloužili…

Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny

Sledujte nás

Facebook Twitter LinkedIn

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

RSS

Související články