Vezměme si to na příkladu pojišťoven. Mezi těmi sice probíhá usilovný boj o klienta, ale všechny mu nabízejí služby v podstatně stejné užitné hodnoty. Jenže vedle toho vstupují jednotlivé společnosti jako součást sektoru pojišťovnictví také do konkurenčního boje se subjekty působícími v jiných oblastech finančnictví. Tedy například s bankami nebo investičními společnostmi.
Tady už nejde o to, zda dá klient svoje peníze té které pojišťovně, ale zda si za ně vůbec pojištění pořídí. Nebo zda si je raději uloží, případně se zadluží a použije je na budoucí splátky úvěru. Jinak řečeno, která jeho „potřeba“ v jeho očích převáží, případně, kdo si z celkové částky, kterou je schopen a ochoten do finančních služeb celkem vrazit, uloupne víc.
Mohlo by vás zajímat: Glosa Jaroslava Daňhela: Jak se změní pojišťovnictví v době koronavirové?
Stejně jako mezi pojišťovnami navzájem, tak i mezi finančními sektory tak probíhá konkurenční boj. Jen není tak viditelný. On se totiž neodehrává na veřejnosti, ale spíše „za dveřmi“, za kterými se různí lobbisté snaží získat co nejvíce výhod pro oblast, kterou zastupují. Že něco takového probíhá, lze usuzovat třeba ze šířících se „úvah“ o připravovaných legislativních změnách. Když se například začne mluvit o zrušení daňového zvýhodnění životního pojištění, tak je téměř jisté, že lobbisté zastupující zájmy těch sektorů, které těchto výhod v současnosti nepožívají, budou nedaleko.
Ovšem stejně jako spolu o přízeň zákazníků (respektive o jejich prachy) soupeří jednotlivé sektory finančnictví, tak o totéž soupeří i celý tento segment s ostatními segmenty našeho hospodářství. Tedy zda si klient za svoje peníze pořídí finanční službu, nebo raději nový notebook, či pojede na dovolenou. Přiznejme si, že na této úrovni tahá finančnictví za kratší konec. Lidé totiž spíše pochopí, co získají tím, že si koupí nové kolo nebo mobil. Ale nějaký finanční produkt…? Ještě tak "kreditní" kartu, protože tou se dá za ten mobil zaplatit. Ale proč by si měli probůh pořizovat nějaké pojištění? Vždyť pak „budou jenom platit a na konci nedostanou nic“.
Mohlo by vás zajímat: Pozor na zákeřné kyberútoky v době pandemie a práce z domova
Pak je tu ale ještě další konkurenční „level“. Všechny segmenty ekonomiky tvoří totiž hospodářství, které se jako celek účastní konkurenčního boje na úrovni nadnárodní. A tak si sektory doposud o klienta soupeřící najednou navzájem drží palce. Pokud se totiž nebude dařit našim výrobkům na zahraničních trzích, případně nebudou cizinci kupovat naše služby, tak nebudou mít našinci ani na to kolo, ani na notebook a po finančních službách nevzdechnou už vůbec.
No a pak je tu konkurence na úrovni globálních hráčů. Tady Evropě poněkud dochází dech a moc neroste. Sama si totiž podřezává větev. Ať už snahou „poroučet větru dešti“ znevýhodňující kladením nesmyslných (a nesplnitelných) ekologických požadavků evropské firmy, nebo třeba úsilím „ochránit spotřebitele, ať se mu to líbí nebo ne“. To zase bez měřitelného efektu zdražuje výrobky a služby.
Možná někdo namítne, že pak je tu ještě konkurence meziplanetární neboli intercivilizační. Pokud by tomu tak bylo, tak potěš koště. Vzhledem k tomu, jak se naše konkurenceschopnost snižuje s úrovní, na které konkurenční boj probíhá, tak nás totiž může zachránit jedině to, že jsme ve vesmíru sami…
Tento článek nevyjadřuje názor společnosti Creasoft.
Kateřina Lhotská
vedoucí odděle ní analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná blogerka v kategorii Nováček roku 2018 serveru iDNES
Komentáře
Přidat komentář