Sloupek Kateřiny Lhotské: Potravinové kvóty stejnou pohromou jako dotace


			Sloupek Kateřiny Lhotské: Potravinové kvóty stejnou pohromou jako dotace

V minulých týdnech vyvolalo vzrušení protlačení novely zákona o potravinách zavádějící povinnost nabízet ve velkých obchodech 55 % potravinářského zboží českého původu. Je to samozřejmě z mnoha důvodů absolutní nesmysl.

Novela je zatím schválena jen na půdě Poslanecké sněmovny a teď ji čeká kolečko v Senátu. Ten ji s největší pravděpodobností poslancům vrátí. Ve sněmovně se pak podle všeho nenajde potřebná nadpoloviční většina všech poslanců, kteří by její odmítnutí přehlasovali. A tak nejspíš spadne pod stůl. Přesto však evokuje krátké zamyšlení.

Abstrahujme pro tuto chvíli od faktu, že jde o produkt čistého politického populismu a absolutně nekoncepční výkřik. A také od problémů, které by praktické zavedení potravinových kvót přinášelo. Od složitého definování, co je to vlastně české zboží, přes absurdity typu, že předmětem regulace má být třeba i exotické ovoce. Tedy potravina, kterou u nás ani vypěstovat nelze. Navíc by se pravděpodobně jednalo o krok porušující evropskou legislativu a šlo by o totální pokřivení tržního prostředí.


Mohlo by vás zajímat: Ivan Špirakus: Nové zkoušky významně zvyšují kvalitu profesionálů v oboru


Nicméně právě u toho posledního stojí za to se na chvilku zastavit. Ono by totiž bylo iluzí se domnívat, že tržní prostředí by bylo pokřiveno právě až zavedením kvót. Ono je totiž už dávno tak křivé, že Alpy jsou proti rovné jak letištní plocha. Mohou za to všelijaké dotační programy, které umožňují zahraničním zemědělcům a dalším producentům vyrábět potraviny tak levně, že jsou vedle nich ti naši nekonkurenceschopní. Musí přitom jít o nehorázné prachy. Jak jinak by bylo třeba možné, aby se k nám dováželo například vepřové maso ze Španělska, které je i po započtení dopravních nákladů a tamních rozhodně vyšších vstupních nákladů (například mezd) stále levnější než produkce našich chovatelů? No samozřejmě, že díky tomu, že cena je dotovaná. A nejde jen o Španělsko. Na něco podobného bychom totiž narazili i u producentů ve Francii (ti jsou ostatně v dotačním prokrmováním mistři nad mistry), v Německu nebo třeba v Polsku.

Je to zkrátka nerovná soutěž, ve které je dopředu jasné, že naši výrobci musí zákonitě prohrávat. Jsou totiž ve stejné pozici jako běžec na 100 metrů, jehož soupeři zakleknou do startovacích bloků několik desítek metrů před ním. Nemá proti nim šanci, i kdyby běželi pozpátku.

EU se velmi ráda ohání hodnotami, na kterých je založena. Jednou z nich je i volný trh. Jenomže je to v jejím podání hodnota hodně falešná. Žádné volný trh totiž neexistuje. Alespoň ne ve výrobě potravin. Jeho předpokladem je totiž to, že všichni soutěžitelé mají rovné podmínky. A to zkrátka neplatí. Žádné kvóty na potraviny ovšem toto pokřivení trhu nenarovnají. Jen vytvářejí pokřivení jiné. Dle mého soudu je totiž jediný správný směr zajistit to, aby měli jednotliví producenti podmínky stejné. Což lze udělat buď úplným odbouráním dotací, nebo alespoň jejich srovnáním. Pak je tu ještě možnost zatížení dováženého zboží cly, která by jejich vliv eliminovala. To ale jednak současná evropská legislativa neumožňuje a jednak by to bylo vytváření dalších tržních bariér. Tedy likvidaci bezcelního prostoru, což jedno z mála pozitiv (ovšem o to významnější), které EU v současné době přináší.


Mohlo by vás zajímat: ČNB: Jaká byla úspěšnost odborných zkoušek za 4Q 2020?


Zavedení kvót na české potraviny je absolutní nesmysl, který je třeba rázně odmítnout. Na druhou stranu je ovšem pokrytectvím zavírat oči před tím, že jde o reakci na jiný jev, který křiví tržní prostředí. Byť o reakci blbou. Tedy na nerovné podmínky producentů potravin pokřivené dotačními programy v jednotlivých členských zemích EU. A ti, kteří odsuzují první a zároveň přehlíží to druhé, jsou v podstatě ze stejného těsta jako ti, které za snahu o zavedení potravinových kvót kritizují. Ani jedněm totiž ve skutečnosti o žádný volný trh nejde. Rozdíl mezi nimi je jen v tom, že „kvótaři“ se tím netají…

Tento článek nevyjadřuje názor společnosti Creasoft. 

Kateřina Lhotská
vedoucí odděle ní analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná Blogerka roku 2019 serveru iDNES

Sledujte nás

Facebook Twitter LinkedIn

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

RSS

Související články