Cestovala jsem vlakem za jednáním na jižní Moravu. Protože mám s cestami tímto směrem poměrně špatné zkušenosti (před časem mne uvěznila vichřice na nádraží ve Vídni a vloni mne při cestě do Brna kvůli spadlé troleji vyložili v České Třebové), tak mi docela spadnul kámen ze srdce, když jsme projeli Brnem a blížili se k Břeclavi. Byla to však předčasná radost, protože se vlak pár minut před příjezdem do mé cílové stanice zastavil uprostřed polí. Vzápětí nám průvodčí oznámila, že naše lokomotiva strhla trolej, nějak se do ní zamotal její sběrač, a tak budeme muset počkat, až dorazí havarijní četa, vysvobodí nás a trolej opraví. A že to bude trvat dlouho. Naštěstí jsme zůstali viset v místě s krásným výhledem na Pálavu. Ta se zkrátka neokouká.
Mohlo by vás zajímat: Informační a komunikační činnosti vzdorují zpomalení ekonomiky
Řešení celé situace zabralo asi hodinu a půl. Pak se vlak rozjel, dojel do Břeclavi, kde z něj všichni vystoupili a já dorazila na jednání o hodinu později. Tím by mohlo vše skončit. Večer jsem si však přečetla článek pojednávající o celé události a líčící ji poněkud dramatičtěji. V poměrně příkrém rozporu s realitou bylo především tvrzení jeho autorky, že jsem byla z vlaku společně s ostatními cestujícími „evakuována hasiči“. Přitom nejdramatičtější na celé události bylo ve skutečnosti to, že v celém vlaku nešel proud a v jídelním voze se kvůli tomu nevařilo.
Kontaktovala jsem proto redaktorku, popsala jí, jak vše ve skutečnosti probíhalo a otázala se, jak vlastně přišla na tu „evakuaci“. Odpověděla mi, že to má od mluvčího Českých drah. Ale že chápe, že „evakuace“ je asi příliš silný výraz a text změnila na „hasiči dohlíželi na bezpečný odchod cestujících“. Na moje další upozornění, že ani to není pravda, protože u vlaku nebyl široko daleko jediný hasič, už však nereagovala. Asi jí připadalo líčení situace mluvčím ČD pravděpodobnější, nebo jí zapadalo lépe do její představy, co se v takovém vlaku, který zastaví neplánovaně v polích, odehrává běžně za drama.
Mohlo by vás zajímat: Poradci musí všechny hovory nahrávat! Podle Rusnoka se zabránilo eldorádu
Přemýšlím však, co vedlo onoho mluvčího k tomu, aby situaci tak dramatizoval. Možná byl i on mylně informován. Ovšem ať tak či onak, někdo si ty „hasiče“ vycucat z prstu musel. Ale co vedlo dotyčného k tomu, aby si takto vymýšlel u vcelku banální příhody? Navíc v článku, který nejspíš neměl ambici mít nikterak závratnou čtenost a jehož obsah čtenář stejně za pár minut pustí z hlavy. Mám pro to jedno vysvětlení – je to jakýsi „tik“ těch, co generují zprávy. Jsou totiž ovlivněni hluboce zakořeněným přesvědčením, že bez dramatu nelze lidem referovat ani o tom jaké bude počasí.
Člověka samozřejmě napadne, že když jsou ti, co mají za úkol informovat veřejnost, schopni si takto vymýšlet u takové banality, tak jaké klíny do hlavy asi valí lidem v případě, že jde o skutečně vážné záležitosti. Třeba o klimatické změny, migraci, nebo různé politické třenice. Zatímco u „spadlé troleje“ bylo nejspíš motivací příběh trochu okrášlit (koho by ostatně zaujalo, že vlak zůstal stát v poli a pak se rozjel), tak u těch „vážných“ témat se střetává zájmů celá řada. Výsledek je však vždy stejný. Realita a fakta jsou podávány tak, aby byl „sprostý lid“ udržovaný v neustálém napětí a ohrožení. Zastavení vlaku v polích je zkrátka drama a klimatická změna znamená konec světa. A teď do toho ještě ten koronavirus. Vážně se ještě někdo diví, že lidé panikaří…
Tento článek nevyjadřuje názor společnosti Creasoft.
Kateřina Lhotská
vedoucí odděle ní analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná blogerka v kategorii Nováček roku 2018 serveru iDNES
Komentáře
Přidat komentář