Roman Šimeček: Kyberpojištění naráží na limity cloudu

Roman Šimeček: Kyberpojištění naráží na limity cloudu
Roman Šimeček: Kyberpojištění naráží na limity cloudu

Druhý díl komentáře specialisty na neživotní pojištění Romana Šimečka se zaměřuje na závislost firem na externích dodavatelích a cloudových službách. Věnuje se také válečným výlukám a proměně likvidace kybernetických škod. Významnou roli přitom získává makléř, který musí klientovi vysvětlit skutečný rozsah krytí ještě před vznikem incidentu.


První část komentáře je k přečtení ZDE


Při posuzování kybernetického rizika je důležité hodnotit také technologické okolí firmy. Významnou část její expozice vytvářejí dodavatelé a služby, na kterých závisí běžný provoz. Slabina může vzniknout mimo vlastní systémy klienta, a přesto způsobit finanční škodu nebo přerušení provozu. Pro pojistitele je proto důležité znát i vazby, které firma sama přímo neřídí. Taková závislost vytváří pro pojišťovny akumulační riziko. U přírodní katastrofy lze koncentraci části portfolia spojit s konkrétním územím. V kybernetickém světě se podobná koncentrace skrývá ve společně používaných technologiích. Velký počet klientů může být závislý na jednom poskytovateli cloudu nebo na stejné platformě pro správu identity. Pojistitel bez znalosti těchto vazeb nevidí celý rozsah rizika, které ve svém portfoliu nese.


Mohlo by vás zajímat: #7 díl ČAP TV: Jaké jsou aktuální informace z pojistného trhu?


Význam dodavatelských řetězců letos ještě vzrostl. Evropská unie v únoru 2026 představila nástroj ICT Supply Chain Security Toolbox, který vytváří společný rámec pro hodnocení kybernetických rizik v technologických dodavatelských řetězcích. Dokument upozorňuje na riziko závislosti na vysoce rizikových dodavatelích. Doporučuje také větší diverzifikaci tam, kde je koncentrace příliš vysoká. Pro kybernetické pojištění je důležitý samotný princip. Zabezpečení klienta nelze oddělit od prostředí, které používá. Pokud významná část portfolia stojí na stejném technologickém článku, může jeho selhání vytvořit velkou škodu během velmi krátké doby.

Cloud tento problém zvýrazňuje. Firmám zpřístupnil technologie, jejichž vlastní provoz by byl nákladný nebo složitý. Současně se tím část jejich provozu přesunula do infrastruktury, kterou samy přímo neřídí. Selhání významné služby proto může ovlivnit velký počet organizací současně. Taková událost navíc nemusí začít hackerským útokem. Spouštěčem může být chybná aktualizace nebo nesprávná konfigurace. Podobný dopad může mít výpadek služby, přes kterou uživatelé ověřují svoji identitu. Pro pojistitele je podstatný výsledek: mnoho klientů může ve stejnou chvíli ztratit přístup ke kritickému systému.

Proto se u kybernetického pojištění řeší omezení krytí pro některé systémové události. Klient může mít sjednaný vysoký celkový limit a současně zjistit, že výpadek konkrétního dodavatele podléhá nižšímu sublimitu. Pro pojišťovnu je takové omezení nástrojem řízení akumulace. Pro klienta jde o zásadní parametr pojistné ochrany, který musí znát před uzavřením smlouvy.

Kybernetická škoda však nemusí vzniknout ani u externího dodavatele. Problém může způsobit samotná práce firmy s daty. Chybně nastavený souhlas nebo nevhodné použití osobních údajů může vést k právním nárokům bez toho, aby někdo pronikl do informačního systému. Podobná otázka vzniká při používání umělé inteligence nad firemními daty. Organizace může technologii nasadit způsobem, který neodpovídá právním požadavkům nebo vlastním interním pravidlům. Kybernetické riziko tak stále častěji souvisí také s tím, jak firma vlastní digitální prostředí řídí.

Regulace tento vývoj dál zpřesňuje. Nařízení DORA se ve finančním sektoru používá od 17. ledna 2025 a zaměřuje se na digitální provozní odolnost finančních institucí. Pojišťovny a další regulované subjekty musí řídit rizika spojená s informačními technologiemi a evidovat své závislosti na externích ICT dodavatelích. DORA požaduje také hlášení závažných incidentů a pravidelné testování odolnosti. U služeb podporujících kritické funkce se posuzují i podmínky smluvního vztahu s dodavatelem a riziko přílišné koncentrace na jednoho poskytovatele.


Mohlo by vás zajímat: Čínská auta narážejí u pojišťoven. Problémem jsou opravy a díly


V České republice je od 1. listopadu 2025 účinný nový zákon o kybernetické bezpečnosti, který převádí požadavky evropské směrnice NIS2 do českého práva. NIS2 rozšířila kybernetickou regulaci na další ekonomicky nebo společensky významná odvětví a zvýšila požadavky na řízení bezpečnostních rizik. Český zákon proto dopadá na výrazně větší počet organizací než předchozí úprava. Regulované subjekty musí zavádět stanovená bezpečnostní opatření a hlásit kybernetické incidenty. NÚKIB očekával přibližně šest tisíc regulovaných organizací a do února 2026 se přihlásilo už více než 4 800 subjektů.

Pro samotné pojišťovny má tento vývoj dvojí význam. Prodávají ochranu proti kybernetickému riziku a zároveň samy provozují rozsáhlé informační systémy. Jsou také závislé na externích technologiích. Musí proto prokazovat vlastní provozní odolnost a současně posuzovat, jak dobře ji zvládají společnosti, jejichž riziko přebírají. Kvalita řízení digitálních rizik se tak stále více promítá do úpisu a může ovlivnit i následné posuzování pojistné události. Odpovědnost se tím stále více přesouvá rovněž k vedení firmy. Management musí mít přehled o významných technologických závislostech a věnovat jim odpovídající pozornost. Po závažném incidentu se může řešit pojistná událost. Následně může přijít otázka, zda vedení společnosti věnovalo kybernetickému riziku dostatečnou péči.

Válka, atribuce a kvantové riziko

Jednou z nejobtížnějších otázek kybernetického pojištění zůstává hranice mezi běžnou kriminalitou a útokem podporovaným státem. V digitálním prostředí nemusí být původce jednoznačný. Kriminální skupina může působit z území konkrétního státu a současně s jeho institucemi formálně nespolupracovat. Jindy může být vazba na státní struktury podstatně silnější. Pro pojistitele je důležité určit, kdo za útokem skutečně stojí. Pokud forenzní analýza ukáže vazbu na státem podporovanou skupinu, může se začít posuzovat použití válečné nebo jiné související výluky. Význam má také rozsah události, protože jeden koordinovaný útok může zasáhnout větší počet pojištěných klientů současně. Klient přitom potřebuje co nejrychleji obnovit provoz a vědět, zda jeho pojistná smlouva daný typ škody kryje. Srozumitelnost těchto podmínek je pro důvěru v kybernetické pojištění zásadní. Klient by měl předem vědět, za jakých okolností může přisouzení útoku konkrétnímu státu ovlivnit pojistné plnění. Pokud se tato otázka začne řešit až po vzniku rozsáhlé škody, může následovat složitý spor o rozsah krytí.

Dalším dlouhodobým tématem kybernetické bezpečnosti je nástup kvantových počítačů a jejich možný dopad na současné šifrování. Riziko označované jako „harvest now, decrypt later“ počítá se scénářem, kdy útočník získá zašifrovaná data už dnes. Uchová je a pokusí se je přečíst později, až budou k dispozici výkonnější kvantové technologie schopné prolomit některé dnes používané kryptografické metody. Největší význam má tento scénář u informací, které musí zůstat důvěrné řadu let. Pojišťovny uchovávají například rozsáhlé databáze obsahující citlivé údaje o klientech. Dlouhou životnost mají také zdravotní záznamy a některé typy firemního know-how. Krádež zašifrovaných dat tak může představovat riziko, i když je útočník v okamžiku získání ještě nedokáže přečíst.


Mohlo by vás zajímat: Petr Eliáš: První hodiny po požáru rozhodují o dalším průběhu likvidace


Odpovědí je postkvantová kryptografie, tedy nové způsoby šifrování navržené tak, aby odolaly i budoucím kvantovým počítačům. Jejich zavádění už přešlo z výzkumu do praktické přípravy. U velkých organizací však může výměna používaných kryptografických mechanismů trvat řadu let. Firmy proto potřebují nejprve zjistit, kde současné šifrování používají a která data budou vyžadovat ochranu i v dlouhém časovém horizontu. Skupina G7 v lednu zveřejnila společný rámec pro přechod na postkvantovou kryptografii. Jako obecný orientační horizont celkové migrace uvádí rok 2035. G7 současně upozorňuje, že samotný přechod může mít dlouhou přípravnou fázi a že riziko dlouhodobě citlivých dat vzniká ještě před příchodem dostatečně výkonného kvantového počítače.

Firmy proto potřebují zjistit, kde současnou kryptografii používají a která data vyžadují dlouhodobou ochranu. Teprve potom lze připravit realistický plán přechodu. Pro pojistitele může postupně získávat význam i to, zda klient takový plán vůbec má. Z pohledu úpisu zatím nejde o běžnou otázku každé pojistné smlouvy. U velkých organizací s dlouhodobě citlivými daty však může kryptografická připravenost postupně nabývat na významu. Pojistitel bude potřebovat vědět, zda firma své technologické závislosti zná a zda je schopna na změnu standardů reagovat.

Likvidace ukáže skutečnou hodnotu pojistky

Kybernetický úpis tradičně stojí na informacích, které poskytne klient. Problém vzniká ve chvíli, kdy deklarovaný stav neodpovídá realitě. Firma může uvést, že má funkční zálohování. Při incidentu se však ukáže, že obnovu dlouho nikdo netestoval. Podobný rozdíl může vzniknout u vícefaktorového ověřování. Společnost ho používá, avšak některé kritické účty zůstaly mimo jeho působnost. Také plán reakce na incident může existovat pouze jako dokument, se kterým vedení nikdy prakticky nepracovalo. Úpis proto musí více sledovat reálnou funkčnost ochranných opatření. Dotazník zůstane důležitým zdrojem informací, jeho odpovědi však mohou být doplněny ověřením digitální expozice firmy. U významnějších klientů získává hodnotu také test obnovy. Smysl má i přímá debata s vedením o tom, jak by společnost při delším výpadku skutečně fungovala.

Stále větší význam má finanční rozměr provozního výpadku. Pojišťovna potřebuje vědět, kolik firmu stojí den bez klíčového systému. Důležité je také zjistit, zda dokáže část práce dočasně vykonávat jiným způsobem. Tato informace může mít při posuzování rizika větší hodnotu než samotný počet bezpečnostních technologií, které firma nakoupila. Skutečná hodnota kybernetického pojištění se často ukáže během prvních hodin po incidentu. Klient v této fázi potřebuje odbornou pomoc. Musí zjistit rozsah napadení a zastavit jeho další šíření. Současně rozhoduje, jakým způsobem začne obnovovat provoz.

Pojistka proto může mít význam ještě před samotným finančním plněním. Kvalitní produkt umožní klientovi rychle využít odborníky, kteří podobné situace řeší pravidelně. U závažných incidentů může tato schopnost významně ovlivnit konečný rozsah škody. První hodiny současně rozhodují o důkazní stopě. Firma musí uchovat informace potřebné pro pozdější rekonstrukci incidentu. Pokud při chaotické obnově část záznamů zničí, může si zkomplikovat následné jednání s pojistitelem. Tím se druhý díl vrací k důkazní odolnosti popsané v první části komentáře.

Likvidace může být konfliktní také kvůli informacím uvedeným při sjednání pojištění. Pojistitel bude porovnávat deklarovaný stav se skutečným nastavením firmy v okamžiku útoku. Význam může mít i rychlost oznámení události. Samostatnou otázkou zůstává situace, kdy klient nesplnil bezpečnostní podmínku, která měla přímý vliv na vznik škody. O to důležitější je, aby firma znala svou pojistku ještě před incidentem. Potřebuje rozumět tomu, jak smlouva reaguje na ransomware a zda zahrnuje incident u externího dodavatele. Stejně jasné musí být, jak se řeší přerušení provozu způsobené výpadkem cloudu. Klient by se tyto odpovědi neměl dozvídat až během likvidace.


Mohlo by vás zajímat: Josef Zimovčák: Největším vítězstvím nejsou medaile, ale pomoc dětem


Zde získává zásadní význam role makléře. U kybernetického pojištění nestačí porovnat celkový limit a cenu. Stejný limit může u dvou smluv poskytovat velmi odlišnou úroveň skutečné ochrany. Makléř proto musí klientovi vysvětlit, které škody patří do kybernetického pojištění a které mohou spadat do jiného produktu. Typickým příkladem jsou podvody založené na sociálním inženýrství. Firma je může vnímat jako kybernetickou škodu, protože podvod proběhl prostřednictvím digitální komunikace. Konstrukce pojistného krytí však může být odlišná. Stejnou pozornost vyžadují sublimity. Vysoký limit na titulní straně pojistné smlouvy může u některého důležitého scénáře poskytovat výrazně nižší ochranu. Makléř má klientovi pomoci pochopit, kde k takovému omezení dochází a jaký finanční dopad pro něj může mít.

Citlivou oblastí zůstávají malé a střední firmy. Ty často nemají vlastní bezpečnostní tým a jejich technologii spravuje externí dodavatel. Přesto mohou být součástí dodavatelského řetězce velké společnosti a jejich napadení se může přenést dál. Pro tento segment proto dává smysl propojit pojistku s dostupnou prevencí. Menší firma potřebuje bezpečnostní požadavky, které dokáže reálně splnit. Makléř jí může pomoci určit základní úroveň ochrany a upozornit na nejvýznamnější slabinu. Kopie produktu vytvořeného pro velkou korporaci nemusí podobnou potřebu řešit.

Kybernetické pojištění by mělo být srozumitelné především prostřednictvím konkrétních scénářů. Klient potřebuje vědět, jak jeho smlouva zareaguje při útoku vyděračského softwaru. Stejnou otázku si musí položit u výpadku hlavního technologického dodavatele. Jasnou odpověď potřebuje také u podvodné platby vyvolané falešným pokynem. Právní přesnost pojistných podmínek zůstává nezbytná. Její praktickou hodnotu však klient pozná až tehdy, když dokáže převést smluvní formulaci na reálnou situaci ve své firmě. Produktová dokumentace proto potřebuje kvalitní vysvětlení rozsahu krytí.

Vývoj umělé inteligence už začíná zasahovat také do samotné konstrukce kybernetického pojištění. Někteří mezinárodní pojistitelé v roce 2026 upravují definice krytí s ohledem na autonomní AI agenty. Agentura Reuters koncem srpna uvedla, že pojišťovny QBE a Beazley už upravují podmínky kybernetického pojištění tak, aby lépe reagovaly na rizika spojená s autonomními AI agenty. Důvodem je možnost vzniku škody v situaci, kdy systém jedná s platným oprávněním a nedojde ke klasickému neoprávněnému průniku.

Pokud AI nástroj provede nežádoucí operaci, může být obtížnější určit, zda událost odpovídá dosavadní definici kybernetického incidentu. Pojistný trh proto začíná přesněji vymezovat škody související s autonomní AI. Význam získává také otázka, kdo za její jednání nese odpovědnost. U některých digitálních výpadků může v budoucnu získat větší prostor parametrické pojištění. U služby s objektivně měřitelnou dostupností lze část plnění navázat na předem stanovený parametr. Takový přístup může zrychlit výplatu v situaci, kdy není sporné, že služba po určitou dobu nefungovala. Složitější následky incidentu by nadále vyžadovaly individuální posouzení.

Samostatnou debatou zůstává pojistitelnost extrémních kybernetických událostí. Systémový incident může současně zasáhnout velký počet firem a výrazně překročit zkušenost získanou z běžných škod. U scénářů s dopadem na kritickou infrastrukturu proto bude pojistný trh dál řešit otázku, jak velkou část rizika je schopen dlouhodobě nést soukromý kapitál. Možné zapojení veřejného sektoru do krytí krajních scénářů je legitimním tématem diskuse. Podoba případného systému by závisela na tom, které události komerční trh vyhodnotí jako obtížně pojistitelné a jak velkou akumulaci by mohly vytvořit.

Také struktura kybernetického pojištění se bude dál vyvíjet. Finanční plnění zůstane jeho základem. Stále důležitější však bude servis dostupný ve chvíli vzniku incidentu. Preventivní práce s klientem může následně omezit pravděpodobnost budoucí škody nebo její rozsah. Hodnotu budou mít zkušenosti získané z předchozích incidentů. Pojistitel vidí opakující se slabiny napříč větším počtem klientů a může na ně upozornit dříve, než způsobí další škodu. Tato znalost může být pro klienta stejně užitečná jako samotná pojistná kapacita. Úpis se proto může postupně stát průběžnějším procesem. Kybernetická expozice firmy se dokáže změnit během několika dní, zatímco pojistná smlouva se běžně obnovuje jednou ročně. Dobrovolné sledování vnější expozice může klienta upozornit na nově vzniklou slabinu dříve, než ji využije útočník.


Mohlo by vás zajímat: 2Q 2026: Zurich reportuje čistý zisk 14 %. SAMPO ve formě


Pro český trh je důležitá především srozumitelnost. Obecné sdělení, že kybernetické hrozby rostou, má pro firmu omezenou praktickou hodnotu. Potřebuje vědět, jak konkrétní útok probíhá a jak na něj reagovat. Osvěta má největší hodnotu tehdy, když klientovi ukáže reálnou situaci. Firma potřebuje vědět, jak ověřit neobvyklý platební pokyn a kdy kontaktovat pojišťovnu. Po incidentu musí také vědět, které informace zachovat pro následné vyšetřování.

Kybernetické riziko prověřuje schopnost pojišťoven reagovat na rychle se měnící prostředí. Hodnota pojistitele poroste s tím, jak dobře dokáže klientovi vysvětlit jeho digitální zranitelnost a upozornit na slabinu ještě před vznikem škody. Kybernetická pojistka se tím posouvá směrem k širšímu nástroji digitální odolnosti, který pomáhá chránit finanční stabilitu firmy a urychlit návrat do běžného provozu. Stále větší význam bude mít schopnost přesně rekonstruovat průběh incidentu. Firma musí doložit, kdo vydal sporný pokyn a co se v jejích systémech skutečně odehrálo. V prostředí, kde lze část digitálních důkazů přesvědčivě napodobit, bude kvalita této rekonstrukce rozhodující také pro likvidaci pojistné události.

Pojistka může být při velké kybernetické krizi zásadní. O výsledku ale rozhoduje také rychlost obnovy provozu a schopnost firmy doložit, co se během incidentu skutečně stalo. Právě tato důkazní připravenost bude podle mě nabývat na významu, protože s rostoucím využíváním AI bude stále obtížnější odlišit autentický pokyn od manipulovaného obsahu a určit odpovědnost za jednotlivé kroky. Kybernetické pojištění se proto může postupně stát jedním z nástrojů, které budou spoluurčovat standard digitální odolnosti firem. Jeho hodnota nebude stát jen na výši plnění po škodě, ale také na schopnosti pomoci klientovi připravit se na incident a rychle se z něj vrátit do běžného provozu. Data lze obnovit ze zálohy a poškozený systém znovu vybudovat. Důvěra v to, co se během incidentu skutečně odehrálo, se obnovuje podstatně obtížněji.

Roman Šimeček
Specialista na neživotní pojištění


Roman Šimeček

Roman Šimeček je zkušený odborník v oblasti pojišťovnictví s více než třicetiletou praxí, který působil na specializovaných i vedoucích pozicích se zaměřením na vývoj pojistných produktů, upisování rizik a řízení týmů. V současnosti zastává pozici odborného analytika pojištění – specialisty v Hasičské vzájemné pojišťovně, a.s., kde se věnuje zejména pojištění podnikatelů, průmyslu, municipalit a bytových domů. V letech 2018 až 2023 působil jako produktový specialista ve společnosti INSIA a.s., kde měl na starosti nabídku a správu pojistných produktů pro síť pojišťovacích makléřů. Předtím zastával pozici produktového manažera v České podnikatelské pojišťovně, a.s. (Vienna Insurance Group) a v Allianz pojišťovně, a.s.

Významné zkušenosti s vedením týmu získal jako vedoucí oddělení upisování rizik (Head of Underwriters) v DIRECT pojišťovně, a.s., kde v letech 2008 až 2015 řídil tým upisovatelů. Další cenné zkušenosti v oblasti obchodu a péče o zákazníky získal jako manažer prodeje ve společnosti GrECo International a manažer péče o klienty v ČSOB Pojišťovně, a.s. Svoji kariéru zahájil v roce 1993 jako pojišťovací poradce v NN Životní pojišťovně N.V., pobočka pro Českou republiku a pokračoval jako disponent vzniku životního pojištění pro vytvoření sazebníku pojištění osob v Kooperativě, pojišťovně a.s. V roce 2003 působil jako firemní poradce pro podnikatelské a průmyslové pojištění v Allianz pojišťovně, a.s., a od té doby se trvale specializuje na neživotní pojištění; uplatňuje hluboké znalosti v oblasti vývoje pojistných produktů, řízení pojistných rizik i vedení odborných týmů.  

Sledujte nás

Facebook Twitter LinkedIn

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

Související články