Reportáž se totiž opírala o analýzu zveřejněnou pod názvem „Povinné ručení 2016“. Autorem, respektive autory tohoto materiálu jsou ČAP a ČKP. Docela povedené dílo přímo si říkající o rozvíjení všelijakých úvah. Podle této analýzy má například povinné ručení vykázat letos ztrátu asi 9 %. Stále jde sice o „červený“ výsledek, ovšem hloubka ztráty může vzbuzovat i určité naděje. Bylo totiž už i hůř, což jinak řečeno znamená, že se ztráta oproti loňsku o něco snížila.
Nicméně je důležité veřejnosti sdělovat, že na povinném ručení se nevydělává. A to především v této době, kdy okolní země obchází strašák dalšího zdanění pojistného a je jen otázkou času, kdy něco podobného napadne politiky i u nás. I když je dost možné, že vysvětlování skutečného stavu veřejnosti bude stejně málo platné. Asi si ještě většina z nás pamatuje, jakým způsobem se zdanění pojistného (označované za „příspěvek do fondu zábrany“) prosazovalo před několika lety. Všude se skloňovala rovnice „20 miliard pojistného – 10 miliard škod = 10 miliard zisku pro pojišťovny“. Až se bude projednávat další zdanění pojistného, tak obdobná moudra určitě zase někdo vytáhne a budeme je mít denně na talíři. Proto se obávám, že v této otázce bude spíš hůř, než líp…
V dalších částech analýzy určitě zaujmou různé statistiky zaměřující se na viníky nehod. Na první pohled vypadá zajímavě například poměr zaviněných nehod muži a ženami. Tedy, že muži bourají třikrát víc než ženy. Kdyby k tomu bylo ještě porovnání kolik kilometrů ujedou řidiči a kolik řidičky, byla by to informace, na jejímž základě už lze činit nějaké závěry. Takto se toho mohou chytit maximálně tak různé genderové fanatičky (nebo i fanatici) s poukazem na to, že by tedy měly ženy platit nižší pojistné. Paradoxní ovšem je, že o tuto možnost připravily ženy právě ony tím, že prosadily (prostřednictvím eurovrchnosti a následně posvěcením evropského soudu) zákaz „diskriminace podle pohlaví“ i do pojišťovnictví. Ve sportu se tomu říká „vlastenec“…
Zajímavý je také pohled na to, odkud jsou viníci škod a jaké průměrné škody způsobují. Když vyjmeme Prahu, která je přeci jen specifická hustotou provozu a také tím, že je v ní registrována řada vozidel, která ve skutečnosti jezdí jinde, tak z pohledu frekvence škod jsou na tom nejhůře „sociálně slabší“ regiony (severozápad a sever Čech a Ostravsko). Možná to souvisí se stářím a kvalitou vozového parku. Tuto hypotézu ostatně podporuje i to, že tyto regiony na tom nejsou zdaleka nejhůř z pohledu průměrných škod. Docela nečekané je pak to, že ani z pohledu škodní frekvence, ani z pohledu průměrné výše škody na tom nejsou úplně špatně regiony jižní Moravy. Překvapivé je to proto, že tyto regiony jsou obvykle spojené s představou, že tamní řidiči mají k alkoholu jaksi blíže než řidiči jinde. Takže buď je tato představa mylná, nebo… No to snad ani nebudu psát…
Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
Komentáře
Přidat komentář