Nařízení PRIIPs si klade za cíl dosáhnout lepší srozumitelnosti investičních produktů pro drobné investory. Tedy aby porozuměli jejich hlavním charakteristikám a aby je dokázali mezi sebou vzájemně porovnat z pohledu výkonnosti, rizikovosti a nákladovosti. Informace mají klienti dostávat prostřednictvím dokumentu, který je označován zkratkou KID (Key Information Document). Zařazením investičního životního pojištění do okruhu produktů regulovaných v rámci PRIPs, tedy vedle „klasických“ investic, se však nejspíš minimalizuje šance, že bude deklarovaného cíle dosaženo. Jde totiž o přímo učebnicový příklad porovnávání hrušek s jablky.
Autorům PRIPs se musí přiznat, že se snaží o jistou systematizaci v přístupu k určení jednotlivých charakteristik. A je třeba ocenit i to, že se pokouší ukazatele převést do nějaké „stravitelné“ formy. Ovšem jenom snaha zjevně nestačí. Je to totiž obdobné, jako kdybyste do trojúhelníkovitého otvoru vkládali váleček. Buď vám tam nebude držet, nebo ho tam vůbec nedostanete. Leda silou. Na tu ostatně nejspíš taky dojde.
Kamenem úrazu je například nastavení doporučené doby držení investice, která by měla být uváděna v KID. K ní se váže informace o předpokládané výkonosti investice a její nákladovosti. Tato doba je však stanovena tak, jak je obvyklé u „normálních“ investic. Tedy na 5 let. Což je však z pohledu pojištění poněkud nešťastné. Především kvůli k tomu, že část drobných investorů využívá daňové výhody spojené se životním pojištěním a tedy spoří mnohem déle, než oněch doporučených 5 let. PRIPs tak v podstatě vlastně říká, že životní pojištění není vhodný produkt na vytváření finanční rezervy na stáří, protože překračuje doporučenou dobu držení investice (tedy pokud není investorovi právě 55 let). O tom, že existují mnohem vhodnější způsoby, jak si na stará kolena něco našetřit, určitě není sporu. Ovšem ještě nikdy se nestalo, aby to vyplývalo z evropského nařízení. Že by kouzlo nechtěného? Nebo záměr a tedy začátek nějakého dalšího příběhu, který se od PRIPs odvine?
K vyvolání podezření, že nevysloveným cílem PRIPs je výrazně pomoci poskytovatelům nepojistných investičních produktů, mohou vést také hry s „biometrickým rizikovým pojistným“. To je totiž de facto považované za náklad investice. Což úplně nepomáhá k tomu, aby se lidé při sjednávání investičního životního pojištění zamysleli nad dostatečně kvalitním pojistným krytím svých rizik souvisejících s jejich životem a zdravím. Budou totiž mít dojem, že je tato starostlivost „obírá“ o peníze na budoucích výnosech. Takže budou mít tendenci rizikovou složku omezovat, což zjevně není to nejlepší, co by měli udělat.
Vzhledem k výše uvedeným efektům, které mohou informace zveřejňované v KID mít, zbývá jediná naděje – že tento dokument nebude stejně nikdo číst. Když přihlédneme ke zkušenostem s tím, jakou pozornost věnují lidé smluvní i mimosmluvní dokumentaci při sjednání pojištění už dnes, to nejspíš nebude naděje marná…
Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
Komentáře
Přidat komentář