Celková makroekonomická konstelace je bohužel neúprosná
Česká ekonomika byla dost přehřátá už dlouho před tím, než na ni dopadl koronavirový šok, který byl svým charakterem převážně negativním nabídkovým šokem. Na s tím spojený krátkodobý propad ekonomiky, výpadek příjmů a hrozbu vyschnutí likvidity a finanční nestability reagovaly vláda i ČNB protikrizovými stabilizačními opatřeními, podobně jako tomu bylo v celém vyspělém světě. Tato podpůrná politika byla v dané době jistě nezbytná, ale po čase nevyhnutelně vedla k poptávkové stimulaci. A tato podpora poptávky nyní začala být v podmínkách zotavování ekonomiky a rychlého nárůstu inflace již zcela evidentně kontraproduktivní.
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Co může po volbách „zatopit“ pojistnému sektoru?
Domácí zdroje inflace jsou tu již delší dobu a jen tak nezmizí
Tuzemská inflace má velmi významnou a setrvačnou domácí složku – dlouhodobě napjatý trh práce, který vedl k trvalému předstihu růstu reálných mezd nad zvyšováním produktivity práce. To zesilovalo nákladové cenové tlaky, které byly v předcovidové době patrné zejména (ale nejen) v sektoru služeb. V kombinaci s růstem dalších příjmů domácností (včetně sociálních dávek) to vedlo k nárůstu kupní síly lidí a celkové poptávky v ekonomice. Na z toho plynoucí evidentní proinflační dopady česká centrální banka reagovala opakovaným zvyšováním úrokových sazeb již dávno před příchodem pandemie. Koronavirus poptávku a situaci na trhu práce zchladil jen málo a nakrátko. Po znovuotevření ekonomiky pak tyto dočasně skryté domácí inflační tendence vyrazily opět na povrch, a to s nezmenšenou silou, když si navíc mnozí obchodníci a poskytovatelé služeb zvyšováním cen kompenzovali ztrátu příjmů z doby uzavírek.
Proto byla inflace již loni poblíž horní hranice tolerančního pásma cíle ČNB a od letošního jara setrvale a prudce roste. Jejím tahounem je přitom až doposud vývoj cenového jádra. Tedy nikoliv růst cen energií a surovin z dovozu, nebo potravin, jak dnes někteří kritici ČNB tvrdí, ale zdražování běžného doma vyráběného zboží i v tuzemsku poskytovaných a spotřebovávaných služeb. A také imputovaného nájemného (nákladů vlastnického bydlení), protože český trh nemovitostí je podobně jako trh práce v posledních letech silně přepálený a ceny nemovitostí velice nadhodnocené. To je do jisté míry cena za to, že máme nejnižší nezaměstnanost v EU.
Mohlo by vás zajímat: Vývoj povinného ručení 2021: Dynamika růstu pojistného výrazně zpomaluje!
Dovážená inflace nadto dál vyhrotí tuzemský cenový růst
Teprve až v posledních měsících se k tomuto silnému domácímu inflačnímu příběhu přidává skokový růst světových cen surovin, materiálů a komponent. Ten je – a to nepopíráme – chováním ČNB v zásadě neovlivnitelný, necháme-li stranou obnovené posilování kurzu koruny, které zlevňuje všechno, co je z dovozu. Zahraniční cenový růst přitom odráží přetížení globální nabídky vlivem zkoncentrované celosvětové poptávky po průmyslovém zboží a vším, co s jeho výrobou a distribucí souvisí. Ale prosím, nenechme se mýlit. Až doposud byl příspěvek celosvětově zdražující elektřiny a plynu k vývoji domácích spotřebitelských cen jeden z nejnižších v EU. Tzv. regulované ceny (elektřina, zemní plyn, teplo) donedávna v ČR, ale též na Slovensku – na rozdíl od západních zemí – meziročně stagnovaly. A přesto jsme měli jednu z nejvyšších inflací v Evropě. Po novém roce se dá bohužel čekat, že růst uvedených energií spojených s bydlením zrychlí podobně, jako se tomu do značné míry stalo už jinde. Pak se naše inflace ukáže v plné síle, znovu od ostatních zemí v tomto ohledu trochu odskočíme. Nedá se vyloučit, že cenový růst bude po nějakou dobu atakovat 7 %. Tomu by před pár měsíci věřil málokdo.
Reakce ČNB a některých dalších centrálních bank je včasná, rázná a vpředhledící
Česká republika v tom však není zdaleka sama. Podobný cyklický inflační příběh kombinovaný se stagflačními globální tendencemi vykazují i jiné vyspělé země. Jejich centrální banky také postupně – tu rázně, tu o něco méně – přistupují ke zvyšování úrokových sazeb. Začal s tím letos v květnu Island, jen o pár dní nás v červnu předstihlo svým prvním hikem Maďarsko, následovala Jižní Korea, Norsko, Nový Zéland. V listopadu pár hodin před námi zvýšilo úrokové sazby o 75 bazických bodů Polsko a předtím o 125 bodů Chile (pozor: Chile, byť se tomu někteří zdráhají uvěřit, je relativně bohatá a nám ne nepodobná malá otevřená ekonomika a její centrální banka je vyspělá a ve světě uznávaná jako ČNB).
Mohlo by vás zajímat: Pojišťovny inovují produkty. Ruší limity nebo snižují spoluúčast
Nehraje se o nic menšího, než je důvěra lidí v cenovou stabilitu
Jmenované centrální banky (včetně ČNB) jsou si totiž moc dobře vědomy rizika souběhu zmíněných stagflačních (doufejme krátkodobých) globálních tendencí s domácími (dlouhodobými) cyklickými proinflačními tlaky. Pokud by v této situaci zůstaly úrokové sazby, resp. celé nastavení měnové politiky v dosavadním velmi uvolněném krizovém módu, pak by koktejl všech uvedených inflačních faktorů mohl snadno vyústit v déletrvající vzedmutí inflace. A mohl by se začít propisovat do inflačních očekávání, důvěry ekonomických subjektů v národní měnu a centrální banku, formovat jejich cenové strategie, ovlivňovat mzdová vyjednávání a chování lidí vůbec. Očekávání a tzv. behaviorální vzorce chování přitom patří k vůbec nejsilnějším a nejodolnějším ekonomickým fundamentům.
Zlomit jejich případný negativní vliv na udržování cenové stability by se pak ČNB – jako jejímu jedinému strážci v naší zemi – mohlo podařit jen skutečně brutálním zpřísněním měnových podmínek s víceméně záměrným vyvoláním hluboké a dlouhodobé ekonomické recese. Tomu se chceme za každou cenu vyhnout. Proto musíme reagovat včas, vpředhledícím způsobem a současně konzistentně komunikujeme logiku našich kroků. Zdůrazňujeme přitom, že se v reálném vyjádření úrokové sazby stále nacházejí a ještě nějakou dobu zůstanou v záporných hodnotách, takže spíše než o šlapání na brzdu se jedná o sundávání nohy z plynu. Ale i to je naprosto nezbytné a prozíravé. Nemůžeme se už prostě dál řítit dopředu na plný plyn, když víme, že bychom pak museli prudce a nebezpečně brzdit a manévrovat, abychom nevylétli ze silnice.
Komentáře
Přidat komentář