Organizátoři ankety Pojišťovna roku se na kreativitu studentů Vysoké školy uměleckoprůmyslové spoléhají už několik let. Jak byste ohodnotil tuto spolupráci?
Velice pozitivně. Výtvarné úkoly tohoto typu jsou velice náročné. Studenti většinou nemají problém s kreativitou a nekonvenčností. Je však velice těžké posunout silný nápad do reprodukovatelné podoby, která má mnoho technických a finančních omezení.
Kolik studentů se již zapojilo do soutěže o nejlepší návrh na cenu této ankety a jak přistupují k tak poměrně konzervativnímu zadání?
Magisterské studium na naší škole je velice dlouhé, tak se s tímto úkolem setkali někteří studenti i vícekrát. Jak jste správně řekl, zadání je velice striktní a nedává mnoho možností. Úkol byl většinou dobrovolný, anebo jen pro některé vybrané ročníky. Za těch několik let se úkolem zabývalo přibližně 25 studentů.
Stejně jako loni, tak i letos byl vybrán návrh ceny Pavla Výtiska. Mohl byste z Vašeho pohledu design ceny charakterizovat? A jakým umělcem Pavel je?
Myslím, že vedu každého studenta hodně individuálně, a snažím se, aby se tzv. našel. Někdo tíhne více k designu, někdo k volné tvorbě, někdo k architektuře. Pavel je pohodový Ostravák, který má velice pozitivní náhled na život a spoluvytváří v ateliéru velice fajn partu. Pavlovi sedí úkoly, které jsou jasně vyspecifikované, a ujímá se jich velice přímočaře. Myslím, že speciálně jeho obdobný typ zadání baví a také mu pomáhá.
Pavel Výtisk s jeho návrhem jeho ceny
Jak byste Vy sám ohodnotil zbývající návrhy vašich studentů?
Výtvarné soutěže jsou vždy trochu problematické, jde o úhel pohledu, představivost zadavatele, složení komise. My se snažíme, aby ceny byly různorodé, překvapivé a žádná nevybočovala z kvalitativního standardu. Většinou mám favorita a přesně vím, co bude vybráno. Někdy se shodneme, někdy ne.
Návrh ceny Daniely Chodilové
Návrh ceny Elišky Motlové
Jak vlastně dnešní studenti oboru sklářství vycházejí ze srovnání například s Vaší generací?
To se teprve ukáže, stát se špičkovým umělcem je dlouhá cesta. Podle mne, který jsem začínajícím sklářským umělcům hodně blízko, je tato generace více zaměřená na srovnání se světem, více míří i do jiných oborů a celkově se více srovnává s nejlepšími. Ale také díky tomu bude tato generace méně široká a bude více odpadlíků. To, co však „zbyde“, bude hodně kvalitní „partička“.
Jak jste se Vy dostal ke sklu jako k uměleckému materiálu a co Vás na něm přitahuje?
Velice prozaicky, díky svému rodnému městu Jablonec nad Nisou, kde je ke sklu velice blízko. Sklo mě baví, také ho dobře znám, ale neberu ho nějak magicky, chtěl bych, aby moje tvorba byla kvalitní, ať je ze skla, nebo ne.
České sklo bylo kdysi vyhlášeným fenoménem, jak je na tom v současnosti? A čeká sklářské odvětví obecně světlá budoucnost?
V současnosti je budoucnost skla už mnohem světlejší, právě i díky nové nastupující generaci, která hledá nové cesty a dokáže je propojit s chytrými lidmi z mnoha oborů uměleckého průmyslu. Sklo už není takovou modlou a nová generace se již nebere tak vážně. Prostě staví na základech minulosti, ale s větším rozhledem a nezávislostí. Vznikají nové značky, které se nebojí, a rostou některé tradiční, které si uvědomují kvalitu rodinného stříbra.
Komentáře
Přidat komentář