V době, kdy jsem pracovala v bance, byl součástí etického kodexu i předepsaný oděv. Pro muže oblek, světlá košile a kravata, pro dámy kostým se sukní, světlá halenka a boty na podpatku – neboli business formal dress code. Uvolněně jsme se mohli obléknout jen na sportovní akce a víkendové kolkování bankovek při rozpadu republiky.
Za ta léta mi tento předepsaný oděv vešel do krve a hlavně zaplnil mou skříň. Když jsem pak nastoupila do společnosti STACH, a.s., ani jsem nepřemýšlela o tom, že bych mohla nosit něco jiného. Finanční služba jako finanční služba, říkala jsem si, a kolegové, přestože to bylo nepsané pravidlo, jej dodržovali stejně jako já. Jednou jsem však zjistila, že při práci s klientem je potřeba o oblečení více přemýšlet, protože není klient jako klient.
Mohlo by vás zajímat: ČAP informuje: Ceny POV klesají. Průměrem je 2764 Kč
Od začátku, kdy jsem začala pracovat v pojišťovnictví, jsem měla na starosti zemědělské podniky. Byly to většinou velké obchodní společnosti, kde byl při jednání s ředitelem business dress code nezbytností. Pak jsem jednou od kolegy, který působil v regionu a odcházel do důchodu, přebírala jeho zemědělské klienty. Naplánovali jsme si den, kdy s ním všechny klienty objedu a seznámím se s nimi i jejich smlouvami.
Bohužel mi dopředu nesdělil, o jaké klienty se jedná. Jako první jsme navštívili velké zemědělské družstvo. Přestože jsme jednali s předsedou družstva a hlavním ekonomem, byl můj kostým a červené lodičky vedle jejich khaki kalhot a fleecových mikin jako pěst na oko. Ovšem den teprve začínal. Další klient bylo menší zemědělské družstvo, kde se situace opakovala jen s tím rozdílem, že fleece nahradil vytahaný ručně pletený svetr.
Čekali nás ještě dva klienti, z nichž jeden byl malý zemědělec, který měl místo kanceláře špeluňku v unimo buňce uprostřed dvora. Nikomu, kdo někdy viděl zemědělský dvůr, asi nemusím vysvětlovat, jak skvěle se mi našlapovalo v lodičkách mezi hnojem, blátem a loužemi močůvky. Opět jsem zde působila jako z jiné planety. To, že si v té špeluňce nebylo kam sednout, bylo nakonec dobře, protože kromě lodiček bych měla hnůj i na sukni. Ale den ještě nebyl u konce.
Mohlo by vás zajímat: Rozptýlená pozornost. Přízrak dnešního řidiče (1. díl)
Posledním klientem byla rodinná farma, kde ani neměli kancelář. Zastavili jsme auty uprostřed dvora, na kterém se volně proháněly krávy a psi, a zamířili jsme, a teď se podržte, do chléva. Ano, v těch červených lodičkách jsem si to namířila do chléva. Prošli jsme celou stájí, plnou krav a hnoje, a na konci vedle přípravny krmení byla místnost, kam jsme směřovali.
Nebyla to kancelář, jak jsem již uvedla; byla to kuchyně. Kuchyně se sporákem, kredencem, stolem a spoustou, ale opravdu spoustou nepořádku. Od sporáku nás přivítala klientova maminka, usadila nás za stůl a nalila polévku. Přestože jsem byla naprosto konsternovaná, zachovala jsem chladnou hlavu a ani u tohoto klienta jsem nedala najevo, jak nevhodně jsem oblečená a jak jsem šokovaná – neboli jak moc jsem na setkání se všemi těmito klienty nepřipravená.
Tato dnes již úsměvná zkušenost mě naučila, že ve chvíli, kdy chci s klienty neboli obchodními partnery navázat dobrý vztah, musím o svém oblečení víc přemýšlet. Ačkoli jako reprezentant finanční služby bych měla dodržovat business dress code, není vždy na místě: někdy působí, tak jako v mém příběhu, nepatřičně a nadřazeně. Pojišťovačka z Prahy ve formálním kostýmu a vysokých podpatcích působí jako někdo, kdo přišel kázat moudra a o zemědělství neví zhola nic.
Mohlo by vás zajímat: Namiesto odvodu z poistenia bude daň. Rezort financií napráva vlastné chyby
Když si obujete lodičky nebo lakovky, nevytvoříte si vztah s někým, kdo běhá ve vytahaném svetru a v gumákách. Když budujete vztah, ať s partnerem, nebo s klientem, měli byste zrcadlit nejen jeho chování, ale i jeho styl. Měli byste se přiblížit jeho vnímání světa, a to i pracovního. To, že zemědělství rozumím, protože jsem holka ze statku, nakonec poznali všichni, ale přebít ten první dojem dalo zatraceně práce.
První dojem je vždy důležitý, a to první, čím můžete zaujmout, nebo odradit, je váš vnější obal. Ať už je formal nebo casual, vždy by měl odpovídat místu, prostředí a situaci a měl by být vaší přirozenou součástí. Styl, jak říká stylistka Irena Vokrojová, se kterou spolupracuji, není otázkou peněz a sledování posledních módních trendů, ale pochopení sama sebe, které se správným oblečením jen podpoří. A já doplňuji, že styl je při navazování obchodních vztahů otázkou připravenosti a profesionality.
Specialista na vzdělávání v oblasti korporátního pojištění
Zakladatelka E.G.I. Education Grow Insurance
Komentáře
Přidat komentář