Tímto aktem bude zrušen zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí, který platí od roku 2004. V rámci doby jeho 14 let trvající platnosti došlo v procesu distribuce pojištění zprostředkovateli k vyhroceným situacím, které měly znaky tržního selhání.
Jeho bezesporu hlavním projevem bylo „přetáčení“ životních pojistek získateli pojištění. Výsledkem bylo vyplácení miliard korun pojišťovnami na provizích zprostředkovatelům, aniž se to projevilo v růstu pojištěnosti.
Pokusy obnovit rovnováhu na trhu státním zásahem byly neúspěšné. Všichni máme ještě v živé paměti, jak kvůli v tu dobu eskalujícímu sporu mezi zprostředkovateli a pojišťovnami, do kterého zasahoval i premiér, Česká republika nestihla včas do českého práva implementovat klíčovou směrnici Solvency II.
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Argumenty záhadné Freesurance
V rámci svého pedagogického působení na VŠE jsem se v seminárních pracích svých studentů dozvídal autentické informace o zprostředkovatelských praktikách té doby. Jednalo se o tak silné zážitky, že pro senzitivnější studenty se smyslem pro férovost se staly důvodem přes dobré finanční požitky tuto sféru rychle opustit.
Dobrou zprávou je, že v poslední době se tato neetická témata v seminárních pracích studentů prakticky nevyskytují. Z prostředí na trhu lze odvodit, že do chování zprostředkovatelů se vrací etika. Lze tak říci, že tržní spontaneita si nakonec zřejmě našla cestu, i když to s sebou přineslo zásadní změny v produktové struktuře nabídky a koneckonců i v celkové vývojové stagnaci segmentu životního pojištění.
Mohlo by vás zajímat: Ničivé požáry v Kalifornii stály pojistitele 845 milionů $
Co se týče samotného zákona, lze v odborných kruzích zaznamenat názory, že je nový zákon o distribuci pojištění zbytečný, že minulé hlavní problémy českého trhu neanticipuje a ve svém výsledku jen omezí tržní prostředí. Lze také slyšet postřehy, že v důsledku požadavků nadbytečné transparence bude nákladnější a přinese více otázek než odpovědí. To vše ukáže čas. Každopádně hlavní obsahovou mantrou nového zákona je v současné době velmi módní ochrana spotřebitele. Jistě všichni uvítáme, jestliže povinností registrace podle nových pravidel se o desítky tisíc sníží zcela nereálný v současnosti vykazovaný počet distributorů. Pozitivní je i stanovení standardu, co se týče požadavku na odbornost, kterou musí distributor prokázat.
V tomto ohledu však už můžeme vypozorovat známku dalšího zextenzivňování regulace. Co do počtu otázek, které v rámci odborné způsobilosti bude muset zájemce znát, je situace podobná, jako u bonmotu ohledně počtu slov v ústavě Spojených států a v směrnici o správném vzhledu okurek pro spotřebitele v EU. U postupně vyhlašovaných standardů počet otázek totiž rapidně narostl. Podle kuloárových informací bude pro pojišťovnictví rekordní. Jejich celkový počet by se měl významně přehoupnout přes těžce uvěřitelnou tisícovku.
prof. Ing. Jaroslav Daňhel, CSc.
Vysoká škola ekonomická v Praze
Komentáře
Přidat komentářreakce na novelu zákona
avšak v praxi to vždy fungujte jinak. Při uvádění zákona 38 o pojišťovacích zprostředkovatelích mně na jednom školení pan Přikryl ujišťoval, že při zápisu s klientem je věcí klienta co chce uvést do zápisu z jednání a že to bude muset ČNB vzít v potaz. Praxe však říká že je tento výklad zcela mylný neboť nezáleží na tom co je v zápisu z jednání záleží co si myslí úředník ČNB, který nebere v potaz, že se klient pod tento zápis podepíše a že si to takto přeje. Takto bych s Vámi mohl diskutovat řadu hodin a stejně by to nikam nevedlo. Pouze jsem chtěl nastínit v této poznámce, že měnit zákony každé volební údobí či jak se komu zachce je nesmyslné a ještě, když sám kontrolní orgán zákony nedodržuje a nerespektuje sám to co má dodržovat. Na závěr musím říci ,že jsem rád že budu po 30ti letech praxe končit. V tomto právním chaosu který akademici nastavili se již nedá bez významnějšího rizika pojišťovat. Věřím ,že se snad najde někdo kdo nebude tlačen loby pojišťoven ke změnám a řekne dost.
reakce na novelu zákona
Bohužel jsem nemohl pokračovat byl jsem omezen počtem slov. Takže pokračuji, že pokud by se důsledněji dodržoval zákon a prováděla se řádně kontrola orgánu dohledu, a kdyby orgán dohledu nebyl jednostranně zaujatý vůči pojišťovacím zprostředkovatelům, nebylo by nutné do tohoto zákona již po x té zasahovat, a měnit jej. Chtěl bych se Vás dotázat zdali vůbec víte jak složité je vychovat průmyslového pojišťovacího zprostředkovatele, a zdali vůbec tušíte co vše musí tento zprostředkovatel, který svou práci dělá řádně a zodpovědně, obsáhnout. Je to částečně právník ,částečně strojař , atd…………. nechci vyjmenovávat co a jaké předpisy musí poj . zprostředkovatel/ průmyslu/ vše znát, aby ohodnotil správně veškerá rizika a stanovil pojistné částky jednotlivých rizik ,které v návrhu pojistné smlouvy musí navrhnou, a následně i správně pomohl i s likvidací této škody. Asi mi budete oponovat, že dle zákona si má pojistné částky a rizika určovat klient sám ,máte pravdu.
reakce na novelu zákona
Vážený pane Daňheli
Musím jako pojišťovací zprostředkovatel, který začínal ještě v době sociálních jistot, reagovat na Váš komentář týkající se nového zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích. Je vidět že jste pouze teoretik nikoli praktik v pojišťovnictví. Pravděpodobně by bylo vhodné ,aby jste si okusil trochu té praxe a pravděpodobně by jste změnil názor na výši administrativy, kterou jste na obyčejného poj. zprostředkovatele naložili . Pojišťovnictví se za tyto roky změnilo takže jej již z větší části nikdo nechce dělat, mám na mysli nikoliv makléřské firmy nýbrž, pracovníky kteří sjednávají pojištění. Já se zabývám pojišťovnictvím nikoli jako akademik ,nýbrž jako praktik již řadu let a zjišťuji, že po roce 1989 přešla do tohoto oboru řada lidí, bavím se o akademicích, kteří začali nastavovat pravidla prodeje pouze od stolu bez návaznosti na praxi. Tato jejich činnost, kterou nazývali a nazývají regulací jen ztížila práci těch zprostředkovatelů, kteří tuto praxi provozují.