V diskuzi o regulaci provizí v životním pojištění zaznělo mnohé a už jen těžko čekat, že některá ze stran vytáhne z pomyslného rukávu nečekaný argumentační trumf. Přesto mi, milí čtenáři, dovolte na pokraji další parlamentní bitvy „o život“ zformulovat tři teze, které reprezentují postoj USF a jeho více než dvaceti korporátních členů. Věřím, že když nic jiného, tato traktace pomůže pochopit, proč s pojišťovnami bojujeme. A bohužel pro pojistný trh, budeme muset bojovat i nadále.
Teze první
Stát nemá zasahovat do cenotvorby, zejména pak u komoditních produktů. Odborné veřejnosti nemusím jistě vysvětlovat, že existuje fundamentální rozdíl mezi rezervotvorným a rizikovým pojištěním, jakkoliv se díky produktovým inovacím hranice často stírají. Jestliže se bavíme o ochraně spotřebitele, onom zlatém seleti současné doby, lze ještě s přivřením všech očí pochopit cenovou regulaci u „spořícího“ pojištění. Klient při přepojištění smlouvy tratí na dvojitých počátečních nákladech, které jsou účtovány přímo na úkor jeho vkladu, tedy dobrá. Jakkoliv by zjevně dávalo smysl nejprve v odvětví nastavit standardní regulaci typu odborné zkoušky a pravidla jednání, kterou mimochodem pojišťovny dlouhodobě blokují. Ale zavádět regulaci provizí, tento brutální nástroj, u devadesátiprocentní komodity, jíž je rizikové pojištění? Kde za posledních deset let díky tvrdé konkurenci, a ano, i díky přepojišťování, klesly ceny rizik řádově o desítky procent? Z kulatých stolů se zástupci velkých pojišťoven víme, že ztráty klientů v IŽP je víceméně nezajímají, dokud jsou schopni vymáhat zpět storna. Ničeho se však nebojí víc než toho, že se rizikovky „utrhnou“ jako pojištění aut a ceny se dostanou do sestupné spirály. Z pohledu pojišťovny, která roky investovala do svého tržního podílu a nyní chce sklízet je to logické. Ale z pohledu klienta a pro něho pracujícího poradce/makléře, potažmo zákonodárce? Zavádění regulace provizí u čistě rizikového pojištění je zločin na spotřebiteli. Nic jiného.
Teze druhá
Povolíme-li jednou, bude těžké ten kolotoč zastavit. Je zřejmé, že pokud přistoupíme na bezprecedentní regulaci „života“, otevřeme Pandořinu skříňku s nepředvídatelnými následky. Ostatně, první plody tu již jsou, připomeňme loňský senátní návrh na regulaci hrubé marže u povinného ručení. Zejména u poslanců z levicové části spektra si lze představit mnohé: od převedení úrazového pojištění zaměstnanců pod odbory řízenou státní pojišťovnu, až po svěření celého systému povinného ručení České poště. Nemluvě o apetitu samotných pojišťoven, které by v případě úspěchu mohly dostat zálusk i na regulaci dalších pro ně nepříznivě se vyvíjejících produktů, jako je například právě pojištění aut, anebo již dříve navrhovaný zákaz provizí makléřům. Jakkoliv by tak mnozí životnímu pojištění a zprostředkovatelům nyní regulaci přáli, a uznejme, že občas i právem, může velmi záhy přijít chvíle, kdy bude v jednom ohni jejich byznys. Ale pak už nebude nikdo, kdo se postaví na jejich stranu…
Teze třetí
Zákony se nemohou psát na objednávku jedné zájmové skupiny. Jakkoliv je participace profesních skupin na tvorbě regulace nedílnou součástí demokratického procesu, nelze připustit, aby si jedna podnikatelská skupina psala zákony na míru proti svým konkurentům. Pokud toto připustíme, staneme se otroky oportunistických politiků typu Ladislava Šincla a s nimi spojených lobbistů, jejichž věcná znalost pojišťovnictví, neřkuli vášeň pro toto odvětví, je nulová.
Z těchto důvodů tedy budeme proti regulaci provizí, navrhované pojišťovnami prostřednictvím náměstkovsko-poslaneckých kanálů, nadále bojovat. Ano, jsme si vědomi toho, že současný vládní návrh přináší pozitivní posun a může být určitým voláním o pomoc ze strany některých „generálů“ pojišťoven, kteří si uvědomili bezvýchodnost situace a nyní chtějí se ctí „neprohrou“ vycouvat zpět. Ale s ohledem na vyjádření Ladislava Šincla a vědomí odpovědnosti za byznys tisíců poctivých zprostředkovatelů, musíme vycházet i z toho, že tento návrh je jen fíkovým listem a skutečným záměr je stále likvidační, tvrdě protiklientská regulace v duchu loňského roku. A ano, budeme i nadále prosazovat skutečně efektivní kroky proti negativní formě přepojišťování, jako jsou registry zprostředkovatelů a zejména pojistných smluv. V selektivních „červených kartách“ pro nepoctivé hráče, z exteru i interek, vidíme budoucnost, nikoliv v plošném zaříznutí celého trhu zákonem.
Tolik v kostce důvody našeho boje, do kterého nyní opět nastupujeme. Ve jménu zprostředkovatelů, jejich zákazníků a celého našeho trhu. A koneckonců, i samotných pojišťoven.
Komentáře
Přidat komentář