Pojistný obzor ke stáhnutí ZDE
Zákon, který na začátku srpna podepsal prezident a jehož účinnost nastane k prvnímu prosincovému dni, ovlivní vztahy mezi pojišťovnami a pojišťovacími zprostředkovateli zavedením některých nových povinností a rozšířením nebo bližší specifikací povinností již obsažených v předchozí právní úpravě. Cílem tohoto článku je upozornit na některé vybrané aspekty, které mohou mít dopad na vztah mezi pojišťovacími zprostředkovateli a pojišťovnami.
Důvěryhodnost osob podílejících se na distribuci pojištění
Skutečnost, že se na distribuci pojištění, tj. jak na poskytování, tak na zprostředkování, mohou podílet pouze osoby, které splňují kritérium důvěryhodnosti, není novinkou. Obdobnou úpravu obsahoval již zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí. Na rozdíl od současné úpravy neobsahuje zákon o distribuci pojištění konkrétní vysvětlení pojmu „důvěryhodnost“. Dle důvodové zprávy jej tak bude v tomto případě nutné vykládat v souladu s Úředním sdělením ČNB k výkladu pojmu „důvěryhodnost“ a „odborná způsobilost“[1] a analogicky s úpravou obsaženou v jiném právním předpisu, např. v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
Stále tak platí, že důvěryhodnost, přesněji: bezúhonnost jako jedna ze složek důvěryhodnosti, bude prokazována především prostřednictvím výpisu z rejstříku trestů. Zde však dochází k potenciálnímu konfliktu s GDPR, neboť to obecně stanovuje velmi přísné podmínky, kdy je zpracování těchto výpisů, které ze své podstaty mohou obsahovat údaje týkající se trestných činů, přípustné.
Zákon o distribuci však na tuto změnu v oblasti ochrany osobních údajů reaguje, když v § 80 odst. 8 uvádí, že pojišťovny[2] „zpracovávají v souvislosti s distribucí pojištění a zajištění osobní údaje svých pracovníků, samostatných zprostředkovatelů, vázaných zástupců a jejich pracovníků a doplňkových pojišťovacích zprostředkovatelů a jejich pracovníků v rozsahu potřebném k posouzení jejich důvěryhodnosti, a to včetně osobních údajů týkajících se rozsudků v trestních věcech a trestných činů posuzované osoby“. Toto ustanovení tak lze hodnotit velice pozitivně, neboť přispívá k vyšší právní jistotě správců při zpracování osobních údajů, když jednoznačně stanoví, že právním titulem pro zpracování výpisů z rejstříku trestů je sám zákon.[3]
Mohlo by vás zajímat: Návrh na rozšíření evropských pravidel pro bezpečnou silniční infrastrukturu
V zájmu pojišťovny je zajistit, aby se na distribuci pojištění podílely pouze důvěryhodné osoby, přestože obecně platí, že pojišťovna dle § 14 ZDP nehradí škodu způsobenou samostatným zprostředkovatelem. Neuplatní se tak obecný režim zastoupení v občanském zákoníku, dle něhož by zastoupená pojišťovna byla vázána protiprávními činy zástupce[4] a byla by povinna nahradit jím způsobenou škodu tak, jako by ji způsobila sama.[5] Zapojí-li pojišťovna do distribuce pojištění pojišťovacího zprostředkovatele, který např. nesplňuje podmínky důvěryhodnosti, může ručit za splnění povinnosti nahradit škodu samostatným zprostředkovatelem. Ručitelský závazek pojišťovny může vzniknout také v případě, kdy pojišťovna na výkon zprostředkovatelské činnosti řádně nedohlíží.
Informační povinnost a obecná pravidla komunikace se zákazníkem
Hlavním cílem nové právní úpravy distribuce pojištění vyplývajícím z bodů odůvodnění IDD a důvodové zprávy k zákonu o distribuci je posílení ochrany spotřebitele. To se projevuje především snahou minimalizovat nepříznivé dopady informační asymetrie tím, že zákazníkům bude poskytováno více informací týkajících se sjednávaného pojištění, pojišťovny a samotného pojišťovacího zprostředkovatele (např. zda má pojišťovací zprostředkovatel více než 10% podíl na hlasovacích právech nebo základním kapitálu pojišťovny, se kterou má být sjednáno pojištění). V této souvislosti je nezbytné zmínit, že i GDPR rozšířilo rozsah informací, které jsou poskytovány zákazníkům (zejména pojistníkům a pojištěným) prostřednictvím informací uvedených v pojistných smlouvách, informačních memorandech či jiných obdobných dokumentech. Vytyčený cíl s sebou však přináší minimálně dva diskutabilní nebo sporné body.
Zaprvé je otázkou, zda a do jaké míry je tento způsob efektivní a skutečně přiměje zákazníky seznámit se s ještě větším množstvím informací a přijímat informovaná rozhodnutí. Nelze totiž vyloučit, že výsledný efekt bude alespoň v některých případech zcela opačný. Nutno dodat, že i důvodová zpráva k ZDP tento informační paradox zmiňuje, a to následujícím způsobem: Pozitivní důsledky vyšší míry ochrany spotřebitele a zlepšení právního prostředí jsou vždy podmíněny i jistou kvalitou na straně konkrétních spotřebitelů – v tom, že si uvědomují svá získaná práva a jsou ochotni a schopni je uplatňovat, že disponují určitou elementární analytickou (srovnávací) dovedností.[6]
Za druhý sporný bod považujeme to, do jaké míry je rozšíření informační povinnosti slučitelné s obecnými pravidly komunikace se zákazníkem[7], která mj. obsahují povinnost zajistit, že veškeré informace budou poskytovány jasným, výstižným a srozumitelným způsobem. Z těchto obecných pravidel komunikace dále plyne, že by neměly být ve vztahu k zákazníkům používány nejasné, nepravdivé, zavádějící nebo klamavé informace.
Mohlo by vás zajímat: Nabídka telematiky v autopojištění pro německé zákazníky se tenčí
Pojišťovny, ve spolupráci s pojišťovacími zprostředkovateli, by tak měly zajistit, že informace o identickém pojistném produktu budou poskytovány v maximální možné míře jasně a jednotně, aby zákazník např. nenabyl dojmu, že jsou mu různými kanály nabízeny různé možnosti pojištění, jakkoliv se jedná o jeden a ten samý pojistný produkt. Informace by tak měly být prezentovány jednotně, bez ohledu na to, zda zákazník navštíví zákaznické centrum pojišťovny, nebo využije služeb pojišťovacího zprostředkovatele, a to např. poskytnutím již připravených srozumitelných textací.
Záznamy z jednání
Povinnost pořizovat při jednání se zákazníkem záznam z jednání není novinkou, nicméně i v tomto případě dochází k jejímu částečnému rozšíření. V souladu s čl. 79 odst. 2 ZDP má být součástí záznamů z jednání i vysvětlení dopadů, které bude mít sjednání pojištění na zákazníka, a to včetně uvedení souvisejících rizik.
S ohledem na existující sankční rozhodnutí ČNB[8] je zjevné, že záznamům z jednání je nutné věnovat náležitou pozornost. Jedná se totiž o jeden z mála nástrojů, jejichž prostřednictvím lze reprodukovat průběh jednání a zhodnocení dostupných variant pojištění s ohledem na požadavky klienta. Není tak možné v záznamu z jednání např. pouze stručně uvést, že si klient přeje sjednání jednoho konkrétního produktu, bez uvedení specifických požadavků či potřeb klienta, ani používat předtištěný záznam z jednání obsahující k výběru typizované požadavky, bez uvedení jejich bližší specifikace. Ze záznamu tak musí být patrné získání informací od zákazníka a jejich vyhodnocení a dále vyhodnocení relevantních produktů a závěr, který odůvodňuje výběr konkrétního pojistného produktu.[9]
Je nutné si uvědomit, že řádně vypracovaný záznam z jednání může sloužit i ve prospěch a na ochranu pojišťovny nebo pojišťovacího zprostředkovatele v případě stížnosti zákazníka. Pojišťovna by tak měla zajistit provedení nezbytných opatření, která povedou k tomu, že záznamy z jednání budou obsahovat všechny zákonem stanovené požadavky a budou skutečně odpovídat smyslu této právní úpravy, přičemž podrobnost záznamu z jednání by měla vždy odrážet složitost nebo komplexnost sjednávaného pojištění. V opačném případě totiž hrozí, že poruší svoji povinnost kontrolovat činnost pojišťovacích zprostředkovatelů, čímž se může dopustit spáchání přestupku.
Mohlo by vás zajímat: Dopady nařízení eIDAS a elektronizace transakcí v pojišťovnictví
Produktové řízení
Novinkou v oblasti pojišťovnictví je zavedení procesů produktového řízení. Cílem této úpravy je zabránit vzniku pojistných produktů, které budou poškozovat zákazníky, tedy i v tomto případě posílení ochrany spotřebitele. Nutno podotknout, že ačkoliv se jedná o novinku v oblasti pojišťovnictví, velmi obdobné povinnosti jsou uloženy i obchodníkovi s cennými papíry při vytváření investičního nástroje.[10]
Produktové řízení je tak postupem, dle něhož pojišťovna nebo pojišťovací zprostředkovatel při vývoji pojistného produktu a před jeho zavedením zváží všechny okolnosti, které se k danému produktu vztahují. Konkrétní pravidla obsahuje přímo použitelné nařízení Evropské komise.[11] Ve stručnosti je však možné shrnout, že před zavedením nového produktu je třeba v prvotní fázi určit cílovou skupinu zákazníků daného produktu a navrhnout obchodní strategii pro jeho distribuci.
Následně by mělo dojít k testovací fázi, ve které bude ověřeno, zda se při distribuci naplňují prvotní očekávání. Po uvedení pojistného produktu na trh by mělo docházet k dalšímu neustálému vyhodnocování a přezkoumávání toho, zda jsou prvotní očekávání stále naplňována, či zda je nezbytné parametry produktu upravit.
V případě, že se bude jednat o produkt, který je distribuován prostřednictvím pojišťovacích zprostředkovatelů, měla by pojišťovna získat informace o vývoji produktu i od těchto zprostředkovatelů, kteří zpravidla disponují cennými informacemi. Za tímto účelem bude nutné upravit vztah mezi pojišťovnami a pojišťovacími zprostředkovateli tak, aby komunikace ohledně produktového řízení byla efektivní a byla řádně dokumentována a vyhodnocována. V zájmu pojišťoven a případně i pojišťovacích zprostředkovatelů vyvíjejících vlastní pojistný produkt je třeba všechna v této souvislosti přijatá a realizovaná opatření náležitým způsobem odůvodnit a zdokumentovat. V opačném případě totiž může dojít ke spáchání přestupku, který je v zákoně o distribuci „ohodnocen“ nejvyšší možnou pokutou.[12]
Mohlo by vás zajímat: Video: Šokující záznam. Obrovský kámen jen o fous nezpůsobil neštěstí
Závěrem
Jaké dopady tedy budou mít výše uvedené, ale i další změny na vztah mezi pojišťovnami a pojišťovacími zprostředkovateli? S přihlédnutím k výši možných sankcí, které mohou být ze strany ČNB uloženy, lze očekávat intenzivnější kontakt mezi pojišťovnami a pojišťovacími zprostředkovateli, a to jak na začátku smluvního vztahu při posuzování důvěryhodnosti, tak i v jeho průběhu, kdy je pojišťovna povinna dohlížet na řádný výkon povinností distributora souvisejících mj. s plněním informační povinnosti, pořizováním záznamů z jednání a produktovým řízením. Dalším možným důsledkem nové právní úpravy je patrně i větší profesionalizace pojišťovacích zprostředkovatelů.[13]
S ohledem na rozšíření informační povinnosti nejen z oblasti distribuce pojištění a technologický vývoj je nevyhnutelná ještě větší digitalizace celého procesu distribuce pojištění a jeho přesun do internetového prostředí. Pojišťovny tak mohou být nápomocny při tomto přechodu z tradičního osobního sjednávání do on-line prostředí, když mohou pojišťovacím zprostředkovatelům poskytovat např. on-line platformy umožňující takové jednání pojištění. Reálné dopady nové právní úpravy však bude možné posoudit až s odstupem času.
Pojistný obzor ke stáhnutí ZDE
Pro Pojistný obzor
Mgr. Kristýna Kovaříková
Mgr. Filip Beneš
ROWAN LEGAL
[1] Úřední sdělení ČNB ze dne 3. prosince 2013 k výkladu pojmu „důvěryhodnost“ a „odborná způsobilost“, částka č. 13/2013 Věstníku ČNB ze dne 6. prosince 2013.
[2] Ale také zajišťovny a pojišťovací zprostředkovatelé.
[3] Jakkoliv k tomuto závěru bylo nezbytné dojít již před schválením uvedené textace.
[4] Paragraf 167 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
[5] Paragraf 2914 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
[6] Důvodová zpráva k zákonu č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění.
[7] Paragraf 73 ZDP.
[8] Např. rozhodnutí ČNB č. j. 2017/128015/570 ze dne 22. září 2017, sp. zn. Sp/2016/105/573, nebo rozhodnutí ČNB č. j. 2017/163117/570 ze dne 8. prosince 2017, sp. n. Sp/2017/56/573.
[9] Úřední sdělení ČNB ze dne 27. srpna 2010 k některým povinnostem pojišťovacího zprostředkovatele, částka č. 15/2010 Věstníku ČNB ze dne 3. září 2010.
[10] Paragraf 12ba zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů.
[11] Nařízení Evropské komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/2358 ze dne 21. září 2017, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/97, pokud jde o požadavky na dohled nad produktem a jeho řízení vztahující se na pojišťovny a distributory pojištění.
[12] Až 18 920 000 Kč v případě fyzické osoby nebo 135 125 000 Kč v případě právnické osoby, jde-li o rezervotvorné pojištění.
[13] To nepochybně souvisí i se změnou systému vzdělávání a zvyšování odbornosti zprostředkovatelů.
Komentáře
Přidat komentář