Tři zásadní otázky pro budoucnost pojišťovnictví


			Tři zásadní otázky pro budoucnost pojišťovnictví

Je zřejmé, že tradiční myšlenka tvořící bázi pojištění není ani dnes ohrožena, protože sdružování rizik a jejich diverzifikace v rámci sdílení nebezpečí nejsou digitální transformací ve své podstatě dotčeny. Nicméně relevantní je se ptát, jak bude toto sdílení rizik uspořádáno v budoucnu. Na základě toho lze definovat tři základní otázky pro budoucí vývoj. Přečtěte si úvahu ředitele institutu pojišťovnictví při univerzitě v St. Gallen ve Švýcarsku, Prof. Dr. Martina Elinga.

Co je vlastně přesně rolí tradičního pojistitele v digitálním světě?

Riziko ztráty podstatných částí hodnotového řetězce odvětví ve prospěch jiných branží je momentálně spíše malé. To se může nicméně s novými technologiemi rychle změnit. Když například mobilní zařízení proniknou do každého aspektu každodenního života, mohou firmy, jako je například Apple, využít klientská data, aby začaly lidem život organizovat a optimalizovat. V takovém případě mě osloví Siri, Alexa nebo jiný virtuální osobní asistent a bude se ptát, jestli bych neměl po narození mého dítěte raději sjednat životní pojištění. V takovém scénáři by mohlo moje mobilní zařízení nabídnout relevantní data třetímu subjektu, aby bylo možné identifikovat optimální nabídky.

Kdyby se toto dělo například za malý poplatek podle objektivních a transparentních kritérií, znamenalo by to pohodlným způsobem dosáhnout podstatného zvýšení užitku pro zákazníka. Ale účinky takového postupu na rozmanitost produktů, konkurenci a obchod jsou vysoce nejasné. Neboť by v takovém světě šlo už hlavně o to, ocitnout se na seznamu nabídek asistenta Siri, což by mohlo vést k významnému zostření intenzity rivality. Také osobní poradenství a obchodování zůstává v takovém modelu mimo. Sice i v budoucnu bude potřeba (digitálně podpořeného) osobního prodeje, nicméně je současně snadno představitelné, že rostoucí počet zákazníků se nadchne pro realizaci přes virtuálního asistenta.

Vedle vyhranění vůči velkým technologickým koncernům je v centru zájmu diskuse o budoucnosti podstata a konstrukce ekosystémů a tedy smazávání hranic mezi jednotlivými obory. Pojišťovny jsou zde jako statičtěji založený prvek v nevýhodě a ocitají se v nebezpečí, že ztratí klientské rozhraní. Z tohoto důvodu se přibližuje nepopulární scénář, že pojišťovny „zdegenerují“ k prostému „skladu rizik“, které budou mít ještě tak kapitál pro úpis a sdílení.


Mohlo by vás zajímat: Pojišťovny zaspaly digitalizaci. Teď kypí láskou k InsurTechu


V takovém scénáři by veškeré ostatní prvky řetězce komerčních hodnot byly realizovány subjekty mimo branži pojišťovnictví, které by se navíc většinově podílely na obchodní marži. V určitých sférách si lze dnes klást otázku, zda pojišťovnictví už konkurenční boj o konstrukci ekosystémů neztratilo (například u tématu mobility ve vztahu k automobilkám nebo u tématu zdraví). Jiné ekosystémy, jako například téma bydlení, se nezdají být takovým způsobem ještě silně „obsazeny“.

Také ohledně samotné konstrukce ekosystému vyvstává otázka, zda si ji rovněž pro sebe nezaberou technologické koncerny, jež přes SIRI, Alexu nebo jiné virtuální asistenty organizují a zlepšují život lidí. Rozhodující je v této souvislosti také otázka, jaké scénáře jsou v budoucím zacházení s daty realistické. Jako myslitelné se jeví, že technologická firma má všechna data a využívá je na principu brokerage (jako byl výše zmíněný scénář se Siri). Představitelná je ovšem také exkluzivní kooperace technologického podniku s jednou pojišťovnou. Tady jsou sporné případné možné státní zásahy, a to i k odvrácení vytváření monopolu.

Jak se může podařit transformace tradičního pojistitele do digitálního světa?

Bude ještě za 10 let existovat odvětví pojišťovnictví dnešního střihu? Ano, ale čerpání hodnot obsažených v něm už bude pravděpodobně uspořádáno trochu jinak. Je také pravděpodobné, že léta trvající konsolidace pojistného trhu půjde dál a vlivem digitalizace se dokonce ještě urychlí. Za těchto okolností se jeví pro pojišťovny jako nevyhnutelné, aby následovaly technologický pokrok a rozvíjely spolupráci, a to i za tím účelem, aby se od technologických gigantů něco přiučily. Protože pojišťovny si musí vybudovat a osvojit nové schopnosti.


Mohlo by vás zajímat: Mají se pojišťovny a finanční poradci bát Mutumutu?


Většina pojišťoven pracuje i nadále se starými IT systémy a potřebují vysoké investice, aby připravily lidi i systémy na digitální svět. Kromě toho musí pojistitelé pro své zaměstnance definovat nově budoucí pracovní prostředí až do okamžiku prodeje (proces prodeje, nástroje pro prodej atd.). Digitální revoluce je už dlouho realitou, zatímco sociální transformace se jeví jako aktuálně kritická. Důležitá je zde poznámka, že nejde o to, nahradit lidi stroji.

Například osobní prodej bude mít v nadcházejících letech i nadále velký význam. A to není žádný rozpor s výše řečenými prognózami ohledně asistence typu Siri. Neboť pokud se podaří přizpůsobit kondici osobního odbytu digitálnímu světu pomocí nových nástrojů, může být souhra osobního kontaktu a elektronické podpory naopak konkurenční výhodou a znamenat větší užitek pro zákazníka. V tomto smyslu je cílem digitalizace podpora člověka a vytváření uvolněného prostoru pro něj, aby mohl lépe využít své silné stránky, jako jsou kreativita nebo sociální inteligence.

Ve světle komplexního technologického rozvoje je ale nejasné, jaké technologie mají jaký dopad a jaké musí být tudíž ze strany pojišťovny využity. Tak například může otevírat zajímavý prostor pro aplikace blockchainové technologie, obzvláště v souhře s internetem věcí. Ovšem vývoj internetu věcí (propojení fyzických a virtuálních předmětů) jde relativně pomalu kupředu. Bude trvat ještě několik let, než budou věci v reálném světě propojeny natolik, aby se hodily pro tzv. smart contracts (plně automatizovaných smluv) tak, v jakém smyslu už dnes fungují v pojištění přepravy.


Mohlo by vás zajímat: Swiss Re: Ziskovost neživotních pojišťoven se musí zlepšit


Z pohledu pojišťoven vzniká otázka, zda s ohledem na desetiletí trvající zkušenosti v klasickém úpisu se vlastně vyplatí náklady vložené do digitálního monitoringu. Jestliže už dnes umíme ocenit až 95 % rizik klienta, ospravedlní náklady spojené s monitoringem pokrok na poli vědomostí o chybějících 5 %? Také nasazení umělé inteligence se jeví v různých provozních procesech jako vysoce atraktivní, nicméně nelze přehlížet ani s tím související problémy a nebezpečí. Protože by bylo jen máloco horší, než špatně naprogramovaná umělá inteligence, jež činí automaticky špatná rozhodnutí. Umělá inteligence je oblast, kde je třeba pečlivě plánovat a podrobně trpělivě testovat.

Jaké úpravy jsou nutné v rámcových podmínkách?

Volání po opatřeních státu jsou poslední, co dnes překvapí, protože internet se zdá být mnohdy jako Divoký Západ 21. století. Prostor do značné míry bez právních mantinelů je nyní vystaven firmám i soukromým osobám bez pomoci v případě problémů. Také otevřené otázky zmíněné v tomto textu ukazují velmi naléhavě potřebu určité regulace ze strany státu. K tomu patří například téma, jaká data bude možné v budoucnu využívat. Jaké jsou vlastně možnosti a hranice digitálního monitoringu v pojišťovnictví?

Na jedné straně je ve vzduchu riziko diskriminace, budou-li špatná rizika nebo rizika, jež nehodlají sdílet data, muset platit vyšší pojistné. Na druhé straně ale stojí právo na určení, kdo má mít data k dispozici. GDPR zavedené v zemích EU a zabývající se ochrannými právy ve vztahu k datům, a také spojené s otázkou přenositelnosti dat, poskytuje první právní rámec, o němž je ale třeba dále diskutovat.


Mohlo by vás zajímat: Životní pojištění nemá v nejbližších desetiletích alternativu


Z vědeckého hlediska jsou zde zajímavé obzvláště změny v informační asymetrii a s tím spojené ekonomické efekty. Tak není z pohledu zčásti latentního fatalismu v přístupu k nakládání s daty (v duchu hesla: „mně se nic nestane“) zcela jasné, jak je soukromá sféra vlastně ceněna z perspektivy zákazníka. Pozitivní účinky digitalizace na ekonomickou prosperitu mohou spočívat na kolektivní úrovni v tématu prevence, jde-li o porozumění velkým datovým objemům a jejich využití ve prospěch klienta. Na individuální bázi nejsou naproti tomu efekty triviální, neboť to může, jak bylo výše naznačeno, znamenat, že některé subjekty ztratí možnost digitálního monitoringu.

Dalším okruhem diskuse je otázka, jak má vypadat regulace pojišťovnictví v digitálním světě. To se týká na jedné straně zákona o pojišťovnictví, který i nadále zrcadlí rámcové podmínky nedigitálního světa. V mnoha zemích je tak dnes už jen stěží představitelné, že pro výpověď smlouvy musí být formulován dopis, pak vytištěn, oznámkován a donesen na poštu.

Na druhé straně vyvstává otázka, jakou formu regulace potřebují subjekty insurtechu. Lze předpokládat, že zábava a nadšení mladých, inovativních zakladatelů vezme rychle zasvé, jakmile dojde na regulaci jejich aktivit. To by mělo být pečlivě a citlivě zváženo, aby přes regulaci nedošlo ke kompletní ztrátě inovační síly mladých technologických firem.

Sledujte nás

Facebook Twitter LinkedIn

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

RSS

Související články