Vladimír Přikryl k pojištění cizinců: Nevěřil jsem, že to je v Česku možné…

Pokud si přečteme argumentaci zastánců tohoto řešení uveřejněnou na tomto odborném serveru, pak se nijak zásadně neliší od argumentace/neargumentace předkladatelů poslaneckého návrhu. Pouze se opakují obecná tvrzení, se kterými se problematika zdravotního pojištění cizinců řešila zhruba před 10 lety. Nejsou uváděna žádná konkrétní doložitelná data, žádný vývoj za poslední roky, žádné odlišení pohledávek zdravotnických zařízení podle toho, zda se jedná o cizince s povinností sjednat soukromé zdravotní pojištění a o cizince, jejichž zdravotní péče je hrazena jiným způsobem, o dopadech změny z hlediska pojišťovnictví ani nemluvě.

Mohlo by vás zajímat: Proč jsou zranění žen při autonehodě závažnější?

Zcela nepřijatelnou je pak argumentace, cituji: „Jednostranné napadání návrhu Miloslava Janulíka a Věry Adámkové s poukazováním na monopol není korektní, neboť se fakticky o monopol nejedná, zvláště v případě, kdy na českém pojistném trhu stále existuje monopol dvou dnes již zahraničních pojišťoven v oblasti úrazového pojištění zaměstnanců. Tento monopol trvá desítky let, není ničím omezen a jeho objem je mnohonásobně vyšší než v případě soukromého zdravotního pojištění cizinců.“

Nevidět rozdíl v pojištění vystaveném hospodářské činnosti a v pojištění, které je součástí systému sociálního zabezpečení, si mohou dovolit lidé mimo branži, ale nikoli dlouholetí pojišťováci. Zákonné pojištění zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání je založené na solidaritě, která nezahrnuje hospodářskou činnost, neboť plní výhradně sociální účel, účast v něm vzniká ze zákona, pojištění zaměstnavatelé jsou ke dvěma pojišťovnám přiřazováni podle zákonem určeného klíče, je neziskové, sazby pojistného stanoví Ministerstvo financí vyhláškou, pojišťovny si mohou z pojistného odečíst pouze zákonem stanovenou paušální částku správních nákladů, jeho výsledky pojišťovny zúčtovávají se státním rozpočtem a jde tak o závazky na účet státu, nikoli soukromých pojišťoven. Z tohoto důvodu je dané zákonné pojištění zmíněno na straně 207 v bodu 3. v přílohy IV. Smlouvy o přistoupení ČR k EU, část 2. Volný pohyb osob, písmeno A. Sociální politika. V opačném případě by byla ČR dávno předmětem posouzení EK z pohledu veřejné podpory. Nekorektní, a navíc nekvalifikovaná, je tak pouze použitá argumentace.

Mohlo by vás zajímat: Robert Kareš: Jak vyřešit problém se smluvním zdravotním pojištěním cizinců?

Pohlížíme-li na schválenou poslaneckou změnu z hlediska podmínek pojišťovací činnosti, pak je zcela zřejmý rozpor s právem EU regulujícím pojišťovnictví, zejména pak s čl. 188 směrnice 2009/138/ES (Solventnost II), které po členských státech požaduje zrušení monopolů ohledně přístupu k činnosti v určitých pojistných odvětvích. Pojišťovny se sídlem v EU mají podle směrnice Solventnost II právo provozovat svoji pojišťovací činnost na základě povolení uděleného jim podle harmonizovaných kategorií pojištění jejich domovským dohledovým orgánem ve všech státech EU (čl. 14 až 26 směrnice), a to na základě práva usazení (čl. 49 a násl. SFEU) nebo svobody dočasně poskytovat služby (čl. 56 a násl. SFEU), tzv. jednotný evropský pas. Zavedením monopolu Pojišťovny VZP, a.s., a omezením práva sjednávat a poskytovat komplexní zdravotní pojištění cizinců pouze na pojišťovnu oprávněnou provozovat toto pojištění na území ČR, jejímž jediným společníkem je zdravotní pojišťovna, dochází k přímému porušení daných ustanovení jak Smlouvy o fungování EU (SFEU), tak i samotné směrnice Solventnost II.

Mohlo by vás zajímat: Miroslav Škvára ke zkouškám: Přechodné období skončilo. Co bude dál?

Vnitřní trh EU je v čl. 26 SFEU v bodu 2 definován jako prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu v souladu s ustanoveními SEU a SFEU. Tím, že se vylučuje konkurence v dané oblasti soukromého pojištění, zajišťuje Pojišťovně VZP, a.s., která je dceřinou společností VZP, zcela nepřijatelnou konkurenční výhodu oproti jiným soukromým pojišťovnám činným v dané oblasti pojištění v souladu se zákonem č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, tak i právem EU. V tomto ohledu je naprosto neobhajitelné zdůvodnění změny snahou získat tímto způsobem vyšší příjmy mateřské společnosti pojišťovny. Ve svém důsledku by nakonec daná monopolizace mohla vést k problémům Pojišťovny VZP, a. s., s dodržením solventnostních kapitálových požadavků, neboť skokový nárůst obchodní produkce a s tím i nárůst rizikových faktorů musí nutně vést k zásadnímu navýšení těchto požadavků, které by pojišťovna nemusela splnit. To by při monopolu na dané pojištění znamenalo, že by cizinci neměli žádnou možnost splnit povinnost zdravotního pojištění. O těchto faktorech nebyla nikde jediná zmínka.

Přijetí změny lze považovat za nedovolenou státní podporu podle čl. 107 a násl. SFEU, tedy v rozporu s pravidly hospodářské soutěže. To nakonec vyplývá i ze stanoviska ÚOHS z 15. dubna 2021 (č. j. ÚOHS-12545/2021/440/LSl), který se k PN vyjádřil z pohledu pravidel pro veřejnou podporu, jejíž poskytování je zakázáno. V tomto ohledu je zajímavé následné vyjádření šéfa tohoto úřadu, tedy nikoli úřadu jako takového, který po diskusi s předkladateli poslaneckého návrhu od této zásadní výtky ustoupil.

Mohlo by vás zajímat: 1Q 2021: Allianz má čistý zisk + 83,4 %. AXA hlásí celkové výnosy + 2 %

Bez jakéhokoli zhodnocení současné praxe a dopadů tak mají být do systému soukromého pojištění naroubovány prvky typické pro veřejnoprávní pojištění a hrozí, že soukromými pojišťovnami vlastněnými zdravotními pojišťovnami bude využit systém zavedený a financovaný z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Zde je legitimní spíše otázka, zda s ohledem na tato rizika by neměl zákon přímo zakázat zdravotním pojišťovnám nabývat účasti v soukromých pojišťovnách s cílem je vlastnit. Jen si položme otázku, z jakých zdrojů by se při 100% vlastnictví soukromé pojišťovny zdravotní pojišťovnou kryly zvýšené kapitálové nároky tak, aby soukromá pojišťovna plnila zákonem stanovené požadavky a přitom nebyly použity prostředky z veřejného zdravotního pojištění.

Vážnou hrozbou pro ČR, pokud daná změna projde Senátem PČR, je vystavení přezkumu souladu předmětných změn s právem EU ze strany EK a hrozbě sankce za jeho porušení. Stejně tak hrozí, že se poškozené pojišťovny obrátí na soud se žalobou na náhradu zmařených investice všemi s tím spojenými důsledky. Soukromé zdravotní pojištění cizinců provozuje 5 soukromých pojišťoven, jejichž zastoupení na trhu s daným pojištěním vykazuje stabilní vývoj a vyváženost jejich podílů vedoucí ke konkurenčnímu prostředí, přičemž u žádného pojistitele nenastává tržní dominance.

Mohlo by vás zajímat: 3D tisk a robotika ‒ technologie s velkým potenciálem

S ohledem na dosavadní výsledky by se při stabilním vývoji v následujících 5 letech trvání monopolu Pojišťovny VZP, a.s., jednalo o celkový úhrn pojistného ve výši cca 4,250 mld. Kč. Pojišťovny, které by v důsledku monopolizace daného pojištění byly nuceny ukončit svoji činnost, by takto přišly o pojistné ve výši cca 3,2 mld. Kč. V tomto rozsahu lze odhadnout celkovou ztrátu pojišťoven z pojistného v rámci zavedení monopolu, se kterým původně odůvodněně počítaly ve svých obchodních plánech činnosti. Další náklady by představovaly zmařené investice do rozvoje uvedeného produktu, které již byly vynaložené. Tyto náklady lze odhadovat ve výši 30 % ročního pojistného, tj. celkově na cca 255 mil. Kč. Odhadem tak lze předpokládat, že by pojišťovny poškozené zavedením uvedeného monopolu mohly po státu požadovat náhradu ve výši kolem 3,5 mld. Kč.

A jen tak pro porovnání, podle statistiky Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky za rok 2019, tedy doby před pandemií covid 19, činily nezaplacené pohledávky po lhůtě splatnosti za zdravotní péči poskytnutou 3,0 tis. cizincům k 31. 12. 2019 celkem 48,1 mil. Kč, což představuje 4,4 % celkových nákladů za zdravotní péči o cizince. U 1,4 tis. cizinců ze zemí EU nebylo ve lhůtě splatnosti uhrazeno přes 17 mil. Kč (2,6 %) a u 1,6 tis. cizinců ze zemí mimo EU představovaly pohledávky po lhůtě splatnosti celkem 30,7 mil. Kč (7,2 %), a to bez rozlišení toho, jakým způsobem měla být úhrada kryta. Roční pojistné ve zdravotním pojištění cizinců, které představuje třetí nejčastější zdroj úhrady nákladů zdravotní péče poskytnuté cizincům, činilo v roce 2019 cca 800 mil. Kč. Skutečně si někdo myslí, že se toto dá řešit zavedením monopolu?

PhDr. Vladimír Přikryl
Specialista na pojišťovnickou legislativu