Povinné zdravotní pojištění cizinců při jejich pobytu na území ČR

Pojistné rozpravy jsou k přečtení ZDE

Od 29. února 2012, kdy bylo přijato usnesení vlády č. 121, kterým vláda uložila mj. ministrům zdravotnictví, vnitra a financí zpracovat a do 31. prosince 2012 vládě předložit návrh nové právní úpravy povinného soukromého zdravot­ního pojištění cizinců, byla v dané věci přijata ještě další čtyři usnesení. Tím posledním, č. 484 ze dne 24. července 2018, vláda uložila ministru zdravotnictví vypracovat ve spolupráci s ministryní financí a ministrem vnitra a do 31. března 2019 vládě předložit návrh nové právní úpravy zdravotního pojištění cizinců při jejich pobytu na území ČR. S ohledem na dále uvedené skutečnosti byl uvedený ter­mín usnesením vlády č. 320 ze dne 6. května 2019 prodlou­žen do 31. října 2019.

Potřeba právně upravit danou oblast pojištění původně vyplynula z negativních zkušeností se sjednáváním zdra­votního pojištění cizinců, a to pro nedostatečnou právní úpravu obsaženou v § 180i a 180j zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tyto nedostatky byly shrnuty v tzv. „Analýze zdravotního pojištění cizinců při jejich poby­tu na území ČR“, zpracované Ministerstvem zdravotnictví ČR ve spolupráci s výše uvedenými ministerstvy na základě usnesení vlády č. 607 ze dne 21. července 2014, kterým vláda odmítla poslanecký návrh na vydání zákona o sou­kromém zdravotním pojištění cizinců při pobytu na území ČR. Z této analýzy vyplývá, že existují v zásadě tři způsoby zajištění úhrady nákladů za cizinci poskytnuté zdravotní služby, a to jeho účast v systému veřejného zdravotního pojištění, úhrada čerpaných zdravotních služeb jiným způ­sobem (mimo systém pojištění) nebo sjednání soukromé­ho zdravotního pojištění. V zahraničí je zdravotní pojištění cizinců řešeno různě. Většinou se jedná o určitou kombina­ci veřejného a soukromého systému, přičemž do veřejného zdravotního pojištění jsou obvykle zařazováni cizinci, kteří jako zaměstnanci do tohoto systému přispívají.[1]

Mohlo by vás zajímat: Václav Klaus a kolektiv: Nelze přijmout zdravotnický absolutismus

Veřejné zdravotní pojištění

Pro zařazení cizince do systému veřejného zdravotního pojištění nezáleží, zda je osoba českým občanem, či nikoli, rozhodující je pouze jeho trvalý pobyt, resp. jeho fikce, nebo zaměstnání na území ČR, popř. jiné skutečnosti. Podle některých přímo použitelných předpisů EU se na státního příslušníka členského státu EU, resp. EHP a Švýcarské kon­federace, který přechodně pobývá na území ČR, hledí jako na českého pojištěnce, a to se všemi právy a povinnostmi. V takovém případě má nárok na poskytnutí zdravotních služeb v nezbytném rozsahu, a to za předpokladu, že se u smluvního poskytovatele prokáže platným nárokovým dokladem (nejčastěji Evropským průkazem zdravotního pojištění, tzv. „kartou EHIC“). Poskytnutí zdravotních služeb v určeném rozsahu může být garantováno pojištěnci smluvního státu mezinárodní smlouvy, kterou je ČR vázána, kdy platí požadavek na rovnost nakládání jako s českým pojištěncem. V případech, kdy jsou cizincům hrazeny ná­klady na zdravotní služby z veřejného zdravotního pojištění jako výpomocného systému, mají české zdravotní pojiš­ťovny funkci výpomocné instituce, která následně náklady na čerpané zdravotní služby přeúčtuje příslušné instituci zdravotního pojištění.

Jiný způsob úhrady

Úhradu za poskytnuté zdravotní služby lze zajistit také pí­semným závazkem českého státního orgánu, který garan­tuje, že zdravotní služby budou poskytovateli zdravotních služeb uhrazeny. Tento způsob využívají vládní stipendisté, účastníci programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí, tzv. „krajané“, či osoby, za něž hradí čerpané zdravotní služby Ministerstvo vnitra ČR, nebo osoby spa­dající do osobního rozsahu mezivládních dohod v oblasti zdravotnictví, kde tyto náklady hradí Ministerstvo zdravot­nictví ČR (jde o postupně zanikající způsob úhrady).

Mohlo by vás zajímat: Tichý Consulting vstupuje do Star Insurance Group

Soukromé zdravotní pojištění

Třetím způsobem hrazení nákladů za poskytnuté zdravotní služby je využití soukromého zdravotního pojištění, které musí mít sjednáno osoby, jež nejsou účastny českého sys­tému veřejného zdravotního pojištění, popř. z něj nemohou čerpat jako z výpomocného systému, nebo osoby, které ne­mají zajištěnu úhradu nákladů za tyto zdravotní služby jiným způsobem. Takové pojištění by se tedy nemělo požadovat od:

• občana
• EU ani jiného cizince, ani od jejich rodinného příslušníka, který je oprávněn po dobu pobytu na území ČR čerpat zdravotní služby na základě přímo použitelné­ho předpisu EU a tuto skutečnost prokáže předložením příslušného dokladu nebo jiným způsobem; pojištěnce podle zákona o veřejném zdravotním pojiš­tění, který tuto skutečnost doloží předložením průkazu pojištěnce české zdravotní pojišťovny;
• cizince, na kterého se vztahuje mezinárodní smlouva, podle níž jsou náklady spojené s poskytnutím zdravot­ních služeb po dobu pobytu na území ČR hrazeny na základě této smlouvy, a který tuto skutečnost doloží příslušným dokladem;
• cizince, který doloží, že jemu poskytnuté zdravotní služby jsou po dobu pobytu na území ČR hrazeny jiným způsobem, a to na základě písemného závazku:
• právnické osoby, je-li pobyt cizince na území ČR pří­nosný pro rozvoj duchovních hodnot, ochranu lidských práv nebo jiných humanitárních hodnot, ochranu přírodního prostředí, kulturních památek a tradic nebo rozvoj vědy, vzdělání, tělovýchovy a sportu;
• orgánu veřejné moci ČR nebo jiného státu;
• obsaženého v pozvání podle zákona upravujícího pobyt cizinců na území ČR ověřeném Policií ČR;
• cizince, který nemohl z důvodů na jeho vůli nezávislých sjednat toto pojištění na území státu svého pobytu, ani od cizince žádajícího podle zákona upravujícího pobyt ci­zinců na území ČR o vydání oprávnění k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny s nositelem oprávnění ke sloučení rodiny, kterému byl udělen azyl. V takovém případě by měl cizinec pojištění sjednat bez zbytečného odkladu za pobytu na území ČR, nejpozději do tří pracovních dnů ode dne vstupu na toto území;
• cizince, jestliže zastupitelský úřad od vyžádání tohoto pojištění upustil při udělení diplomatického nebo zvlášt­ního víza;
• cizince, pokud je jeho pobyt v zájmu ČR;
• cizince pobývajícího na území ČR, kterému poskytnuté zdravotní služby hradí podle zákona upravujícího pobyt cizinců na tomto území stát.

Pro lepší představu uvádíme přehled víz a důvody, pro které se víza udělují. Krátkodobá (schengenská) víza se udělují do 90 dnů pobytu v ČR, resp. v schengenském prostoru, a to jako letištní průjezdní vízum či krátkodobé vízum za účelem turistiky, zdravotním, obchodní cesty, kulturním, sportovním, návštěvy (pozvání), oficiálním (politickým), studia, školení, stáže, vědeckého výzkumu, zaměstnání, zácviku či jiného obdobného důvodu. Dlouhodobá víza se udělují pro pobyt v ČR nad 90 dnů a opravňují zároveň ke krátkodobému pohybu a pobytu v ji­ných státech schengenského prostoru (po dobu maximál­ně 90 dnů během jakýchkoliv 180 dnů). Udělují se jako:

• dlouhodobé vízum za účelem zdravotním, kulturním, sportovním, návštěvy (pozvání), rodinným, studia, školení, stáže, vědeckého výzkumu, podnikání či jiného obdobného důvodu;
• dlouhodobé vízum za účelem převzetí povolení k dlou­hodobému pobytu, a to za účelem zaměstnání (zaměst­nanecká karta a modrá karta), sloučení rodiny, studia, vědeckého výzkumu nebo pobytu rezidenta jiného členského státu EU;
• dlouhodobé vízum za účelem převzetí povolení k trva­lému pobytu (blíže viz webové stránky Ministerstva zahraničních věcí a vnitra ČR). 

Z výše uvedené analýzy zdravotního pojištění cizinců také vyplynulo, že případná nová právní úprava soukromého zdravotního pojištění cizinců musí zachovat rozliše­ní pojištění pro pobyt nepřesahující 90 dnů (cestovní zdravotní pojištění) a pro pobyt tuto dobu přesahující, která jsou v současnosti upravena v § 180i a 180j zákona č. 326/1999 Sb.

Mohlo by vás zajímat: Podcast: Nové zkoušky jsou věčným soubojem mezi teorií a praxí

V případě cestovního zdravotního pojištění, tedy pro pobyt do 90 dnů, se požadavky na pojištění řídí nařízením Evropské­ho parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009, o kodexu Spole­čenství o vízech (vízový kodex). To v čl. 15 požaduje, aby žadatelé o jednotné vízum pro jeden nebo dva vstupy pro­kázali, že mají dostatečné a platné cestovní pojištění pokrý­vající veškeré náklady, které by mohly nastat během jejich pobytu nebo pobytů na území členských států v souvis­losti s repatriací ze zdravotních důvodů nebo v souvislosti s naléhavou lékařskou péčí, pohotovostní nemocniční péčí nebo úmrtím. Pojištění musí být platné na území členských států a musí se vztahovat na celou dobu předpokládaného pobytu nebo průjezdu žadatele, přičemž pojistné krytí musí činit nejméně 30 000 EUR. Je-li vystaveno vízum s ome­zenou územní platností týkající se území více než jednoho členského státu, musí být pojistné krytí platné alespoň v daných členských státech. Pojištění se sjednává na území státu pobytu žadatele; není-li to možné, pak v jakémkoli jiném státě. Při splnění uvedených podmínek se umožňuje sjednat pojištění jménem žadatele i jiné osobě.

Dostatečnost pojištění ověřují konzuláty při rozhodování o žádosti o vízum, včetně vymahatelnosti nároků vůči pojišťovně v příslušném členském státě. Doklad o cestovním zdravotním pojištění se nevyžaduje u držite­lů diplomatických pasů nebo v případě, kdy odpovídající pojištění žadatele vyplývá z jeho profesních poměrů, např. u námořníků.

Podle čl. 35 vízového kodexu lze ve výjimečných situacích udělit víza na hraničních přechodech na vnějších hranicích, pokud jsou splněny nařízením stanovené podmínky. Od po­žadavku na cestovní zdravotní pojištění lze upustit, pokud žadatel nemohl takové cestovní zdravotní pojištění sjednat na hraničním přechodu nebo z humanitárních důvodů.

Jak se ukazuje, v naprosté většině případů je existence cestovního zdravotního pojištění ověřena při udělení krát­kodobého víza. Jenže to se týká pouze té části cizinců, pro jejichž krátkodobý pobyt na území ČR je nezbytné vízum, přičemž kromě států EHP se svobodou volného pohybu osob a dalších států schengenského prostoru s pohybem osob bez hraničních kontrol se bezvízový styk (většinou pro pobyt do 90 dnů) týká cca 80 států. Seznam třetích států, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, a seznam třetích států, jejichž státní přísluš­níci jsou od této povinnosti osvobozeni, se řídí nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1806.

Mohlo by vás zajímat: Téměř půl milionu řidičů v bodovém systému. 40 tisíc je vybodovaných

Vezmeme-li v úvahu, že ČR ročně navštíví, včetně jedno­denních pobytů, zhruba 30 mil. cizinců, přičemž krátkodobé vízum bylo např. v roce 2017 uděleno zhruba 600 000 cizin­cům, pak jakákoli následná kontrola existence cestovního zdravotního pojištění, kromě výjimečných případů prodlou­žení krátkodobého pobytu, je zcela mimo realitu. Hospo­dářský přínos této většinou krátkodobé turistiky je více než 200 mld. Kč ročně, které jsou na našem území utraceny. Porovnáme-li tato data s informacemi Ústavu zdravotnic­kých informací a statistiky ČR, ze kterých vyplývá, že pohle­dávky za poskytnuté zdravotní služby cizinců z třetích států po lhůtě jejich splatnosti představovaly k 31. prosinci 2017 částku 16,6 mil. Kč, přičemž se nerozlišuje, zda se jednalo o cizince s krátkodobým nebo dlouhodobým či trvalým pobytem, nelze než konstatovat, že se nejedná o takový problém, který by vyvolával potřebu zásadní změny stávají­cí právní úpravy.

Odlišně od cestovního zdravotního pojištění cizinců pro po­byty do 90 dnů je upraveno zdravotní pojištění pro pobyty nad 90 dnů, a to v § 180j zákona č. 326/1999 Sb. Cizinec žádající o tento druh pobytu mimo území ČR musí prokázat existenci pojištění kryjícího náklady na poskytnutou nutnou a neodkladnou zdravotní péči, včetně nákladů spojených s převozem nebo v případě jeho úmrtí spojených s převo­zem jeho tělesných ostatků. Pojištění musí být sjednáno s limitem pojistného plnění nejméně 60 000 EUR na jednu pojistnou událost, a to bez spoluúčasti pojištěného na výše uvedených nákladech. Toto pojištění pak může být sjedná­no u pojišťovny, která je oprávněna takové pojištění provo­zovat na území ČR nebo v ostatních členských státech EU anebo ve státě, který je vázán Smlouvou o Evropském hos­podářském prostoru, nebo ve státě, jehož cestovní doklad cizinec vlastní, popř. v jiném státě, ve kterém má cizinec povolen pobyt.

Ministerstvo zdravotnictví ČR je z důvodu předcházení problémům s nedůvěryhodnými pojišťovna­mi z třetích států zmocněno stanovit vyhláškou seznam takových pojišťoven, jejichž doklady o sjednaném zdravot­ním pojištění cizinců nelze uznávat jako doklady potvrzující požadované zdravotní pojištění cizince.

Bylo-li toto pojištění, které lze označit jako „vstupní zdravotní pojištění cizince“, sjednáno v zahraničí, musí cizinec žádající o vízum předložit současně s dokladem o pojištění úředně ověřené překlady pojistné smlouvy a všeobecných pojistných podmínek do českého jazy­ka. Ty musí prokazovat uzavření cestovního zdravotního pojištění v požadovaném rozsahu, s limitem pojistného plnění nejméně 60 000 EUR, a skutečnosti, že pojištění je uzavřeno bez spoluúčasti pojištěného. Na požádání také doklad o úhradě pojistného za pojištění na celou dobu po­žadovaného pobytu na území ČR. Pojistná smlouva nesmí vylučovat poskytnutí pojistného plnění v případě úrazu, ke kterému došlo z důvodu úmyslného jednání, zavinění nebo spoluzavinění pojištěného, a to ani v důsledku požití alkoholu či omamných nebo psychotropních látek pojiš­těným. Tyto povinnosti se nevztahují na cizince, který je pojištěncem veřejného zdravotního pojištění, jenž prokáže krytí uvedených nákladů na základě mezinárodní smlouvy, nebo pokud prokáže, že jsou náklady na zdravotní služ­by hrazeny jiným způsobem, a to na základě písemného závazku právnické osoby, státního orgánu nebo závazku obsaženého v Policií ČR ověřeném pozvání.

Mohlo by vás zajímat: Koronavirus a pojištění. Čekat lze zdražení i omezení krytí rizik

Poněkud odlišná je situace, jestliže jde o vízum k pobytu nad 90 dnů na území ČR nebo o prodloužení doby pobytu na tomto území. Takové pojištění může být sjednáno pouze u pojišťovny oprávněné provozovat toto pojištění na území ČR, tj. v souladu se zákonem o pojišťovnictví, a musí být sjednáno v rozsahu tzv. „komplexní zdravotní péče“. Tou se rozumí zdravotní péče poskytnutá pojiš­těnému smluvními poskytovateli zdravotních služeb pojistitele bez přímé úhrady nákladů na léčení pojiště­ným s cílem zachovat jeho zdravotní stav z doby před uzavřením pojistné smlouvy. Z tohoto pojištění nesmí být vyloučena preventivní ani dispenzární zdravotní péče, ani zdravotní péče související s těhotenstvím pojištěné mat­ky a porodem jejího dítěte. Toto pojištění lze pro odlišení od „vstupního“ nazvat „soukromým zdravotním pojiště­ním cizince“.

Ze zprávy Ministerstva vnitra ČR o migraci za 1. čtvrtletí 2019 vyplývá, že k 28. únoru 2019 bylo na území ČR regist­rováno celkem 566 739 cizinců, z toho 277 528 na základě oprávnění k přechodnému pobytu, a 291 211 mělo v ČR trvalý pobyt. Mezi legálně pobývajícími cizinci na území ČR převažují občané třetích států (58,8 %) nad občany členských států EU, EHP a Švýcarska (41,2 %). Co se týká nelegální migrace, pak v 1. čtvrtletí 2019 bylo na území ČR zadrženo celkem 1372 osob, přitom se na této migraci podíleli státní příslušníci 78 států, z toho nejvíce občané Ukrajiny (406), Moldavska (188), Vietnamu (101) a Ruska (63).

Z celkového počtu registrovaných cizinců tvoří podle sta­tistiky z roku 2018 necelých 60 % osoby ze třetích států, zbytek pak občané členských států EU, EHP a Švýcarska. Zhruba 60 % pobývá na území ČR na základě oprávnění k přechodnému pobytu a zbytek má v ČR trvalý pobyt.

U cizinců, kteří mají na území ČR přechodný pobyt, je úče­lem jejich pobytu u 45,8 % zaměstnání, u 17,4 % sloučení rodiny, u 9,1 % studium a u 7,9 % podnikání.

V roce 2017 (v době zpracování tohoto článku nebyla k dispozici novější data) čerpalo 117 287 cizinců zdravotní služby u 191 poskytovatelů lůžkové péče v ČR, a to s cel­kovými náklady v hodnotě 931,4 mil. Kč. Z tohoto 53 % ošetřených cizinců pocházelo ze států EU. Ze zahraničního pojištění byla zdravotní péče hrazena u 26 % pacientů, ho­tově u 45 % pacientů a ze smluvního zdravotního pojištění v ČR u 23 % pacientů. Nezaplacené pohledávky činily 5 %, přičemž z toho pohledávky po lhůtě splatnosti činily na konci roku 2017 3 % z celkových nákladů za zdravotní péči o cizince (celkem 28,1 mil. Kč). U cizinců ze zemí EU nebylo ve lhůtě splatnosti uhrazeno 11,5 mil. Kč (41 %) a u cizinců ze států mimo EU představovaly pohledávky po lhůtě splat­nosti celkem 16,6 mil. Kč (59 %). Zbývající 1 % nákladů bylo za cizince uhrazeno státními orgány ČR.

Mohlo by vás zajímat: 2019: Provozní zisky Zurich + 16 %, NN + 10,3 %

Garanční schéma

Jak vyplývá i z této statistiky, bez rozlišení mezi cizinci s krátkodobým a dlouhodobým pobytem, neuhrazené náklady zdravotní péče nejsou takovým problémem, který by vyža­doval nějaké zásadní a rychlé legislativní řešení. Vezmeme-li v úvahu, že soukromé zdravotní pojištění cizinců se týká pouze dlouhodobých pobytů, pak lze výši neuhrazených pohledávek za zdravotní služby poskytnuté těmto cizincům odhadnout v rozmezí 5–10 mil. Kč ročně. Pokud bychom pro tyto případy měli vytvářet nějaké garanční schéma v podobě samostatné kanceláře sdružující pojistitele provozující na území ČR dané povinné zdravotní pojištění cizinců nebo jen samotný garanční fond spravovaný např. ČKP, převýšily by náklady na takové schéma výrazně výši pohledávek a neúměrně by tak zatěžovaly pojistné. Jen samotný vznik fondu lze odhadovat na 70 mil. Kč a jeho běžný provoz na nejméně 30–40 mil. Kč ročně. Přitom i kdybychom počítali obecnou tříletou promlčecí lhůtu pro vymáhání pohledávek, tak celková vymahatelná částka bude na spodní úrovni předpokládaných nákladů na správu fondu. Takové řešení by bylo jednoznačně neefektivní.

Navíc, takové garanční schéma by krylo pouze případy, kdy cizinec nesplnil povinnost sjednat soukromé zdravotní pojištění při svém dlouhodobém pobytu na území ČR, a to pouze do určité, omezené doby. Musíme vzít v úvahu, že samotný proces vyhoštění trvá v řádu měsíců, ale i let, a např. v případě sloučení rodiny by samotná neexistence pojištění asi nebyla postačujícím důvodem vyhoštění. Krytí nákladů z garančního systému do doby vyhoštění cizin­ce tak nepřichází v úvahu, neboť by neúměrně narůstalo plnění za nepojištěné cizince a pojištění by pak v podstatě ztratilo svůj smysl. Z těchto důvodů se od další přípravy právní úpravy s garančním schématem upustilo.

Mohlo by vás zajímat: 2019: SCOR vykázal pojistné + 4,1 %. Navrhovaná dividenda u Aegonu + 7 %

Zvažováno bylo i krytí těch případů, kdy se pojišťovna do­stane do insolvence. Podle scénáře zpracovaného ČAP by se potřebná rezerva pohybovala ve výši 14–32 mil. Kč, a to v závislosti na charakteru pojistného kmene pojišťovny. Počítáme-li solventnostní kapitálové požadavky na hladině 99,5 % spolehlivosti, lze předpokládat, že v průběhu času je nejčastěji reálný krach jedné pojišťovny. Vzhledem k cel­kově vyváženému rozdělení tržních podílů ve zdravotním pojištění cizinců vychází podíl z krachu jedné pojišťovny na cca 25 % z celkových závazků trhu v daném segmentu pojištění. Držet tuto částku v garančním fondu při součas­ných obezřetnostních požadavcích na tvorbu technických rezerv a kapitálové vybavení pojišťoven se také jeví jako neefektivní, neboť by to znamenalo náklady spojené s udr­žováním této rezervy vytvářené ex ante s nízkou pravděpo­dobností její potřeby. Navíc se v současné době intenzivně diskutuje o zavedení tzv. „IGS“, tedy garančních systémů na úrovni jednotlivých států EU, a to jak pro životní, tak i neživotní pojištění.

Současný vývoj

Jak vyplývá ze současného vývoje zdravotního pojiště­ní cizinců, problémy, které původně vedly k rozhodnutí o samostatné právní úpravě daného pojištění, byly postupně vyřešeny a nehrají dnes takovou roli, která by odůvodňovala rozšiřování již tak přesyceného právního systému o další samostatný zákon. Povinnost sjednat soukromé zdravot­ní pojištění se týká zhruba 30 % cizinců pobývajících na našem území. Tato skupina zahrnuje především ekonomicky neaktivní cizince a OSVČ. Z údajů soukromých pojišťo­ven provozujících zdravotní pojištění cizinců za rok 2018 vyplývá, že z celkového počtu 84 140 pojištěných osob bylo uzavření pojištění ze strany pojišťovny odmítnuto pro nepří­znivý zdravotní stav pouze u 47 žadatelů. Co se týká škodní frekvence, pak z 39 693 pojistných událostí bylo 47,17 % v rozmezí částky 0–5000 Kč pojistného plnění, 43,24 % v rozmezí 5001–10 000 Kč, 1,92 % v rozmezí 10 001 až 100 000 Kč, 0,1 % v rozmezí 100 001–500 000 Kč a pouhé 0,02 % v rozmezí 500 001 – 2 mil. Kč. V období let 2015 až 2018 se nevyskytla žádná pojistná událost s pojistným plněním přesahujícím 2 mil. Kč. V průměru pouze u jedné ze 7900 pojistných událostí je celková finanční náročnost na pojistnou událost vyšší než 1 mil. Kč, resp. pojistná udá­lost nad 1 mil. Kč se v průměru vyskytuje u jednoho klienta z téměř 17 000. Celkový objem pojistných plnění dosáhl v roce 2018 částky 99 403 069 Kč. Pouze v průměru u 1 % faktur zdravotnických zařízení došlo ke krácení pojistného plnění (v úhrnné výši 1,6 mil. Kč).

Mohlo by vás zajímat: Profesoři z Bulovky ke koronaviru: Trvalá imunita není vůbec jistá!

Z těchto údajů vyplývá, že dřívější problémy s předmětným pojištěním se postupně podařilo vyřešit a některé potřebné legislativní úpravy lze řešit podstatně jednodušším způ­sobem, a to v rámci stávajícího zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR. Právní úprava cestovního zdravotního pojištění podle § 180i tohoto zákona se odvolá­vá na příslušnou právní úpravu EU, a je tedy plně vyhovující a není žádný důvod ji rušit a přenášet do samostatného zákona.

Ustanovení § 180j míchá dva různé instituty, a to tzv. „vstupní zdravotní pojištění“ a komplexní zdravotní pojištění. Vstupní zdravotní pojištění se sjednává s cílem splnění podmínky při podání žádosti o vízum a může být sjednáno i s pojišťovnou, která je oprávněna provozovat dané pojištění v jiném členském státě nebo ve státě, jehož cestovní doklad cizinec vlastní, popř. v jiném státě, ve kterém má cizinec povolen pobyt. Jeho pojistná doba nemůže překročit dobu jednoho roku ode dne vstupu cizince na území ČR. Komplexní zdravotní pojištění má svým rozsahem odpovídat veřejnému zdravotnímu po­jištění a jeho cílem je poskytnutí pojištěnému zdravotní péče smluvními poskytovateli zdravotních služeb pojisti­tele bez přímé úhrady nákladů na léčení pojištěným s cí­lem zachovat jeho zdravotní stav z doby před uzavřením pojistné smlouvy. Z tohoto pojištění nesmí být vyloučena preventivní ani dispenzární zdravotní péče, ani zdravotní péče související s těhotenstvím pojištěné matky a poro­dem jejího dítěte.

Vstupní zdravotní pojištění cizince

Pokud by se měla stávající právní úprava změnit, pak by bylo třeba tyto dva instituty od sebe oddělit a zvlášť upravit základní parametry vstupního zdravotního pojiš­tění a soukromého zdravotního pojištění, v současnosti označovaného jako „komplexní“. Vstupní zdravotní po­jištění by zůstalo zachováno pro cizince žádající o vízum na zastupitelském úřadu, pokud mají povinnost předložit k této žádosti doklad o svém zdravotním pojištění. Po vstupu cizince na území ČR by pak cizinci vznikla povin­nost sjednat soukromé zdravotní pojištění, a to v případě zániku vstupního zdravotního pojištění, nejpozději však do jednoho roku ode dne jeho vstupu na území ČR. Vstupní zdravotní pojištění má oproti tomu soukromému zúžený minimální rozsah, neboť se týká pouze krytí nákladů na cizinci poskytnuté akutní a neodkladné zdravotní služby, nákladů na jeho převoz ze zdravotních důvodů a nákladů na převoz jeho pozůstatků, pokud tyto náklady vznikly z události, která nastala v době trvání pojištění. Co se týká limitu pojistného plnění, pak na jednu pojistnou udá­lost musí odpovídat nejméně částce 60 000 EUR, a to bez spoluúčasti pojištěného cizince na úhradě uvedených ná­kladů. Přepočet eur na koruny české se řídí ustanovením § 129c zákona o pojišťovnictví, tj. částka se v období od 31. prosince do 30. prosince následujícího kalendářního roku přepočítává na částku v korunách českých kurzem vyhlášeným ČNB pro 31. říjen roku, v němž toto období začíná.

Zmiňujeme-li se o nákladech na převoz pojištěného ze zdravotních důvodů, má se na mysli převoz k poskytova­teli zdravotních služeb nebo k jinému takovému posky­tovateli, a to na území ČR nebo do státu, jehož cestovní doklad cizinec vlastní, nebo do státu, který vydal cestovní doklad cizince, ve kterém je pojištěný cizinec mladší 15 let zapsán, popř. do jiného státu, ve kterém má cizinec povolen pobyt, jsou-li pro to důvody směřující k zachování nebo zlepšení zdravotního stavu cizince. Převoz cizince ze zdravotních důvodů by měl být podmíněn jeho informo­vaným souhlasem podle zákona upravujícího zdravotní služby. Zmiňujeme-li se o nákladech spojených s převo­zem pozůstatků pojištěného, má se na mysli převoz lid­ských pozůstatků pojištěného cizince do státu, který mu cestovní doklad vydal, nebo do státu, který vydal cestovní doklad cizince, v němž je pojištěný cizinec mladší 15 let zapsán, popř. do jiného státu, ve kterém měl pojištěný cizinec v době smrti povolen pobyt. Lidskými pozůstat­ky se podle § 2 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, rozumí tělo zemřelého a jiné lidské pozůstatky, lidskými ostatky pak lidské pozůstatky po pohřbení. Obdobně pokud používáme termín „zdravot­ní služba“ nebo „zdravotní péče“, máme tím na mysli jejich vymezení podle § 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách.

Mohlo by vás zajímat: 2019: Allianz má interní výnosy +5,9 %. AXA hlásí celkové výnosy +5 %

V případě vstupního zdravotního pojištění cizince by měla být zachována možnost jeho sjednání u pojišťovny oprávněné provozovat na území ČR neživotní pojištění zahrnující rizika spojená s úhradou nákladů vynaložených na zdravotní služby nebo u pojišťovny, která je oprávněna provozovat pojištění zahrnující tato rizika v jiném člen­ském státě (EU, EHP) nebo ve státě, jehož cestovní doklad cizinec vlastní, popř. v jiném státě, ve kterém má cizinec povolen pobyt. Důvodem je obtížné sjednání soukromého zdravotního pojištění v některých třetích státech, což by výrazně ztížilo nebo znemožnilo cizinci předložit žádost o udělení dlouhodobého víza.

Je třeba zamezit vylučování z pojistného krytí takových rizik, jakými je úhrada nákladů na zdravotní péči poskyt­nutou v případě nemoci nebo úrazu, ke kterému došlo z důvodu úmyslného jednání, zavinění nebo spoluzavi­nění pojištěného cizince nebo v důs ledku požití alkoholu či omamných nebo psychotropních látek pojištěným cizincem anebo užití léku ovlivňujícího jeho pozornost nebo jeho rozpoznávací schopnosti. V této souvislosti musíme zdůraznit, že pojistnou událostí ve zdravotním pojištění cizinců není samotný úraz ani nemoc, ale po­vinnost uhradit v rozsahu stanoveném zákonem náklady na cizinci poskytnuté zdravotní služby. Proto také po­jišťovna hradí náklady zdravotní péče i tomu, kdo je za pojištěného uhradil.

V případě soukromého zdravotního pojištění pak jde i o náklady za zdravotní služby, jakými jsou např. posuzování zdravotního stavu, předcháze­ní nemoci, obnovení nebo zlepšení zdravotního stavu, udržení a prodloužení života či zmírnění utrpení, pomoc při reprodukci a porodu, preventivní, diagnostická či rehabilitační péče nebo ošetřovatelské a jiné zdravotní výkony anebo odborná lékařská vyšetření. Ta nemusí mít přímou souvislost s úrazem ani s nemocí pojištěné­ho cizince. Takové vymezení pojistné události odpovídá i definici závazku z pojištění léčebných výloh uvedené v čl. 1 bodu 4 nařízení Evropské komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/35, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES, o přístu­pu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II). Rozumí se jím mj. z ávazek z pojištění, který se vztahuje na úhradu nákladů vynaložených na lékařské ošetření či poskytnutou lékařskou péči, včetně preventivního či léčebného lékařského ošetření, nebo péči v důsledku nemoci, úrazu, postižení či zhoršení zdravotního stavu.

Soukromé zdravotní pojištění

Cizinec žádající o udělení povolení k dlouhodobému pobytu může sjednat soukromé zdravotní pojištění cizince, které je oprávněna provozovat pouze pojišťovna provozující na úze­mí ČR pojišťovací činnost v souladu se zákonem upravují­cím pojišťovnictví. Cizinec, který na toto území vstoupil se vstupním zdravotním pojištěním, musí soukromé zdravotní pojištění sjednat před uplynutím doby platnosti vstupního zdravotního pojištění, nejpozději však před uplynutím jed­noho roku ode dne svého vstupu na území ČR.

Autoři článku považují za vhodné, aby pojišťovně vznikala kontraktační povinnost, pokud návrh na uzavření pojistné smlouvy neodporuje zákonu ani pojistným podmínkám pojišťovny. To by neplatilo v případě, kdy má pojišťovna vůči zájemci o pojištění splatnou pohledávku. Jakákoli smluvní odchylka by pak byla možná jen tehdy, pokud by tím nedocházelo ke snížení ani omezení zákonných nároků pojištěného. Důvodem je především povinnost posky­tovatele zdravotních služeb poskytnout zdravotní péči, jejímž účelem je zamezit nebo omezit vznik náhlých stavů, které bezprostředně ohrožují život nebo by mohly vést k náhlé smrti či k ohrožení zdraví anebo způsobují náhlou či intenzivní bolest nebo náhlé změny chování pacienta, který ohrožuje sebe nebo své okolí. To platí také, jde-li o porod ve stavu, kdy je již třeba zahájit poskytování zdra­votní péče rodičce, či v případě zdravotní služby nezbytné pro ochranu veřejného zdraví nebo v krizové situaci při mimořádných událostech, hromadných nehodách nebo otravách, průmyslových haváriích nebo přírodních katastrofách, včetně zajištění bezprostředně navazující lůžkové péče, a v některých dalších, zákonem vymezených případech.

Se zavedením kontraktační povinnosti je však spojena otázka, zda všechny pojišťovny oprávněné provozovat soukromé zdravotní pojištění je také budou chtít nabízet. Mělo by tak záležet na každé pojišťovně, kdy a zda vůbec tuto činnost zahájí, což by měla sdělit ČNB, stejně jako den jejího ukončení. Rozhodujícím okamžikem by měl být den zahájení, resp. ukončení distribuce produktu daného pojištění.

Mohlo by vás zajímat: Na železničních přejezdech neumírají jen řidiči

Ze soukromého zdravotního pojištění cizince by měly být hrazeny náklady vynaložené na zdravotní služby poskyt­nuté pojištěnému cizinci v rozsahu, v jakém jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, a to včetně nákladů vynaložených na poporodní zdravotní péči o dítě pojiš­těného cizince, které se narodilo na území ČR pojištěné­mu cizinci v době trvání jeho soukromého zdravotního pojištění. Minimální doba hrazení poporodní zdravotní péče by mohla být stanovena v délce 60 dnů ode dne porodu. Pokud se jedná o úhradu nákladů na převoz cizince ze zdravotních důvodů a nákladů na převoz jeho pozůstatků, měly by se hradit prokázané náklady, které byly vynaloženy účelně. Náklady, které jsou z veřejného zdravotního pojištění hrazeny s předchozím souhlasem revizního lékaře, by měl schvalovat pojišťovnou pověřený smluvní lékař splňující podmínky odbornosti a nezávis­losti, obdobně jako revizní lékař.

Co se týká limitů pojistného plnění, jeví se jako vhodné stanovit zvlášť minimální limit 6 mil. Kč na jednu pojistnou událost týkající se úhrady nákladů na zdravotní služby, resp. na převoz cizince ze zdravotních důvodů nebo jeho ostatků, a zvlášť minimální limit ve výši 20 000 Kč na jednu pojistnou událost týkající se úhrady nákladů ambulantní stomatologické péče. Do výše těchto limitů by nemělo být možné ujednat spoluúčast pojištěného cizince na hraze­ných nákladech.

Zjišťování zdravotního stavu cizince

V soukromém pojištění je výše pojistného závislá na roz­sahu a charakteru pojistného rizika, tj. na míře pravdě­podobnosti vzniku pojistné události. Ta je ve zdravotním pojištění ve značné míře závislá na zdravotním stavu pojištěného. Z tohoto důvodu by měl zákon oprávnit pojišťovnu zjišťovat před uzavřením pojistné smlouvy a v případě šetření pojistné události prostřednictvím jí určeného poskytovatele zdravotních služeb zdravot­ní stav cizince. Jde o obdobu oprávnění podle § 2828 občanského zákoníku, které se vztahuje k pojištění osob, přičemž v případě zdravotního pojištění cizinců se jedná o škodové pojištění, které má vyrovnat úbytek majetku v důsledku povinnosti pojištěného cizince uhradit náklady na jemu poskytnuté zdravotní služby nebo náklady jeho převozu ze zdravotních důvodů, popř. náklady spojené s převozem jeho ostatků.

I zde, stejně jako v pojištění pro případ nemoci, je namístě regulace případných ujednání čekací doby. Ta by neměla být delší než čekací doba podle § 2848 občanského zákoníku. Jenže zabránit by se mělo jejímu „řetězení“, jestliže soukromé zdravotní pojištění cizince navazuje na jeho vstupní zdravotní pojištění nebo na jeho předchozí soukromé zdravotní pojištění, ovšem pouze tehdy, kdy mezi zánikem předchozího a vznikem nového pojištění pobýval cizinec po dobu nepřesahují­cí šest měsíců mimo území ČR nebo pokud předchozí zdravotní pojištění cizince trvalo déle než šest měsíců.

Mimo obvyklých důvodů zakládajících právo pojišťovny pro­ti pojištěnému na náhradu pojistného plnění by mělo toto právo vznikat v případě úmyslného vyvolání pojistné udá­losti nebo v důsledku vlastní vinou způsobeného snížení schopnosti pojištěného cizince ovládat svoje jednání a také v případě, kdy pojištěný cizinec nedal souhlas s přezkou­máním zdravotního stavu v rámci šetření pojistné události nebo se mu nepodrobil.

Mohlo by vás zajímat: NKÚ: Stát významně podceňuje riziko povodní

Jednou ze základních podmínek úspěšného fungování sou­kromého zdravotního pojištění cizinců je kontrola povinností sjednat a udržovat toto pojištění po celou dobu pobytu cizince na území ČR. Přestože je tato kontrola, jak bylo již výše uvede­no, ztížena řadou faktorů, měla by být pojišťovně stanovena povinnost oznamovat Ministerstvu vnitra ČR v přiměřené lhůtě den vzniku a zániku soukromého zdravotního pojištění cizince. Tyto skutečnosti by pak měly vést k takovým opatře­ním, aby se maximálně snížil počet cizinců, kteří povinnost pojištění neplní.

S uvedenou změnou je spojeno i přechodné období, které by mělo umožnit jak pojišťovnám, tak i pojistníkům změnit stávající cestovní zdravotní pojištění při pobytu nad 90 dnů sjednané podle § 180j odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb. na soukromé zdravotní pojištění cizince. Za dobu přiměřenou lze s ohledem na velikost a rozvržení pojistného kmene považovat šest měsíců ode dne zveřejnění nové právní úpravy.

Závěr

Od počátku roku 2012, kdy bylo přijato první usnesení vlády k povinnému soukromému zdravotnímu pojištění cizinců, došlo k řadě změn, které zásadně změnily situaci v daném pojištění. Ty nejzásadnější problémy byly vyřešeny v rámci jednání mezi zástupci zainteresovaných ministerstev a zá­stupci pojišťoven, aniž by bylo nutné pro tento segment pojistného trhu vytvářet samostatnou právní úpravu. Opět se ukazuje, že tlakem na samoregulaci pojistného trhu lze vyřešit řadu problémů bez toho, že by bylo potřeba dále rozšiřovat již tak obsáhlý systém právních předpisů.

Mohlo by vás zajímat: Cizinci u nás berou vyšší mzdy

Potřebné úpravy lze provést v rámci zákona č. 326/1999 Sb., a to změnou § 180j a rozšířením této úpravy o zhruba čtyři paragrafy, kterými by se upravily základní parametry vstupního a soukromého zdravotního pojištění cizinců a vy­mezili ti cizinci, kteří nejsou povinni se prokázat v souvis­losti s pobytem nad 90 dnů na území ČR tímto pojištěním. V žádném případě by se nemělo přihlížet k ustanovením pojistné smlouvy týkající se tohoto pojištění, která obsa­hují limity pojistného plnění nižší než zákonem stanovené spodní hranice. Stejně tak by ze zákona měly být kryty náklady na zdravotní služby poskytnuté dítěti, které se na­rodilo cizinci na území ČR, a to ze soukromého zdravotního pojištění cizince.

Samozřejmě by se samostatným zákonem dala řešit i řada detailů daného pojištění, avšak nemělo by být úče­lem zákona nahrazovat a současně sjednocovat pojistné podmínky pro určitý pojistný produkt. Přitom některé postupy, které jsou ve veřejném zájmu, lze řešit samore­gulací. Je tak opět na politickém rozhodnutí, jaká cesta bude nakonec zvolena. Autoři článku se pouze obávají zavedení praxe přiklánějící se k plošným podrobnějším zákonným úpravám povinných pojištění, kterých je dnes kolem 60, samostatnými zákony, což považují za návrat k centralizaci.

Do doby zveřejnění tohoto článku nebyl žádný návrh zákona předložen do připomínkového řízení.

Pojistné rozpravy jsou k přečtení ZDE

PhDr. Vladimír Přikryl
JUDr. Jana Čechová
Ministerstvo financí ČR

[1] Na Slovensku se pojištěncem veřejného zdravotního pojištění stává, mimo osob s trvalým pobytem, také většina cizinců pobývajících na území SR. Pojištěnec je povinen podat přihlášku do jím vybrané zdravotní pojišťovny do osmi dnů ode dne vzniku skutečnosti zakládající vznik veřejného zdravotního pojištění, s výjimkou zvláštní úpravy pro novorozence.

Německá právní úprava zdravotního pojištění cizinců vyžaduje pro nabytí titulu k pobytu rovněž doložení skutečnosti, že životní potřeby cizince jsou po dobu pobytu na území Německa zabezpečeny, a to včetně disponování adekvátním zdravotním pojištěním. Německý systém zdravotního pojištění je kombinací soukromého a veřejného zdravotního pojištění, přičemž některé osoby jsou veřejně zdravotně pojištěny ze zákona povinně, některé se mohou dobrovolně stát účastníky veřejného zdravotního pojištění. Cizinci jako osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinní příslušníci, jsou-li cizinci, nejsou účastníky veřejného zdravotního pojištění. V Rakousku je podmínkou pro udělení víza cizinci uzavření zdravotního pojištění pokrývajícího všechna zdravotní rizika, tj. cizinec musí mít sjednáno zdravotní pojištění uplatnitelné na území Rakouska, a to se stejným rozsahem úhrad jako v případě veřejného zdravotního pojištění.

V Nizozemsku je zavedena zákonná povinnost všech rezidentů a osob podléhajících nizozemským právním předpisům z titulu výdělečné činnosti zaregistrovat se u některé ze zdravotních pojišťoven a sjednat s ní zdravotní pojištění pro sebe, svoje děti a rodiče. Rezidentem je každá osoba pobývající na území Nizozemska a mající povolení k pobytu. Cizinci mají povinnost zabezpečit sobě, popř. svému dítěti, zdravotní pojištění u nizozemské pojišťovny do čtyř měsíců od svého příjezdu, bez ohledu na to, zda mají uzavřené cestovní zdravotní pojištění z jiné země. Povinnost uzavřít zdravotní pojištění vzniká rovněž udělením povolení k pobytu. Ve Francii existují dva způsoby zdravotního pojištění. Pokud je cizinec legálně zaměstnán ve Francii nebo má-li legální trvalé bydliště ve Francii po dobu pěti let, pak přispívá do francouzského systému sociálního zabezpečení. V ostatních případech se vyžaduje soukromé zdravotní pojištění.

Ve Švýcarsku je zdravotní pojištění povinné pro osoby, které mají ve Švýcarsku trvalé bydliště, a to nezávisle na jejich státní příslušnosti, ale také pro cizince s pobytem nad tři měsíce. Zdravotní pojištění má dvě formy: základní pojištění, které je povinné, a doplňkové pojištění, které je dobrovolné. Rozsah základního pojištění je stanoven zákonem jednotně pro všechny pojištěné; rozsah doplňkového pojištění je určen smluvně. Zajímavostí je, že pojistné za základní zdravotní pojištění není závislé na příjmech pojištěných a odlišuje se podle jednotlivých kantonů a věkových skupin. Děti do 18 let platí pojistné nejnižší, osoby od 19 do 25 let platí pojistné ve střední výši a nejvyšší pojistné platí osoby nad 25 let věku.