Otázky ohledně zákona č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv a jeho aplikace v konkrétních situacích pramení zejména z nepříliš jasných ustanovení o určení povinných subjektů, výjimkách z povinnosti uveřejnění či o způsobu jejich provedení (např. Jak začernit informace, které jsou obchodním tajemstvím?). Většina ne zcela jasných ustanovení byla do návrhu zákona doplněna pozměňovacími návrhy poslanců v Poslanecké sněmovně.
Zásadní dopad
Pro pojišťovny i pro ostatní povinné či nepovinné subjekty je nejzásadnějším dopadem tohoto zákona sankce za neuveřejnění smlouvy, která podléhá režimu uveřejnění. V takovém případě ZRS nemilosrdně počítá s jejím zrušením od počátku (ze zákona) za předpokladu, že nedojde k jejímu uveřejnění ani v dodatečné lhůtě tří měsíců od jejího uzavření. Obavy jednotlivých subjektů narůstají spolu s blížícím se koncem tzv. „zkušebního režimu“ uveřejňování v registru smluv. Plné účinnosti nabude 1. července 2017.
Povinnost uveřejnění
Ačkoliv pojišťovny, na rozdíl od zdravotních pojišťoven, nebyly zařazeny do výčtu povinných subjektů, musí být obezřetné v případech, v nichž druhá strana smlouvy mezi tyto subjekty patří. Na pojišťovnu v takovém případě dopadá povinnost uveřejnění, stejně jako na povinný subjekt, neboť ZRS nečiní žádný rozdíl ohledně toho, která ze stran tuto povinnost splní (§ 5 odst. 2 ZRS). Následky neuveřejnění nesou obě. Patří mezi ně zejména veřejnoprávní subjekty (státní a veřejnoprávní instituce a územní samosprávné celky), státní i národní podniky a některé smíšené subjekty (např. zdravotní pojišťovny). Nejasnou množinu pro určení povinných subjektů mohou představovat tzv. ovládané právnické osoby. Zákonodárce k nim stanovil, že povinnými subjekty jsou za předpokladu, že je u nich dána „většinová majetková účast“ státu nebo územního samosprávného celku.
Jak by se měla „většinová majetková účast“ vykládat, ZRS mlčí. Na základě smyslu normy lze dospět k závěru, že by měla být vykládána spíše restriktivně. Tento pojem by proto měl být chápán ve smyslu účasti na základním kapitálu, např. u akciové společnosti.
Zrušení smlouvy
Zákon o registru smluv neukládá povinnost uveřejnění konkrétní smluvní straně, ale pouze obecně. V praxi může mezi pojišťovnami a povinnými subjekty docházet ke sporu, kdo smlouvu do registru smluv uveřejní – proto je žádoucí, aby si pojišťovna smluvně upravila, která ze stran tuto povinnost zajistí. Pojišťovny by si zejména měly být vědomy toho, že od 1. července 2017 se v případě neuveřejnění smlouvy v registru sankční následek projeví automaticky tím, že neuveřejněná smlouva nemůže nabýt účinnosti a po dalších třech měsících bude zrušena od počátku. Následně se budou muset smluvní strany vypořádat dle pravidel o bezdůvodném obohacení.
Způsob uveřejnění smlouvy
Podle ZRS se uveřejňovací povinnost vztahuje na soukromoprávní a některé veřejnoprávní smlouvy (mezi druhé uvedené ZRS řadí smlouvu o poskytnutí dotace nebo návratné finanční pomoci). Za předpokladu, že povinný subjekt nebo pojišťovna dospěje k závěru, že smlouva splňuje podmínky uveřejnění, musí pro její uveřejnění využít připravený formulář v prostředí Portálu veřejné správy a poté smlouvu přímo odeslat ve strojově čitelném formátu do datové schránky registru smluv. Publikovaná smlouva musí být zároveň doplněná o metadata, a to minimálně v rozsahu: identifikace smluvních stran, vymezení předmětu smlouvy, ceny, a pokud ji smlouva neobsahuje, hodnoty předmětu smlouvy, lze-li ji určit, a datum uzavření smlouvy (§ 5 odst. 5 ZRS). Pro splnění uveřejňovací povinnosti je klíčovým okamžikem den uzavření smlouvy.
Komplikace pro pojišťovny
Pojišťovnám může zmíněný okamžik účinnosti smlouvy, který je vázaný na uveřejnění smlouvy v registru, významně komplikovat jejich činnost. Lze si například představit situaci, kdy dojde sice k uzavření pojistné smlouvy o pojištění vozidla, ale tato smlouva ještě nebude účinná podle zákona o registru smluv. Pokud vozidlo havaruje, ke škodní události dojde ještě před účinností dané pojistné smlouvy. Doporučením pro pojišťovny může být úprava pojistných podmínek, v rámci které si pro tyto případy vymezí dřívější účinnost pojistného okamžiku. K tomu je potřeba doplnit, že zákon o registru smluv stanovení dřívějšího počátku pojištění v pojistných smlouvách pojišťovnám nikterak nezakazuje.
Výjimky
Výjimek z uveřejnění existuje v ZRS řada. Mají dva režimy. V prvním ZRS chrání konkrétní informace, které nelze ve smlouvě uveřejnit na základě legislativy upravující svobodný přístup k informacím (§ 3 odst. 1 ZRS). Zatímco v prvním režimu nedojde k uveřejnění dané konkrétní informace, v případě, že se na smlouvu vztahuje některá z druhého typu výjimek, neuveřejní se smlouva jako celek (§ 3 odst. 2 ZRS). Pojišťovny se při své činnosti pravděpodobně nejčastěji setkávají s výjimkou, dle níž se uveřejňovací povinnost nevztahuje na smlouvu, jestliže „výše hodnoty jejího předmětu“ je 50 000 Kč bez DPH či nižší (§ 3 odst. 1 písm. i) ZRS). Pojišťovnám výklad tohoto ustanovení může v mnoha případech činit obtíže, a to zvláště u dlouhodobých plnění. Při výkladu by pojišťovny měly vycházet z účelu normy, kterou je stanovení objektivní hodnoty předmětu smlouvy, tj. nikoliv výše konkrétního peněžitého plnění. ZRS nezakazuje plnění jednotlivých smluv rozdělit, jako u zadávání veřejných zakázek. Pokud na smlouvu nelze uplatnit ani jednu ze zákonných výjimek, je potřeba, aby ji jedna ze smluvních stran v registru smluv uveřejnila.
Údaje podléhající anonymizaci
Některé údaje ze smlouvy nepodléhají uveřejnění, proto je možné je anonymizovat, avšak pouze, pokud to ZRS připouští. V opačném případě by znečitelněná smlouva nebyla považována za řádně uveřejněnou (§ 5 odst. 5 ZRS). Znečitelnění se vztahuje nejčastěji na utajované informace, osobní údaje, obchodní tajemství, informace chráněné právy duševního vlastnictví a další informace podle zvláštních zákonů, např. bankovní tajemství. V souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů (dále jen „ZOOU“) přestavuje legální titul pro zpracování osobních údajů souhlas subjektu údajů s jejich zpracováním. Osobní údaje je dále možné zpracovávat na základě dalších právních titulů (§ 5 odst. 2 ZOOU). V rámci respektování ZOOU by se pojišťovny měly zamyslet nad skutečností, zda je nezbytné některé
osobní údaje v uveřejňované pojistné smlouvě skutečně uvádět. To bude platit zejména v případě, že data vypovídají o třetí osobě. Přitom případné znepřístupnění údajů je nutno provádět ve vztahu ke konkrétní části textu, která obsahuje tyto osobní údaje. Specifická situace nastává, když pojišťovna prohlásí, že celá pojistná smlouva představuje jeho obchodní tajemství. Postup pojišťovny by na základě dosavadní judikatury měl spočívat pouze ve znečitelnění konkrétních informací vztahujících se k obchodnímu tajemství. Není tudíž možné, aby pojišťovny označily celou pojistnou smlouvu jako obchodní tajemství a na základě tohoto důvodu nebyla uveřejněna. Následkem nezajištění uveřejňovací povinnosti by taková smlouva byla zrušena od počátku (§ 7 ZRS). Kromě výše uvedeného ZRS umožňuje, aby nebyla uveřejněna technická předloha, návod, výkres, projektová dokumentace, model, způsob výpočtu jednotkových cen, vzor a výpočet (§ 3 odst. 2 písm. b) ZRS).
Povinnost mlčenlivosti v pojišťovnictví
Zákon o pojišťovnictví v § 127–28 upravuje povinnost zachovávat mlčenlivost pro taxativně vyjmenované osoby spojené s činností pojišťovny. Jako problematický se jeví vzájemný vztah zákona o pojišťovnictví ohledně povinnosti zachovávat mlčenlivost o činnosti pojišťovny nebo zajišťovny a ve věcech s ní souvisejících, a zákona o registru smluv. Tento zákon danou situaci v současnosti neřeší, nicméně na základě § 19 zákona o svobodném přístupu k informacím, na který odkazuje § 3 odst. 1 ZRS, by bylo možno dospět k názoru, že ZRS prolamuje obecnou povinnost mlčenlivosti pojišťovny. Tento průlom určitě nelze posuzovat extenzivně. Zákon o bankách upravuje specifické bankovní tajemství jako samostatný institut, v pojišťovnictví však žádný pojem „pojistné tajemství“ není vymezen. Bankovní tajemství zůstává zachováno, i když existuje průlom do povinnosti mlčenlivosti. De lege ferenda by bylo vhodné tuto úpravu v obou dotčených předpisech novelizovat a inspirovat se u pojišťoven bankovním tajemstvím.
Závěrem
Na závěr je potřeba uvést, že pojišťovny se při své činnosti mohou potýkat s daleko rozsáhlejší škálou problémů, které nelze z rozsahových důvodů zahrnout (např. ohledně technického zajištění uveřejňovací povinnosti atd.). Z důvodu blížícího se „ostrého provozu“, který začne 1. července 2017, je nejvyšší čas na to, aby si pojišťovny v rámci svých příprav zmapovaly potenciální problémy, které mohou při zveřejňování smluv nastat, a nastavit si vnitřní mechanizmy jejich řešení. Některé otázky jako např. vymezení skupin klientů a smluv, jichž se uveřejňování týká, mohou významně ovlivnit praxi pojistných služeb.
Další články na pojistná témata si můžete přečíst v novém online čísle Pojistného obzoru zde.
Autoři:
František Korbel, Monika Matysová, Libor Kyncl / Havel, Holásek & Partners
Komentáře
Přidat komentář