Pojištění finančních rizik

V druhé části budeme představovat pojištění z oblasti B2B – pojištění pohledávek. Část třetí se bude naopak týkat retailu v této oblasti pojistného trhu a to konkrétně pojištění schopnosti plácet. Čtvrtá a poslední část bude zaměřena na – z pohledu autora - královskou disciplínu v této oblasti a to pojištění smluvních záruk/bondů. 

Na úplný začátek si  vymezme oblast, ve které se budeme pohybovat. Jak jsme již uvedli na začátku, pojištění finančních rizik je relativně specifická oblast pojištění. Specifičnost tohoto typu pojištění spočívá v tom, že se nejedná ani o pojištění  věci nebo života či zdraví, ale jedná se o pojištění schopnosti dostát závazkům ze smluvního vztahu (v některých  případech – se může jednat i o závazky ze zákonem uložené povinnosti např. v případě pojištění finanční způsobilosti silničního dopravce).

Konkrétněji lze tuto  oblast pojištění určit  následovně: V případě, že smluvní strana, jejíž závazek/nebo závazky jsou předmětem pojištění,  těmto závazkům nedostojí, přebírá tyto závazky pojistitel a plní   pojištěné  závazky namísto  příslušné smluvní strany.

Část první: Pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře

V českém prostředí se toto pojištění začalo diskutovat v druhé polovině 90. let v souvislostí s množícími se úpadky cestovních kanceláří. Regulatorní orgány – především Ministerstvo pro místní rozvoj, do jehož gesce cestovní ruch spadá – hledaly možnost, jak poskytnout základní ochranu klientům zkrachovalých cestovních kanceláří. Výsledkem byl zákon č. 159/1999 Sb., který cestovním kancelářím ukládá povinnost uzavřít toto pojištění. Jedná se tedy o povinně-smluvní pojištění. 

Toto pojištění se  vztahuje na  závazky, které cestovní kanceláři vyplývají z  cestovní smlouvy/resp. smlouvy o zájezdu dle nového občanského zákoníku. Přesný rozsah pojištění a pojistného plnění je však stanoven příslušnými paragrafy výše uvedeného zákona č. 159/1999Sb.

Obecně lze říci, že  toto pojištění se vztahuje na případ, kdy cestovní kancelář z důvodu svého úpadku  nedostojí svým závazkům z cestovní smlouvy /resp. ze smlouvy o zájezdu. To jest, neposkytne svým zákazníkům zakoupené služby  budˇ vůbec, nebo je poskytne pouze v částečném rozsahu. Pokud dojde k výše uvedené situaci, pak pojistitel přebírá  zákonem 159/1999 Sb.  Vymezené smluvní závazky zkrachovalé cestovní kanceláře vůči jejím klientům.  

Konkrétně se pojištění a následné případné pojistné plnění vztahuje na situaci, kdy  cestovní kancelář z důvodu svého úpadku:

• Neposkytne zákazníkovi, na kterého se vztahuje cestovní smlouva uzavřená s příslušnou CK, dopravu z místa pobytu v zahraničí do České republiky, pokud je tato doprava součástí zájezdu;
• Nevrátí pojištěnému zaplacenou zálohu nebo cenu zájezdu v případě, že se zájezd neuskuteční;
• Nevrátí pojištěnému rozdíl mezi zaplacenou cenou zájezdu a cenou částečně poskytnutého zájezdu v případě, že se zájezd uskutečnil pouze zčásti.

Začátek provozování tohoto pojištění na českém trhu se datuje k přelomu roku 2000/2001. V tomto období začal toto pojištění provozovat Pool na pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, kde vedoucím pojistitelem byla Generali pojišťovna. Důvodem vzniku Poolu pojišťoven byla rizikovost tohoto na českém trhu nového pojištění. Především ta skutečnost, že neexistovala a ani samozřejmě nemohla existovat  relevantní statistická data pro odpovědný risk management.

Pool pojišťoven byl činný až do konce roku 2003, kdy Úřad na ochranu hospodářské soutěže rozhodl o neprodloužení výjimky, která činnost Poolu umožňovala. Pro úplnost je třeba ještě uvést, že mimo Pool pojišťoven toto pojištění ve značně omezené míře nabízela  po dobu svého působení na českém pojistném trhu  i  Pojišťovna Zurich.

V současné době toto pojištění nabízejí: Česká podnikatelská pojišťovna, ERV pojišťovna,  Generali pojišťovna, Slavia pojišťovna, Union Poisťovňa, UNIQA pojišťovna /zdroj: webové stránky Ministerstva pro místní rozvoj/. Tržní podíl jednotlivých pojišťoven dle počtu pojištěných  cestovních kanceláří obsahuje níže uvedená  tabulka:

Otázkou je,  jak se  pojišťovny, které toto pojištění provozují,  postaví ke dvěma změnám, které v této oblasti připravilo Ministerstvo pro místní rozvoj. První změna se týká limitu pojistného plnění.

V současnosti  zákon 159/1999 Sb. stanovuje  jako nejnižší hranici limitu pojistného plnění 30% z ročních tržeb cestovní kanceláře. Praxe však ukázala, že takto stanovený limit pojistného plnění ne vždy postačí krýt nároky všech poškozených klientů zkrachovalé cestovní kanceláře. 

Ministerstvo tedy navrhuje stanovit minimální limity plnění ve výši čtyři miliony korun pro cestovní kanceláře, které nabízejí zájezdy leteckou dopravou, a jeden milion korun pro CK, které prodávají autobusové zájezdy.

Bude to stačit?  A jak tyto změny zvýší rizikovost tohoto pojištění z hlediska pojišťoven? Dotkne se tato změna ceny nebo  převládne konkurenční boj mezi pojišťovnami? To jsou otázky,  které zodpoví budoucnost. Stejně otevřená   je  i otázka, jaké změny  přinese jak pojišťovnám, tak i cestovním agenturám druhá změna z dílny Ministerstva- totiž  povinnost sjednat pojištění záruky pro případ úpadku právě i pro cestovní agentury.

Zdeňek Janata