Opatření, která se vláda chystá zavést od pondělka, jsou nedostatečná. I při velké míře dodržování bude ještě na začátku dubna 7000 lidí v nemocnicích, 9000 nových případů a přes 150 mrtvých denně. V nejhorším scénáři bude situace za měsíc stejná jako teď.
Pokud bychom uvažovali poměrně optimistický odhad, tj. že opatření způsobí snížení reprodukčního čísla R ze současných 1.25 na 0.85, pak po 1-2 týdnech setrvačnosti s 12-17 tisíci případů denně bude pokles způsobený “třemi pekelnými týdny”, znamenajícími čtyři reprodukční cykly viru, sice znatelný (0.85^5=50 %), bude ale znamenat pouze návrat na desetitisícovou úroveň z předchozích dvou týdnů.
Mohlo by vás zajímat: Lockdown 2.0! Průmysl a květinářství fungují. Občani pod dohledem armády
Abychom se dostali na úroveň kolem tisíce případů, kdy bychom mohli začít uvažovat o postupném uvolňování, odpovídající úrovni např. z prohlášení 40 dní pro zdraví, museli bychom reprodukční číslo R držet na úrovni 0.85 téměř tři měsíce. To je samozřejmě čistě hypotetický scénář, větší roli postupem času začne hrát přirozená i vakcinační imunita a možná i sezonalita viru, takže R začne pravděpodobně při týchž opatřeních klesat. I tak je však jasné, jak by tato cesta byla vyčerpávající.
Pro své předpovědi vycházíme ze dvou metod, které docházejí k podobnému výsledku. Jedna srovnává dopady opatření z loňského března, kdy byla přijata podobně drastická opatření a kdy jsme je také nejpoctivěji dodržovali (k návratu k podobné úrovni “compliance” nás ostatně na páteční tiskové konferenci vyzval i premiér Babiš). Druhá metoda vychází z odhadu dopadu opatření na rizikové kontakty lidí tak, jak jsou tyto kontakty reportovány v průběhu posledního roku v longitudinálním sociologickém šetření Život během pandemie společnosti PAQ research.
Mohlo by vás zajímat: Podcast: Pandemie jako hollywoodský film. Nové zkoušky zkvalitní trh
Když se budeme chovat jako loni v březnu, snížíme R na 0.8. A to nestačí
První metoda vychází ze srovnání s reálnou situací při podobných opatřeních a jejich maximálním dodržování, podobně jako v březnu minulého roku. Tehdy se prostřednictvím podobně drakonických opatření a celonárodní jednoty podařilo snížit reprodukční číslo R dokonce na úroveň 0.6.
Dnes bohužel stojíme před problémem, že mutace viru, se kterou bojujeme, je zhruba o 50 % nakažlivější, což znamená, že v situaci, v níž bylo v loňském březnu R=0.6, máme dnes R=0.9. Takže i kdyby všichni znovu dodržovali opatření jako loni v březnu, snížíme R maximálně na úroveň kolem 0.9. A to, jak jsme ukázali výše, nestačí.
Samozřejmě lze předpokládat, že ve srovnání s loňským březnem i po přičtení vlivu britské mutace bude R díky vakcinaci a získané imunitě o něco nižší. Míra tohoto snížení je však nejistá. Naočkováno (druhou dávkou) je okolo 2% populace, onemocnění prokazatelně prodělalo okolo 10 %, ve skutečnosti pravděpodobně více. Kdyby byl účinek očkování již u všech v plné síle a získané počet imunních po onemocnění by byl roven dvojnásobku známých případů (což je velice optimistický předpoklad, protože reálně imunita v čase klesá), znamenalo by to R nikoli 0.9, ale 0.9*78%=0.7, což stále ještě není 0.6. Skutečná hodnota ale bude vyšší – na rekonvalescentní imunitu nelze zcela spoléhat: kromě jejího poklesu v čase není jisté, že bude chránit stejně i proti novým variantám viru.
Mohlo by vás zajímat: Obavy investorů z koronaviru klesají. Akciím ale roste konkurence jinde
Je však třeba především zdůraznit, že velký podíl na jarním úspěšném omezení reprodukčního čísla mělo tehdejší dobrovolné omezení průmyslu. Podle čerpání programu Antivirus český průmysl v loňském druhém čtvrtletí dobrovolně snížil počet odpracovaných hodin o 40 % a některé provozy minulý rok na mnoho týdnů dobrovolně úplně přerušily provoz. Naplno do práce chodila méně než polovina lidí, dnes jsou to dvě třetiny.
Stávající opatření omezí kontakty z průměrných 13 na 8-10.5 kontaktů. A to nestačí
Druhá metoda je založená na vztahu mezi průměrným počtem rizikových kontaktů změřených sociologickým šetřením a reprodukčním číslem viru. Tento vztah je přibližně lineární (viz například zde).
Kontakty sledujeme ve čtyřech kategoriích: práce, škola, domov a ostatní. Předpokládáme, že se současné opatření nedotkne pracovních kontaktů, v oblasti školy naopak klesnou na nulu. V oblasti domova předpokládáme v optimistickém případě 80% redukci současného stavu, což znamená omezení na jádrovou rodinu, v pesimistickém případě 30 %. Redukci zbylých kontaktů, kam patří nakupování, cesta k lékařům, styk na úřadech atd., předpokládáme v optimistickém případě o 25 %, v pesimistickém o 10 % současného stavu.
V tabulce je kromě uvažovaných scénářů uveden ještě scénář Lockdown, který ke zmiňovanému optimistickému scénáři přidává omezení pracovních kontaktů o 60 %. V posledním řádku je pro každý scénář uvedeno reprodukční číslo, které v současné době předpokládáme 1.25 (tento odhad se ale zakládá na faktu, že současná hodnoty 1.2 je z doby, kdy ještě britská varianta zcela nepřevládla). V tabulce je vidět, že R je 0.75 v optimistické variantě a 0.99 v pesimistické. Obě redukce jsou nedostatečné, jak dále demonstrujeme v simulaci.
Musíme omezit rizikové kontakty v průmyslu.
Z výše uvedeného vyplývá, že pokud chceme ulevit nemocnicím a v dohledném horizontu 4-8 týdnů vracet děti do škol, otevírat obchody, restaurace a další služby, nezbývá nám než omezit kontakty v průmyslu – z čísel v tabulce je jasně vidět, že v jiných oblastech života už nezbývá prostor pro snižování kontaktů.
Odpovídá to také zkušenostem ze zahraničí: v Portugalsku i ve Velké Británii, kde se podařilo mutaci B.1.1.7, které teď čelíme, dostat prostřednictvím plošných opatření pod kontrolu, klesla pracovní mobilita podle Google mobility trends o zhruba 50 %.
Na přiloženém grafu lze vidět, že se Portugalci a Britové redukovali délku pobytu na pracovišti (ve srovnání se stavem před pandemií) o dvojnásobnou hodnotu v porovnání s Čechy.
Abychom dostali pandemii covid-19 pod kontrolu, potřebujeme dostat R na úroveň pod 0.7. Ideálně pod loňských 0.6. Pak můžeme srazit počty případů na úroveň kolem jednoho tisíce denně za 4-6 týdnů. Znamená to ovšem omezit kontakty v zaměstnání o více než 50 %. Je také nesmírně důležité jednat včas – každý týden kdy je R=1.25, nás stojí týden omezení s R=0.8.
Mohlo by vás zajímat: Anketa osobností trhu: Jak se pojišťovnictví pere s pandemií koronaviru?
Simulace
Následující tabulka a grafy zobrazují simulaci zmiňovaných scénářů pomocí našeho stochastického Modelu F. U pesimistického i optimistického scénáře jsme předpokládali, že po “pekelných třech týdnech” dojde k rozvolnění na úroveň 12 kontaktů za týden (tedy o jeden kontakt méně než v současném stavu). U scénáře Lockdown 40 jsme předpokládali trvání omezení šest týdnů, tedy 42 dní.
Z výsledků je jasně vidět, že nic jiného než lockdown, včetně významného omezení kontaktů na pracovištích, nedosáhne cíle zásadní kontroly vývoje epidemie. Stávající opatření na konci dubna budou generovat deset tisíc případů denně a průměrnou vytíženost nemocnic na dnešní úrovni do konce dubna, a to v optimistické i pesimistické variantě.
Omezení kontaktů v průmyslu o 60 % naopak srazí počty případů v horizontu 6 týdnů pod 1 000 případů denně, výrazně uleví nemocnicím a ušetří 1-2 tisíce životů jen v tomto období (a další tisíce v dalších měsících).
Simulace již započítává efekt přirozené imunity a očkování podle stávajících plánů a dodávek. Je třeba zdůraznit, že simulace neuvažuje efekt zvýšené smrtnosti při přehlcení nemocnic.
Samozřejmě je otázkou, do jaké míry parametry našeho modelu odpovídají realitě, například zda jsme nakažlivost nové varianty nepřecenili či neodhadli špatně její náběh a účinnost opatřeni nepodcenili. Toto nebezpečí jistě existuje, proto jsme stejné simulace provedli i pro případ, že nová varianta zcela převládá již dnes, tedy že je R=1.2 a že všechna opatření budou mít o deset procent lepší účinnost (například díky nošení respirátorů). Výsledky jsou pochopitelně v absolutních číslech lepší (výsledná čísla jsou zhruba poloviční), závěr je však podobný: vládní optimistický scénář dává 23. dubna 4800 případů, pesimistický 6100 případů, zatímco Lockdown pouze 370 případů. Grafy k této alternativní simulaci jsou uvedeny v příloze.
Jak z toho ven?
Nejlepším řešením, byť bolestivým a kontroverzním, se jeví doplnění stávajících opatření plošnou uzávěrou neesenciálních provozů po dobu 1-2 týdnů, s tím, že po uplynutí této doby by uzávěra měla být nahrazena adekvátními alternativními opatřeními (viz dále).
Je jasné, že toto řešení vyžaduje dostatečný kompenzační mechanismus, využít lze pravděpodobně existující mechanismy pro kompenzace z loňského roku a programy kurzarbeitu Antivirus. Znamená to značné výdaje, jsme však přesvědčení, že celkové náklady dlouhých drastických opatření ve všech ostatních oblastech jsou mnohem vyšší – je potřeba odpovědně srovnat tyto náklady se ztrátami vzniklými ostatním sektorům ekonomiky v případě, že se k redukci kontaktů na pracovištích nepřistoupí a stávající opatření budou muset trvat násobně delší dobu.
Je jasné, že největší riziko představuje ohrožení konkurenceschopnosti českých firem v rámci mezinárodních dodavatelských řetězců. Hrozí, že čeští dodavatelé vypadnou z těchto řetězců natrvalo, když omezí výrobu, a tak permanentní poškození “struktury ekonomiky”. Toto riziko je obtížné kvantifikovat, s ohledem délku omezení výroby jen na 1-2 týdny ho však nepovažujeme za vysoké, zvláště po zkušenosti z jara. Statistiky Eurostatu ukazují, že pokles výroby způsobený jarním lockdownem (-32 % mezi únorem a dubnem 2020) se českému průmyslu podařilo překonat a v prosinci 2020 se průmysl dostal na 100 % únorových objemů výroby.
Mohlo by vás zajímat: Polemika s Kateřinou Lhotskou: Silná slova pojišťovnám klimatické dilema neulehčí
Například v rámci automobilového průmyslu byly během jarní vlny v České republice dobrovolně uzavřeny automobilky Škoda Auto (18.3.-27.4.), Hyundai (21.3. – 14.4.), TPCA (18.3.-25.5.) a Iveco (30.3.-4.5.). Zavřel i výrobce pneumatik Continental Barum (28.3.–12.5.). Naopak společnosti SOR Libchavy, Tatra Trucks a Panav (návěsy pro kamiony) byly ke konci dubna mezi sedmičkou evropských automobilových výrobců fungujících bez přestávky.
Ztráty, spojené s omezením na pracovištích, budou samozřejmě nižší, pokud budou plošná omezení co nejrychleji nahrazena alternativními opatřeními, plnícími stejnou, či srovnatelnou funkci. Navrhujeme, aby bylo odpovědností podniku, nikoli státu, zajistit, aby tato opatření byla účinná. Nechť je svobodným rozhodnutím podniku, pro jakou alternativu se rozhodne (včetně ponechání uzávěry), pak by ale odpovídal za její fungování. Alternativní opatření musí mít jasná pravidla, musí být efektivně kontrolovaná a vymáhaná. Základní alternativou je home-office. Je třeba uvažovat o jeho povinném nařízení všem mimo výrobu, a to na fixní úrovni, např. 50 %.
Podobně důležitou alternativou je závazné pravidelné testování pracovníků kvalitními testy. Testování by mělo probíhat minimálně 2x týdně, jako snesitelné minimum kvality se jeví antigenní testy odebírané stěrem z nosohltanu – tyto testy mají senzitivitu nad 70 %, na rozdíl od různých “neinvazivních” testů. Metodika zveřejněná MPO a MZd k doporučenému testování je v tomto ohledu nedostatečná, protože umožňuje podnikům používat antigenní testy samoodběrem, které mají senzitivitu pod 50 % (viz zde).
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Klimatické dilema pojišťoven
Pozitivní výsledek testu by měl firmě umožnit vystavit žádanku na PCR test pro pozitivního, případně pro jeho kontakty – i v tomto ohledu je metodika dobrovolného testování naprosto nedostatečná, protože počítá s tím, že pozitivně testovaný se musí nejprve objednat na konfirmační PCR test přes svého praktického lékaře nebo KHS a se započetím trasování až po jeho výsledku.
Obecně by alternativní opatření měla pro firmy znamenat co nejmenší náklady, například by měly být plně kompenzovány náklady pravidelného testování, nákup FFP2 respirátorů atd. Tyto výdaje jsou naprosto zanedbatelné (testy stojí dnes kolem 60 Kč, respirátory 10 Kč, tedy týdenní náklady pro firmu s 1000 zaměstnanci na dva testy a 5 respirátorů představují 170.000 Kč).
Jakub Drbohlav a Martin Šmíd
Centrum pro modelovaní biologických a společenských procesů
Komentáře
Přidat komentář