Odborný časopis STATISTIKA&MY je k přečtení ZDE
Jaká opatření uplatnila ČNB pro zmírnění následků covidové krize?
V loňském roce, když krize začala, jsme upravili podmínky pro přístup finančních institucí k likviditě od ČNB a částečně jsme snížili kapitálové rezervy pro banky. I když se ukázalo, že tato naše opatření nakonec prakticky nebyla využita, určitě to byl signál, který v době největších obav ujistil trh, že ČNB situaci chápe a že je připravena pomoci, když to bude nezbytné. Zklidnit situaci určitě pomohlo také naše loňské snížení úrokových sazeb, které zlevnilo úvěrové financování v celé ekonomice.
Asi nejviditelnějším zásahem bylo uvolnění opatření pro poskytování hypotečních úvěrů. V minulosti bylo běžné, že v době recese začaly být banky i jejich klienti velmi opatrnými, až vystrašenými, ceny bydlení a nemovitostí šly dolů a výrazně se zhoršil přístup k financování nemovitostí. V této recesi vyvolané covidem, která byla velmi silná, se to nestalo nejen v Česku, ale ani nikde jinde v Evropě. Bylo to dáno primárně rozsáhlými zásahy vlád, jak ve formě zvýšených výdajů státu, tak daňových politik.
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Stop diskriminaci lidojedů!
Nenastává tedy čas pravidla pro hypotéky zase zpřísnit?
Když nyní zpětně hodnotíme data, vidíme, že v první polovině loňského roku až do konce prázdnin byly banky poměrně opatrné a samy na sebe i na klienty byly dost přísné. Ale s podzimem se standardy začaly uvolňovat. Některé banky byly ochotné akceptovat vyšší rizika a pozvolné uvolňování pokračovalo až do února. Za další měsíce ještě nemáme data, ale je pravděpodobné, že rozvolňování úvěrových standardů nepřestalo ani v březnu a dubnu. O nastalé situaci jednala bankovní rada ČNB, která dospěla k závěru, že zpřísnění pravidel prozatím není nezbytné. Současné úvěrové podmínky nicméně považuje ČNB za hraničně uvolněné a v případě, že by trend z posledních měsíců pokračoval, bylo by nutné dříve či později pravidla zpřísnit.
Jak nahlížíte na to, že ceny nemovitostí i přes ekonomický útlum neustále rostly?
Shodný vývoj jsme viděli skoro ve všech vyspělých, a vlastně nejenom vyspělých zemích. Je však pravdou, že v rámci Evropy je Česká republika v posledních třech letech v růstu cen druhá za Maďarskem a brzy se možná dostaneme i do čela. Důvodů, proč navzdory recesi ceny bydlení rostly, je několik. Zaprvé, i přes poměrně silnou recesi řada odvětví fungovala bez problémů a v těch postižených pomohl stát. Zadruhé, měnové politiky přešly na velmi nízké úrokové sazby a mnoho lidí hledá možnosti investování, které budou relativně bezpečné, a přitom ještě aspoň trochu výnosné. A nemovitosti bývají takto zpravidla vnímány. Zejména pokud jejich ceny už několik let rostou, bývají nakupovány z investičních důvodů jako aktiva. K tomu se přidává skutečnost, že v České republice máme v posledních letech v porovnání s průměrem eurozóny relativně vysokou inflaci.
Je tedy pravděpodobné, že část investorů má obavy, že inflace bude dlouhodobě převyšovat výnosy bezpečných aktiv, a investice do nemovitostí se používá jako ochrana proti inflaci. Do nárůstu cen bydlení se určitě významně promítlo i zrušení daně z nákupu nemovitostí a v neposlední řadě také nedostatek bytů na trhu. Navzdory růstu cen byl v posledních letech počet zahajovaných a dostavovaných bytů velmi nízký a cenový mechanismus, který by měl motivovat k vyšším stavebním aktivitám, tady moc nefungoval. To je zjevně zapříčiněno komplikovaným procesem povolování výstavby.
Mohlo by vás zajímat: Tomáš Síkora: CreaSoft vytvořil první srovnávač životního pojištění v Česku
Jak akutní je riziko, že levné úvěry a neustále rostoucí ceny bydlení vyústí v kolaps podobný hypoteční krizi z roku 2008?
Určité riziko tady je, nicméně máme k dispozici měnovou politiku, dohledové nástroje a makroobezřetnostní politiku a já předpokládám, že s jejich pomocí budeme schopni rizika udržovat na přijatelné úrovni.
Jak konkrétně?
Například když úrokové sazby z vkladů či relativně bezpečných finančních produktů dosáhnou historicky normálnější úrovně, může to snížit poptávku po nemovitostech jako aktivech, čímž se sníží tlak na jejich cenový růst. Pokud budou banky pokračovat v uvolňování úvěrových standardů od rozumně poskytovaných úvěrů k méně rozumně poskytovaným, jsme připraveni zasáhnout a tlačit na ně, aby neposkytovaly úvěry na bydlení a hypotéky lidem, kteří neprokáží určitý poměr mezi příjmy a náklady dluhové služby. Tím budeme schopni vyřadit z trhu vysoce rizikové hypotéky nebo velmi spekulativní investory.
Kromě hypoték jsou domácnosti zatíženy také úvěry na spotřebu. Jaká je situace v této oblasti?
Tentokrát se v podstatě zopakovalo to, co jsme viděli už u globální finanční krize. Výrazně se snížila poptávka po úvěrech na financování spotřeby a poskytovatelé zpřísnili podmínky. U nás jsme navíc vstoupili do recese v době, kdy již byl několik let v platnosti zákon o spotřebitelském úvěru, který mimo jiné docela efektivně brání tomu, aby si lidé dofinancovávali nedostatečné příjmy úvěrem. Stav úvěrů na spotřebu tedy v poslední době mírně klesl a žádné dodatečné zadlužování z titulu financování spotřeby nenastalo. Agregátní úroveň dluhů je v Česku v porovnání s jinými západními zeměmi relativně nízká, takže žádné obavy mít nemusíme.
Mohlo by vás zajímat: Co mají společného mrkev a pojištění?
A co ti, kteří už nějaký úvěr mají. Jsou schopni splácet?
Je běžné, že míra selhání při splácení úvěrů v době recese znatelně naroste. Tentokrát byla situace zamlžena splátkovými moratorii a dobrovolnými úlevami ze strany poskytovatelů úvěrů. Museli jsme tedy počkat, až moratoria skončí, a teprve až letos budeme vidět, jak moc se zhoršila schopnost splácet. Ale zatím to vypadá, že nic hrozivého nenastalo. V případě úvěrů na bydlení není podíl těch problematických ani na dvou procentech a u úvěrů na spotřebu jsme se dostali ke čtyřem a půl procentům, což je také relativně nízké číslo. Dá se očekávat, že až časem budou ukončovány různé podpůrné programy, objeví se ještě řada subjektů, které budou mít potíže. Z hlediska celkového trhu by ovšem nemělo jít o něco zásadního.
Jakým rizikem pro finanční stabilitu je masivní nárůst vládního dluhu vyvolaný opatřeními proti následkům covidové pandemie?
Českou národní banku kvalita státního dluhu velmi zajímá, protože banky, pojišťovny a penzijní fondy mají ve svých portfoliích více než bilion korun v českých státních dluhopisech. Problémy na trhu s nimi by mohly vyvolat velmi nehezké a možná i panické reakce. Proto už několik let děláme zátěžový test veřejných financí, kterým zjišťujeme, zda nevznikají rizika, která by mohla vést ke ztrátě důvěry v české veřejné finance. Pokud bychom došli k závěru, že za pár let může potenciálně nastat nějaký problém, tak bychom požádali banky, aby oproti státním dluhopisům držely více kapitálu. Zatím se k tomu ale nechystáme. Myslím, že vyjádření některých osobností k nárůstu státního dluhu v průběhu pandemie jsou zbytečně kritická a negativní. Rozsáhlý státní zásah pomohl udržet ekonomiku funkční, a jakmile se ekonomika vrátí do normálu, bude generovat příjmy pro financování vzniklých dluhů. Jiná věc jsou ovšem poměrně svérázné zásahy do daňového systému, které z dlouhodobějšího hlediska stabilizaci financí pravděpodobně nepomohly. Ale to je věc politická, ke které bych se raději nevyjadřoval.
Důležité je říci, že český stát je zatím schopen financovat dluh bez jakékoliv asistence ČNB, což je ve vyspělém světě poměrně unikátní. Na rozdíl od jiných evropských zemí jsme v tomto smyslu dosud zasahovat nemuseli a ani se na to nepřipravujeme. Situace není zdaleka taková, abychom ji označili za rizikovou, i když se blížíme k volební kampani, v níž toto téma asi bude rezonovat.
Mohlo by vás zajímat: Pojistný obzor: Novela AML zákona s dopadem na pojišťovnictví
Naše současná ekonomika je zaměřená na růst. Pokud ekonomické ukazatele růst přestanou, vnímáme to jako špatnou zprávu. Dá se však růst neustále do nekonečna? Neměli bychom se někde zastavit a hledat hranici, kde bychom mohli dlouhodobě setrvat?
Pokud jde o západní země, byl bych s tvrzením o růstu dost opatrný. Z hlediska HDP na osobu Evropa už spoustu let roste dosti pomalu. Za posledních dvacet let je průměrný růst reálného HDP zhruba jeden a půl procenta a v eurozóně dokonce jen jedno procento. Problém Evropy, ale také Japonska a některých dalších zemí je tedy nerůst, nikoli růst. Vidíme dlouhodobou stagnaci, často ještě spojenou se stárnutím obyvatelstva.
Co však od osmdesátých let minulého století roste, je podíl dluhu soukromého nefinančního sektoru i dluhů vlád na HDP. Tento proces se nazývá financializace a postupně se začal prosazovat i v rozvíjejících se ekonomikách, zejména asijských. Až do sedmdesátých let minulého století nikdy nepřesáhl dluh soukromého sektoru na HDP padesát procent. Občas narostl před válkami, pak zase klesl, docházelo k výkyvům, ale ta hranice nebyla překročena. Nyní v některých vyspělých ekonomikách, ale například i v Číně, už jsou to stovky procent. Dá se říct, že svět je zaplaven dluhy, a to nemusí dopadnout úplně dobře. K tomu navíc výrazně narostl podíl finančního sektoru na tvorbě HDP, což historicky také není úplně normální.
Co nám v důsledku financializace hrozí?
Ani jeden jev se naštěstí zatím v Česku výrazně neprojevuje a určitě to nemusí vést k nějaké tragédii. Projeví se to nejspíš tím, že někde bude občas vyšší inflace nebo některé země se budou dlouhodobě vyvíjet jako Argentina, tedy postupně během desítek let budou procházet pozvolným úpadkem.
Mohlo by vás zajímat: Vladimír Přikryl k pojištění cizinců: Nevěřil jsem, že to je v Česku možné…
V době covidové krize narostla míra úspor obyvatel. Jak to ovlivní další ekonomický vývoj?
Podíl příjmů, které nejsou vydány na spotřebu, v recesi narůstá, a teď byl ještě vyšší. I z toho důvodu, že nebylo za co utrácet. Ale velká část úspor šla do investic, tedy do bydlení. Nemovitosti se nakupovaly, ale i opravovaly a modernizovaly. Dá se předpokládat, že část úspor se projeví jako odložená spotřeba a promítne se do zvýšené poptávky po určitém zboží či službách po odeznění krize, ale s velkou pravděpodobností se míra úspor brzy zase vrátí k hodnotě 10 až 13 procent, která je obvyklá. Z hlediska makroekonomického vývoje neočekávám nějak významný efekt.
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: „Ochranošmejdi“ opět útočí. Cílem je životní pojištění
Počítají vaše prognózy i s variantou, že by se pandemie a s ní spojená krize v nějaké další silné vlně vrátila?
Naše poslední prognóza není ani pesimistická, ani nijak zvlášť optimistická a podle aktuálního vývoje to zatím vypadá, že skutečnost bude asi o něco lepší, než jsme předpokládali. Ale máme samozřejmě zpracovaný i alternativní scénář, který počítá s opakovanými návraty pandemie. Díváme se v něm prostřednictvím zátěžových testů na to, jakým způsobem jsou finanční sektor a další sektory ekonomiky schopny ustát zátěž, která z takové situace vyplývá, a jaké potenciální problémy by to způsobilo. Momentálně se nám zejména finanční systém jeví jako velmi robustní a já jsem přesvědčen, že by měl vydržet poměrně hodně.
Odborný časopis STATISTIKA&MY je k přečtení ZDE
Pavel Černý
Oddělení marketingu a PR
Český statistický úřad
prof. Dr. Ing. Jan Frait
Vystudoval obor ekonomika průmyslu na Ekonomické fakultě Vysoké školy báňské v Ostravě, kde později absolvoval i doktorské studium a následně získal profesorský titul. V ČNB působí od r. 2000, kdy byl jmenován členem bankovní rady. Nyní vykonává funkci ředitele sekce finanční stability. Je členem několika odborných i mezinárodních organizací zaměřených na ekonomiku a finance.
Komentáře
Přidat komentář