Sloupek Kateřiny Lhotské: Mlčeti zlato


			Sloupek Kateřiny Lhotské: Mlčeti zlato

Minulý týden jsem se na tomto místě pokusila se značnou nadsázkou prorokovat, co nás čeká na pojistném trhu v letošním roce. Do své mailové schránky jsem obdržela ohlas, který obsahoval (mimo jiné) tuto větu: „Vy si z toho budete dělat tak dlouho legraci, až se toho nějakej blbec chytne a ono to bude opravdu platit.“ Šlo pochopitelně o „výtku“, která nebyla myšlena vážně.

Musím přiznat, že na tom něco je, protože se mi to vlastně už jednou stalo. Tedy ne, že by se našel „nějakej blbec“, který v reakci na moji nadsázku vymyslel nějakou hloupost. Ale stalo se mi, že jsem si dělala legraci z něčeho, co se později začalo uvádět v život. O co vlastně šlo?

Nejspíš si ještě všichni pamatujeme, když před lety končila výjimka z antidiskriminační směrnice umožňující v pojišťovnictví posuzovat rizikovost podle pohlaví. V reakci na to, jsem v nadsázce prohlásila, že pokud chce EU a různí „genderoví aktivisté“ v rámci boje proti diskriminaci udělat něco opravdu užitečného, tak ať zařídí, aby se před dámskými toaletami netvořily dlouhé fronty, zatímco pánové to mají bez čekání. Dámy mi jistě dají za pravdu, že když má člověk vystát frontu v situaci, kdy už opravdu potřebuje, tak zvažuje, zda neupřednostnit krátkodobou ztrátu důstojnosti a odskočit si, kam jen to alespoň trochu jde, nebo riskovat, že neudrží svěrače pod kontrolou a tím ztratí důstojnost na dobu delší.


Mohlo by vás zajímat: Švýcarsko: Důchodová reforma neprošla


Zároveň jsem však vyjádřila obavu, „aby se toho nechytil nějakej blbec“ a nevymyslel to třeba tak, že budou ve frontách čekat i pánové. Což se později potvrdilo jako obava oprávněná. Netrvalo totiž tak dlouho, co se začaly objevovat nápady, jak i pánům zařídit čekání. Prvním z nich byl návrh, aby i oni močili vsedě. Ve Švédsku se o tom už dokonce jednalo v parlamentu a v Německu se utratilo spoustu peněz za „osvětlující kampaň“. Což jsou dost možná první krůčky na cestě k zákazu používání pisoárů na pánských toaletách. Pak už jim dámy nebudou jejich „rychlou malou“ závidět. A není vyloučeno ani to, že budeme jednou čekat ve frontě společné. Někteří obzvláště progresivní „genderoví aktivisté“ přišli totiž s návrhem zavést unisex toalety a objevují se první obzvlášť „pokrokové“ instituce, kde už dokonce fungují.

Proto jsem už velmi opatrná v hodnocení pravděpodobnosti, zda se například zrealizují občas se objevující návrhy na zavedení zákazu „diskriminace“ v pojišťovnictví také podle věku a zdravotního stavu. Před pár lety bych to považovala za absolutní nesmysl. Ale po zkušenostech se zákazem „diskriminace“ podle pohlaví a vývojem v „záchodkové oblasti“ si už netroufám vynášet obdobně jednoznačné soudy.


Mohlo by vás zajímat: Allianz X má účast v digitálním mikropojistiteli Bima


Ono by se našlo i celá řada dalších příkladů „diskriminace“ v pojišťovnictví. Tedy alespoň z pohledu „antidiskriminačních fanatiků“. Podle nich může být nespravedlivé třeba i to, že ten, kdo bydlí kousek od řeky, má kvůli vyššímu riziku povodně dražší pojistné než ten, kdo bydlí na kopci. A argument, že ten první byl už několikrát vytopený, zatímco ten druhý má dům na místě, které bylo pod vodou naposledy ve třetihorách, před nimi neobstojí. Dalším příkladem „diskriminace“ může pro tyto lidi být třeba to, že někdo má platit vyšší pojistné jen kvůli tomu, že je od přírody nepozornější, nebo temperamentnější a častěji s vozem bourá.

Tomu člověku, který mi „vyčítal“, že si dělám „nebezpečnou legraci“, tak musím dát za pravdu. Nabízí se přitom parafrázovat jedno známé úsloví: „upozorni blbce na neexistující problém a on vymyslí zákaz“. Mlčeti je zkrátka zlato…

Kateřina Lhotská

vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.

člen Finanční akademie Zlaté koruny

Sledujte nás

Facebook Twitter LinkedIn

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

RSS

Související články