Fialova vláda proto musí jednat aktivněji než doposud. Součástí jejích kroků by měla být intenzivní vnímavá komunikace směrem k sociálně nejzranitelnějším. Důležité jsou také symboly. Vláda by je neměla podceňovat. Stojí proti ní poměrně zdatná a „sehraná“ opozice, jež s marketingem a médii umí dobře a aktivně pracovat. Takže pokud se například v poslanecké kantýně servírují jídla za cenu výrazně pod běžným průměrem, vláda musí počítat s tím, že to média „rozmáznou“ a že se to v této citlivé době obzvláště obrátí proti ní samotné.
Mohlo by vás zajímat: Exkluzivní fotogalerie: Jak proběhlo předávání cen ankety Pojišťovna roku
Jen se slovy a marketingem ale vláda ani tak nevystačí. Musí rozhodněji přejít k činům. Co by tedy měla teď ideálně dělat? Tři věci. Zaprvé, sestavit tří a desetiletý plán rozpočtových úspor, v řádu stovek miliard. Takové úspory ostatně slibovala před volbami. Zadruhé, díky úsporám ulevit lidem plošně od inflace trvalým snížením daní a, zatřetí, navýšením sociální podpory 25 procentům nejpotřebnějších. Není třeba, aby zmíněné rozpočtové úspory a škrty uskutečňovala hned teď. Ani to není prakticky možné. Proto právě ony víceleté plány. Už ty ale ratingové agentury uklidní. Pokud ulevovat plošně, pak jedině trvale, na základě právě realistického plánu úspor a škrtů.
Dokáže-li vláda v rámci víceletého plánu seškrtat stovky miliard, jak její strany slibovaly před volbami, pak ve spojení s budoucím ekonomickým růstem je realistické navýšení zacílených podpor. Ty též slibovala. Neví-li si rady se zacílením a postupným seškrtáním stovek miliard, neměla to slibovat. Pokud tedy její sliby byly plané a nedokáže je naplnit, bylo by korektní, aby co nejdříve předstoupila s tímto přiznáním před voliče. A komunikovala s nimi o tom. Aby řekla, jak tedy situaci bude řešit jinak, už ovšem v rozporu s předvolebními sliby. Tedy například navýšením daní, včetně třeba částečného zvýšení daně z příjmu fyzických osob, k jejímuž snížení došlo v souvislosti s takzvaným zrušením superhrubé mzdy.
Mohlo by vás zajímat: Ekonomické dopady zastavení dodávek energetických surovin z Ruska do Evropy
Vládní strany ve volbách uspěly, neboť se jim podařilo veřejnosti vsugerovat, že veřejné finance ČR jsou v rozvratu. To ale nebyla pravda, jak potvrzuje třeba i ratingová agentura Moody’s. Voliči vládních stran ale čekají nápravu rozvratu, protože stále míní, že rozvrat existuje. To vládu omezuje v pomoci skutečně potřebným.
Protože veřejné finance v rozvratu nejsou, postačí vládě pouze pozvolné, postupné ozdravování veřejných financí, v rámci zmíněného až desetiletého plánu. Jedinou daní za tuto pozvolnost bude to, že se Česko připraví o možnost přijmout euro dříve něž kolem roku 2030. To, že Česko nebude mít brzy euro, ale vládním stranám u voličů převážně neuškodí. Pokud navíc budou obratně s veřejností komunikovat, i zavilí zastánci přijetí eura pochopí, že udržení sociálního smíru je přednější.
Mzdy se letos reálně propadají nejvíce v tomto tisíciletí
Reálné mzdy v Česku se letos v prvním čtvrtletí meziročně propadly o 3,6 procenta. I když meziročně sice přidaly přes sedm procent nominálně, takže většina lidí má pocit, že „bere více“, reálně, tedy po zohlednění inflace, více než 11procentní, se historicky propadly. Například zaměstnanci veřejné správy a obrany zaznamenali dokonce zhruba desetinový propad reálných výdělků, což je naprosto nevídané. Jejich mzdy meziročně nominálně stouply jen o necelá dvě procenta, přitom rovněž čelí jako všichni ostatní dvouciferné inflaci. Jsou to tedy zaměstnanci nejvíce poškození současnou inflační vlnou. Té naopak poměrně zdařile vzdorují pracovníci bank a pojišťoven, jejichž mzdový nárůst, takřka šestnáctiprocentní, dokonce i velmi rapidní inflaci překonává. Ti ale patří k výjimkám, co potvrzují pravidlo.
Mohlo by vás zajímat: Konference IE v Praze: Kde leží možnosti k lepší ochraně klienta?
Dnešní data ke mzdám potvrzují, že v Česku už probíhá historicky největší pokles životní úrovně, jaký republika ve své historii od roku 1993 pamatuje. Rapidní inflace při poměrně slabém růstu mezd letos způsobí suverénně největší pokles životní úrovně od roku 1993. Inflace v letošním roce vykáže podle našeho předpokladu průměrnou úroveň 14,5 procenta. Tento odhad je však zatížen značnou mírou nejistoty, neboť inflace se bude odvíjet od dalšího vývoje války na Ukrajině, souvisejících sankcí i ruských odvetných opatření, včetně úplného přerušení dodávek ruského plynu do EU i tedy ČR.
Mzdy v letošním roce stoupnou v ČR v průměru nominálně o 6,5 procenta. Pokud od tohoto růstu mezd odečteme očekávanou hodnotu inflace, oněch 14,5 procenta, dostáváme údaj vyjadřující letošní reálnou změnu průměrné mzdy, tedy minus osm procent. Takto výrazně reálná průměrná mzda v historii ČR nikdy neklesla. Dosud klesala jen v letech 1998 (o 1,4 procenta), 2012 (o 0,8 procenta), 2013 (o 1,5 procenta) a v pandemickém roce 2020 (o 0,1 procenta). Ve všech ostatních letech od roku 1993 reálná průměrná mzda rostla. Její růst znamená růst kupní síly průměrně vydělávajícího Čecha, tedy i vzestup jeho životní úrovně. Pokles naopak značí sestup životní úrovně.
Mohlo by vás zajímat: Markéta Šichtařová: Krutá pravda o zdražování
Letos tedy životní úroveň průměrně vydělávajícího Čecha spadne – a už padat začala – suverénně nejvýrazněji v celé historii ČR (viz graf níže). Bezrizikově se prudkému propadu životní úrovně ubrání jen ti, kteří investovali do spořících dluhopisů české vlády, Dluhopisů Republiky, v jejich proti-inflační variantě. Úrok těchto dluhopisů se bude odvíjet od úrovně meziroční inflace letos v říjnu, takže by mohl činit až sedmnáct procent. To je na tak bezpečném produktu, odpovídající svojí bezpečností termínovanému vkladu v zavedené bance, zcela bezkonkurenční úročení, více než trojnásobné oproti nejlépe úročením bankovním vkladům.
Prudký propad mezd a životní úrovně znemožní přijetí eura před rokem 2030
Prakticky všichni Češi, jimž je pod 50 let věku ve svém ekonomicky aktivním životě nezažili takový pád životní úrovně, jaký je čeká letos. To zřejmě výrazně zamíchá kartami v politice. Pád životní úrovně si ale lidé uvědomí postupně, tedy postupný bude i vzestup jejich frustrace. Letošní prudký pád reálných mezd, a tedy i životní úrovně, znamená, jak už bylo zmíněno, že Česko těžko přijme euro před rokem 2030. Za účelem přijetí eura, aby plnila podmínky, by totiž Fialova vláda musela o stovky miliard osekat dluh, resp. deficit, což by ještě více lidem přitížilo – je to politická sebevražda.
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Budou pojišťovny zdobit nástěnky?
Česko podmínky pro přijetí eura – takzvaná maastrichtská kritéria – nesplňuje a po několik let jen tak splňovat nebude. Nejdříve zřejmě až v roce 2026, a to jen tehdy, pokud právě Fialova vláda do té doby dokáže ušetřit stovky miliard korun. To znamená, že bude muset přestat zvyšovat sociální dávky a bude muset přestat zavádět nové, včetně těch typu 5000 korun na dítě. Také bude muset zvýšit některé daně, třeba DPH u řady položek a také daň z příjmu fyzických osob. V neposlední řadě bude vláda muset poměrně rozsáhle propouštět ve státní sféře. Přijmou to vše občané, jejichž životní úroveň jen letos klesne nejvíce v historii ČR a mezi nimiž ani v časech prosperity nebyla podpora eura nijak závratná? Pro jeho přijetí se dlouhodobě vyslovuje zhruba jen čtvrtina populace.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
Český ekonom a autor ekonomické literatury
Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank
Komentáře
Přidat komentář