I kdyby se jednalo o embargo úplné, je přehnaně optimistické sázet na to, že ruskou ekonomiku „vyřadí z provozu“ v řádu dnů nebo týdnů a že tedy zásadně pozmění plány Kremlu s dobýváním Ukrajiny. Embargo je ale bezpochyby razantní sankcí a ve spojení s dalšími, zejména těmi uvedenými o minulém víkendu, je to zaručený způsob, jak ruské ekonomice přivodit opravdu silné krvácení.
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Po „zelené“ taxonomii přichází taxonomie „sociální“
Silné krvácení ruské ekonomiky ale znamená také to, že Kreml může tlačit na své generály, aby ukrajinskou „zvláštní vojenskou operaci“ dokončili co nejdříve, aby náklady nenarůstaly do nezvládnutelných mezí. Ruští vojáci tak zřejmě i proto stupňují svoji agresi a jejich nápor zjevně stále méně rozlišuje mezi vojenskými a civilními cíli. Evidentně usilují o brutální „srovnání se zemí“ celých měst. Nepochybně právě i proto, že pospíchají. A pospíchají z důvodů reputačních, aby se Ukrajina neproměnila v další „Afghánistán“. Ale právě i z důvodů finančních.
Lawrence Freedman, profesor válečných studií londýnské King’s College, odhaduje náklady válčení, jimž Rusko čelí, na lehce přes miliardu dolarů denně (cca 25 miliard korun denně).
Pro srovnání, ruské příjmy z ropy a plynu loni činily 250 miliard dolarů. Při současných cenách by mohly činit až kolem 400 miliard dolarů. Uvažme ale, že ceny z nemalé části narůstají proto, že trh předpokládá zavedení embarga na ruskou ropu a plyn. Ruská uralská ropa se minulý týden nabízela v rekordní slevě. Ta se pohybovala kolem 20 dolarů na barel v porovnání s cenou barelu ropy Brent v „Dated“ kontraktu, tedy v kontraktu pro okamžité fyzické dodání.
Mohlo by vás zajímat: EU uvažuje o změnách pravidel pro odpovědnost za výrobek
Pokud tedy bude cena ropy Brent činit třeba 120 dolarů za barel, jsou Rusové stále schopni prodat svoji uralskou ropu za ceny v pásmu od 95 do 100 dolarů za barel. Třeba Indům, Číňanům nebo, jako minulý týden, západní ropné společnosti Shell.
Se zavedením embarga možnost prodávat alespoň ve slevě bude dále ochromena. I tak by si Rusko mohlo letos přijít na tržbách z ropy a plynu na 300 miliard dolarů. Tyto tržby pokryjí skoro celý rok jeho válčení na Ukrajině. Samozřejmě, jde o hrubé srovnání, od tržeb je například třeba odečíst náklady. Na druhou stranu, Rusko exportuje i další suroviny, třeba hliník, nikl, zlato nebo uhlí.
Z toho všeho plyne, že i při zavedení embarga má Rusko prostředky na válčení třeba po celý letošní rok. Sankce jej sice budou ekonomicky velmi bolet a zvyšovat frustraci vlastního obyvatelstva, avšak neznamenají, že Rusku dojdou peníze na vedení války.
Uvažme též, že má stále stovky miliard dolarů devizových rezerv, zejména ve zlatě nebo čínské měně, ačkoli ty bude Rusko muset zčásti rozpouštět na obranu rublu. Ten bude muset centrální banka bránit kromě jiného proto, aby se jí inflace v zemi zcela nevymkla kontrole.
Sankce Západu, včetně embarga na ruskou ropu a plynu, tedy nepochybně citelně zvyšují ekonomický tlak na Rusko. Způsobují mu silné finanční krvácení. Kreml je však schopen i za takových podmínek přesměrovat své výdaje z jiných užití právě na válku a armádu, i kdyby mělo vlastní obyvatelstvo těžce strádat třeba i hlady. Právě proto je ošidné sázet na rychlé hospodářské zhroucení Ruska a kolaps financování jeho válčení. Takové hroucení může nastat nejdříve v příštím roce.
Mohlo by vás zajímat: Hitparáda osobností 2021
Mezitím sankce pocítí také lidí na Západě, byť ne tak bolestivě tako Rusové. Korunová cena ropy Brent se dnes poprvé v historii přehoupla přes 3000 korun (viz graf níže). Tato cena přitom zohledňuje jak dolarovou cenu ropy, jež, jak víme, dramaticky stoupá, tak kurs koruny k dolaru, jenž citelně slábne. Oboje vede k tomu, že řidiči u českých čerpacích stanic už dnes za naftu platí celorepublikově průměrně zhruba 45 korun za litr, za litr benzínu pak dávají více než 43 korun. V těchto cenách přitom embargo na ruskou ropu a plyn ještě není tak úplně započteno…
Válka na Ukrajině může vyvolat „Arabské jaro 2“
Uplynulý týden vstoupí do historie burzovního obchodování. Cena pšenice na burze v Chicagu během něj stoupla o více než 40 procent. Důvodem je válka na Ukrajině, která dramaticky ztenčuje světové zásoby obilovin. Ceny potravin přitom už v únoru, ještě před ruskou invazí na Ukrajinu, vystoupaly k historickému rekordu, jak vyplývá ze včerejší pravidelně zprávy OSN k cenám potravin ve světě.
Nenechme se mýlit, ceny rostou opravdu celosvětově, nejen na burze v Chicagu. Například cena potravinářské pšenice na burze v Paříži stoupla od zahájení ruské invaze na Ukrajinu o zhruba 36 procent a je suverénně nejvyšší v historii (viz graf). Potravinářská pšenice tam včera uzavřela obchodování na ceně 393,75 eura (10 115 korun). Průměrná cena za období od začátku roku 1999 až dodnes přitom odpovídá 167,50 eura (4603 korun).
Mohlo by vás zajímat: Abeceda pojištění majetku s Pillow: J jako Jiná pojištění
Ukrajinská válka totiž přerušuje dodávky pšenice z jedné z nedůležitějších světových obilnic. Ukrajina a Rusko dohromady zajišťují dodávky celé čtvrtiny pšenice, která se celosvětově konzumuje, a to v podobě řady druhů potravin, od chleba přes kuskus po nudle. V důsledku války totiž došlo k uzavření klíčových ukrajinských přístavů, odkud se pšenice rozváží do celého světa, a také k vážnému narušení vnitrozemské logistiky. Obchod s ruskou pšenicí je zase ochromený sankcemi Západu, v jejichž důsledku dramaticky rostou například náklady na pojištění její přepravy.
Nejde jen o pšenici. Blízko desetiletého maxima je také třeba cena kukuřice nebo sójového oleje. Vzhledem k tomu, že jde o celosvětový růst cen základních potravin, poznamená pochopitelně i ceny v Česku. O desítky procent tak letos v ČR zdraží pečivo nebo olejniny. Růst cen potravin letos v Česku citelně přispěje k pádivé inflaci, jež bude nejvýraznější od 90. let – činit může celoročně průměrně až 15 procent.
Ještě závažněji než na Česko ale vysoké ceny základních potravin dolehnou na chudé země. Světově největším odběratelem ukrajinské a ruské pšenice je Egypt. Rusko a Ukrajina zajišťují 86 procent pšenice, kterou Egypt dováží. Egypt, nejlidnatější arabská země, se přitom už nyní potýká s potížemi s dotováním chleba, na které je jeho obyvatelstvo uvyklé už čtyřicet let. Pokud by egyptská vláda musela po tak dlouhé době přistoupit k navýšení cen dotovaného chleba, rozhořčí 70 milionů Egypťanů, kteří z dotací těží.
Mohlo by vás zajímat: Záchrana se nepovedla. Nákladní loď Felicity Ace šla ke dnu
Egyptská státní kasa je ovšem už vyprázdněná kvůli pandemii. Válka na Ukrajině tak představuje další „šok“. Jestliže by se nespokojení Egypťané vydali v důsledku zdražujících potravin do ulic, hrozí po více než deseti letech propuknutí dalšího Arabského jara. Na začátku minulého desetiletí představovaly právě vysoké ceny potravin klíčový důvod propuknutí tehdejších bouří v arabském světě.
Letošní egyptský rozpočet vychází z toho, že cena pšenice, jež se do země dováží, bude činit 255 dolarů za tunu. Ve skutečnosti ale již nyní Egypt dováží pšenici za 350 dolarů za tunu, tedy o 37 procent dráže, než co předpokládá rozpočet.
Egyptská vláda tak zvažuje, že dotační program na chléb omezí tak, že jeho kritéria bude splňovat přibližně jen 25 milionů lidí. Pro ně by se ceny neměnily. Ostatní desítky milionů Egypťanů by se ale musely smířit s citelně dražším chlebem. Chléb je přitom v Egyptě natolik zásadní potravinou, že mu tam říkají „žití“. Je pro tamní lidi životně důležitý.
Mohlo by vás zajímat: PwC: V loni se prodalo 10 milionů elektromobilů a hybridů. Poroste trh i letos?
V přepočtu do české měny vyjde egyptský dotovaný chléb na lehce přes dvacet korun. Koncem 70. let se tehdejší egyptský prezident pokusil s dotacemi na základní potraviny skoncovat, ale vzedmuly se mohutné lidové bouře, při jejichž potírání zahynulo přes osmdesát lidí. Od té doby postupují egyptští vládci opatrněji – na dotace nesahají, nejvýše třeba jen snižují velikost dotovaného chleba. Problémy s drahými potraviny ale řeší také třeba Maroko nebo Tunisko.
Pokračující boje na Ukrajině navíc ohrožují letošní tamní výsadbu a obdělávání polí. To ohrožuje úrodu i v příštím roce, kdy budou světové zásoby základních potravin typu pšenice vyčerpanější než dnes. Dramatické zdražování potravin ve světě tak letoškem zřejmě nekončí.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
Český ekonom a autor ekonomické literatury
Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank
Komentáře
Přidat komentář