Personál je odpovědný za 70 % finančních škod u vlastních firem

K těmto závěrům dospěla nejnovější analýza zpracovaná ze statistik škod Allianz Trade v Německu. Data byla agregována za posledních 5 let z pojištění pro případ poškození důvěry. Allianz Trade řídí obchody úvěrového pojistitele Euler Hermes, jenž patří k Allianz od roku 2018 a od letošního jara vystupuje pod novým názvem. Podnik se mimo jiné zabývá rovněž případy a následky zpronevěry ze strany vlastních zaměstnanců a pojištěním pro případ poškození důvěry.

Mohlo by vás zajímat: ČAP k 3Q 2022: Předpis smluvního pojistného se meziročně navýšil o 7,5 %

Ačkoli škody přivozené firmám externími pachateli, jako například hackery, v uplynulých 5 letech nadprůměrně vzrostly (co do počtu o 40 % a co do výše škod o 56 %), zůstávají vlastní zaměstnanci i nadále odpovědni za 57 % případů a asi 70 % finančních škod. „Ačkoli má člověk často jiný dojem, jsou hlavními pachateli stále ještě vlastní kolegové v práci, bavíme-li se o zpronevěře, a způsobují také nadále největší škody,“ prohlásil Rüdiger Kirsch, expert na podvody společnosti Allianz Trade. „Delikty všedního dne, jako jsou podvod, zpronevěra, krádež nebo zatajení zůstávají kvůli chybějící kontrole neodhaleny často mnoho let.“

Proto je sice vzájemná důvěra dobrá věc, všechno má však své hranice. Především nenahradí žádné kontrolní mechanismy. Protože iniciátoři jsou zcela jistě kreativní a „příležitost dělá zloděje“.

Desetina podniků je obětí svého personálu

Podle odhadu expertů z Allianz Trade je asi 10 % německých firem každý rok obelháno a podvedeno vlastními zaměstnanci. Jen společnost Allianz Trade se každoročně zabývá asi 1 300 případy, přičemž ze zkušenosti jsou holdingy velkých podniků často lépe chráněny než jejich dceřiné společnosti nebo středně velké firmy. „Právě v segmentu střední velikosti to vře často, protože si vedení neumí nebo nechce představit, že by jejich manažeři nebo zaměstnanci vyvíjeli nějakou kriminální energii,“ upozorňuje Rüdiger Kirsch. K tomu navíc často chybí ochranné mechanismy, jako jsou směrnice compliance nebo princip čtyř očí, takže nepoctiví zaměstnanci se mohou nepozorovaně „činit“ často dlouhé roky.

Mohlo by vás zajímat: INSIA je součástí skupiny UNILINK. Ivan Špirakus zůstává generálním ředitelem

Riziko odpovědnosti

Vedle finančních škod vznikají kvůli podvodným deliktům i významná rizika z ručení a odpovědnosti – a to jak pro jednatele, tak i normální zaměstnance. Je to triviální. „Kdo v podniku rozhoduje, nese také odpovědnost,“ říká Stefan Steinkühler, nezávislý právník a expert na pojišťovací právo. „A žádné rozhodnutí není v otázce ručení žádným řešením. I když za kriminální činy nesou odpovědnost zaměstnanci, kteří se jich dopouští, jejich šéfové ovšem rovněž.“ A to zejména tehdy, pokud takové jednání pachatelům usnadnili nebo zanedbali odpovídající zabezpečení a implementaci bezpečnostních opatření a mechanismů. „Kdo nemá kontrolu nad svým podnikem, musí za to ručit – v krajním případě i vlastním soukromým majetkem. V nejlepším případě se může v krizi postarat pojištění.“ Odpovědnost manažerů lze pokrýt prostřednictvím D&O pojištění. Zpronevěru ze strany vlastního zaměstnance zase pojištěním pro případ poškození důvěry, jež ovšem po výplatě pojistného plnění uplatní regres vůči provinilému zaměstnanci. „Jak je vidět, mezi těmito dvěma druhy pojištění (D&O a poškození důvěry) panuje úzká spolupráce, takže může být výhodné uzavřít obě krytí u jednoho poskytovatele,“ vysvětluje Steinkühler.

Mohlo by vás zajímat: Škodní inflace se zvyšuje. Příčinnou jsou škody na zdraví i ekonomická situace

Velké škody páchají dlouholetí manažeři

Mezi pachateli kriminálního jednání proti vlastnímu zaměstnavateli je podle Kirsche zastoupena široká paleta lidí. „Největší škody způsobují i nadále muži ve věku od 40 do 55 let, vzdělaní, ve výsadní nebo řídící pozici ve finanční sféře a s minimálně desetiletou historii v dané společnosti,“ vypočítává charakteristiky, a dodává: „Udeří zpravidla spíše jen občas, pak ale s plnou silou. Znají všechny mezery v kontrolních systémech a svojí dlouholetou érou v podniku si vysloužili už odpovídající důvěru kolegů a šéfů nad nimi.“ Přitom jim pomáhá jejich přátelské vystupování s respektem k ostatním. Tím jsou často „nápadně nenápadní“, a v případech pochybností nebo podezření se jen zřídka dostanou do centra zájmu.

Také motivy jejich jednání jsou různé. Častými impulsy, jež interní pachatele pohánějí, jsou mobbing, frustrace a pomsta. Nicméně někdy také touhy nebo závislosti, které je třeba uspokojit, dále špatná finanční situace, strach ze sociálního propadu nebo i chybějící loajalita. To vše může vést ke kriminálnímu chování.

Mohlo by vás zajímat: Martin Žáček ve výběru nejinspirativnějších šéfů v Česku podle Forbesu

Rozhodující pro odhalení, případně zabránění takových aktivit, je podle Rüdigera Kirsche rovnováha mezi důvěrou a otevřeností ve firemní kultuře na jedné straně a kontrolou a bezpečnostní politikou ve formě interních směrnic, compliance procesu, rutinních kontrol a risk managementu na straně druhé. Podle Steinkühlera musí být tyto mechanismy správně nastaveny i pro dceřiné společnosti. Pouze jednotný kontrolní systém může zabránit tomu, aby někdo dlouhodobě využíval mezery.

Ochrana oznamovatelů

Aby si zaměstnanci mohli dovolit s důvěrou nahlásit nedostatky, hraje vedle kontrolních mechanismů při prevenci svoji hlavní roli téma „whistleblowingu“. Protože i když se většina podvodných deliktů ve firmě odhalí při revizi, jiných rutinních prověřováních nebo při zkoumání nápadných jevů, často vedou k cíli i upozornění ze strany kolegů. V Německu vstoupí v platnost koncem tohoto roku návrh zákona na ochranu oznamovatele (HinSchG), jenž dnes získává na důležitosti: podniky musí odteď zřídit příslušné interní kanály k ochraně zaměstnanců, pokud hlásí nesrovnalosti. „Pouze anonymizované systémy hlášení chrání oznamovatele před možnými represemi,“ vysvětluje Stefan Steinkühler. Zavedení systému whistleblowingu k časnému odhalení a identifikaci rizik může podnikům a jednatelům ušetřit starosti s jejich odpovědností a peněžitými sankcemi.