Nejspíše chtěli říci, že jejich auta jezdí na elektrický pohon. Ale ten dle mého soudu není ani ekologický, ani bez uhlíkové stopy. Teď se někteří z vás určitě zarazili. Elektrické auto není ekologické? Jak to můžu říct?
Mohlo by vás zajímat: Jaké jsou principy pro udržitelné pojištění?
To tedy můžu a vím, proč to říkám. Auto, které by bylo skutečně ekologické a vzniklo a pohybovalo by se bez uhlíkové stopy, neexistuje. Nejde vyrobit. Pokud bychom se bavili o jeho pohonu, ani ten nemůže zcela bez uhlíkové stopy existovat. Ani kdyby auto jezdilo na vzduch. Někdo by ten vzduch musel nějak dostat do podoby, ve které by poháněl motor, neboli musel by ho stlačit do nějakých nádob – a už tu máme uhlíkovou stopu. Co voda? Tu někdo a něco musí dostat do kohoutků. Co voda z potoka a z moře? Ve chvíli, kdy ji musíte přinést třeba jen v kýblu, abyste ji do auta nalili, už zanecháváte uhlíkovou stopu. O tom, že při výrobě dílů, ze kterých se auto vyrábí, zanecháváte uhlíkovou stopu jako slon, asi nemusím mluvit. A pak montování auta, další stopa. Takže sečteno a podtrženo, bez uhlíkové stopy není auto. Popravdě ani obyčejná chůze není stoprocentně bez uhlíkové stopy. Teleportace je jediná bezuhlíková možnost.
A co ta elektřina, co ten green blázinec? To je spíš Kocourkov než ekologické hnutí. Pominu-li navýšení uhlíkové stopy kvůli výrobě baterií, na kterých v tom autě sedíte… Jen teď trochu odbočím: uvědomujete si všichni, kdo v těch autech jezdíte, že de facto sedíte na transformátoru? Že sedíte na obrovských bateriích a ten proud prochází i vámi? Nesvítíte, když přijdete domů? Já myslím, že ano… Ale zpět k ekologii elektrického pohonu.
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Důchodová deforma II
Takže – co se stane, když dojde v baterkách proud? Auto strčíme do zásuvky. Na pět minut? Na hodinu? Ne, minimálně na několik hodin. Už jste si někdo zjišťoval, kolik uhlí nebo jiného paliva je potřeba k výrobě elektřiny na několik hodin nabíjení? Ne? Tak to byste tedy měli. A co když se ty baterky vybijí na dálnici, v zácpě...? V Dánsku to vyřešili. Přijede náklaďák s dieselagregátem neboli malá elektrárna, která autu elektřinu dodá. Poněkud zádrhel je v tom, že agregát funguje na naftu. Takže vy jste si nepořídili auto na naftu, kterou během tří minut natankujete na čerpací stanici, ale auto na elektřinu, kterou musí vyrobit pojízdná elektrárna na naftu. Samozřejmě to vaše auto na naftu by jí spotřebovalo mnohem méně než ten dieselagregát, který vám má vyrobit elektřinu na dobití auta. Ať žije ekologie!
A pak je tu ještě jedna perlička. Co s těmi bateriemi? Co s těmi elektrickými auty, až jim dojdou baterky? Můj bratr měl kdysi Opela Astru. Byl s ní moc spokojený, a přestože měla najeto přes 500 tisíc kilometrů, stále jezdila a plechy byly v pořádku. Celkem bez problémů ji prodal a řekla bych, že slouží na občasné vyjížďky dodnes, přestože už je jí hodně přes dvacet let. Elektrické auto takový nájezd nezvládne. Nevyměníte mu motor, aby mohlo dál sloužit. Nevyměníte mu ani baterky jako rádiu. Ta bratrova Astra jednou možná skončí na vrakovišti, nebo si ji někdo rozebere na náhradní díly. Jednou, možná. Elektrická auta, ta skončí na svých vrakovištích určitě a mnohem dříve. Na rozdíl od té Astry je ale nikdo nebude chtít sešrotovat. Budou potřebovat svá zvláštní vrakoviště, kde budou stát. Nabízí se otázka, kam s nimi? Věděli jste, že je nemůžete parkovat vedle sebe, že mezi sebou musí mít minimálně dva metry dostup? To kvůli možnému požáru…
Mohlo by vás zajímat: ČAP Insurance talk: U mikrofonu Alena Macková
A když už jsme u těch otázek: věděli jste, že nabíjení auta musí probíhat pod vaším dozorem? Že ho nemůžete odložit v garáži zapojené na několik hodin do sítě? Nabízí se úvaha: majitelé elektrických aut asi nevědí, co s časem, když tráví klidně i několikrát do týdne čas sledováním několikahodinového nabíjení svého vozu. Logicky je čas nemůže nijak trápit ani stresovat, jinak by si nepořídili auto, kterému může dojít šťáva na 99. kilometru dálnice v sedm ráno a na schůzce mají být v půl deváté v Brně…
A co pojištění takového auta? Jak se, milí majitelé elektrických aut, stavíte k pojištění odpovědnosti z provozu vozidla? Napadlo vás třeba, že při nabíjení vašeho e-miláčka dojde k výboji, který zapálí celé obchodní centrum, kam jste si zaskočili nakoupit a e-miláčka zatím zapojili do zásuvky? Co limit na pojistce, stačí na takovou škodu? Já myslím, že ne. U nás v domě v podzemní garáži máme desítky éček, myšleno elektrických aut. Vesele tam „tankují“ elektřinu ze zásuvek hned vedle plynových kotelen… Výbor SVJ je hluchý a slepý nebo něco jiného, co nechci napsat… Stačí jiskra a našich osm domů se ocitne v kráteru. Doufám, že tou dobou budu někde jinde. Ale jedno je jisté, tomu smolaři, který doma spal, místo aby měl nabíjení pod dozorem, nepřeju ani nás, kteří jsme přežili a chceme své peníze, ani ty, kteří nepřežili a chodí ho strašit.
Mohlo by vás zajímat: Jiřina Nepalová: Přínos pojišťovacího makléře pro klienta významně roste
Nezbývá než zvolat – ať žije uhlíková stopa aut se spalovacím motorem. Páni ekologové, co třeba zkoumat uhlíkovou stopu letadel nebo obřích nákladních a výletních lodí, které brázdí oceány? Nechcete se vrhnout tam? Tam je pole neorané.
Ing. Eva Gmentová, LL.M.
Specialista na vzdělávání v oblasti korporátního pojištění
Zakladatelka E.G.I. Education Grow Insurance
Komentáře
Přidat komentář