Článek uvádí, že cílem pracovní skupiny je vypracovat návrh na soukromostátní krytí (pojištění) pro malé a střední podniky. V tomto projektu se prý počítá nejen s účastí pojistitelů a veřejného sektoru, ale také se zapojením kapitálových trhů, a to formou pandemických bondů. Kromě toho prý německé pojišťovnictví bere do hry též povinné pojištění. Člen výkonného vedení GDV (a v brzké době nový výkonný ředitel GDV) Jörg Asmussen, který řídí činnost dané pracovní skupiny, k tomu prohlásil, že sice existuje jistá preference pro povinné řešení, ale k žádnému finálnímu závěru se prý zatím nedospělo. Podle Asmussena lze jít s finálním návrhem do německého a evropského politického prostoru.
Již před několika týdny formulovali Oliver Bäte, předseda představenstva skupiny Allianz a Thomas Buberl, výkonný ředitel skupiny Axa, myšlenku o budoucím přínosu státně-soukromého pojišťovacího systému pro případ velkých rizik jako je pandemie. Buberl by chtěl, aby se takový systém skutečně ve Francii vytvořil s tím, že stát a pojistitelé by se podíleli na pojišťovacím schématu stejným dílem, tj. 50 %. Narazil prý přitom na smíšené reakce.
Mohlo by vás zajímat: Globální ekonomický výhled: Návrat k normálu?
Také Bäte preferuje soukromostátní řešení, protože pojišťovnictví podle jeho názoru takové systémové výpadky jako z titulu pandemie nemůže zvládnout. V Evropě by se mělo nalézt společné řešení, neboť jde o jedno rizikové společenství. Bäte by byl pro zřízení fondu na evropské úrovni, do něhož by pojistitelé platili a z něhož by se v krizových situacích čerpalo, a to nejen pro případ pandemie, ale i závažných přírodních katastrof. Podle Bäteho budou mít klimatické změny tak vážné dopady, že by bylo dobré vytvořit určitý polštář.
Norbert Rollinger, předseda představenstva německé skupiny R + V, je názoru, že je nemožné, aby pojistitelé sami provozovali pojištění pro případ pandemie. Podle něho je jasné toliko to, že se jedná o stovky miliard EUR, tedy o takový podíl hrubého domácího produktu, který již stojí za zmínku. Pro srovnání Rollinger uvedl, že celé německé pojišťovnictví získává ročně prostřednictvím pojistného zhruba 200 mld. EUR, a to za všechna provozovaná pojištění. Škody, s nimiž by se muselo počítat, představují násobky této částky. Tento rozdíl nemohou podle Rollingera pojistitelé sami vyřešit. Problém spočívá v tom, že pojistné by při samostatném postupu pojistitelů bylo enormně vysoké, a tím pro klienty neakceptovatelné, nebo by pojišťovnictví příští pandemii finančně nezvládlo.
Komentáře
Přidat komentář