IE v odpovědi pro EIOPA zdůraznila, že stávající regulatorní rámec Solventnost II zajišťuje, že jakýkoli problém vzbuzující obavy ohledně systémového rizika může být identifikován a včas zvládnut.
Podle IE existující rámec Solventnosti II již zahrnuje specifické informační povinnosti týkající se finanční stability, pololetní zprávy o finanční stabilitě, pololetní zátěžové testy a požadavky na řízení likvidity. To vše je součástí vlastního posouzení rizik a solventnosti a řídicího a kontrolního systému.
IE dále uvedla, a to lze považovat za zásadní stanovisko, že i když je teoreticky možné, že by reálné systémové riziko vzešlo ze sektoru pojišťovnictví, tak existence systémového rizika v pojišťovnictví nebyla adekvátně doložena.
Důležité kromě toho je, že podle názoru IE záběr činnosti orgánu dohledu EIOPA jde v tomto případě za rámec žádosti Evropské komise o „radu“.
K pochopení tohoto problému je třeba alespoň vysvětlit, že systémovým rizikem se rozumí například pravděpodobnost či stupeň negativních dopadů kolapsů finančních institucí na ostatní části národního hospodářství, které vyžadují jisté intervence daného státu ke zlepšení situace.[1] Vychází se ze zkušeností z finanční a ekonomické krize s cílem zajistit odpovídající prevenci. Pojišťovnictví však z této krize vyšlo v zásadě bez vážnějších ztrát a nevyvolalo v žádném členském státě EU systémové riziko.
To se však zkoumá i z toho důvodu, že by se kolaps finančního systému v jednom státě mohl přelít na úroveň evropského finančního trhu a také na globální úroveň. Nicméně právě na globální úrovni je již zavedena regulace. Devět globálních systémově důležitých pojistitelů je podrobeno např. intenzívnějšímu a koordinovanému dohledu a musí plnit doplňkové regulatorní a kapitálové požadavky.
Globální regulace musí vést IE pochopitelně k ostražitosti. Pokud by se připustilo, že systémové riziko není v režimu Solventnost II adekvátně ošetřeno, je jasné, že EIOPA by teoreticky mohla navrhnout podle globálního vzoru jak zpřísnění regulace a dohledu, tak případně i úpravu solventnostního kapitálového požadavku.
V tomto článku jde o to upozornit na tu skutečnost, že se na úrovni EIOPA uvažuje o další regulaci systémového rizika a že IE pro ni nevidí žádný důvod. Zájemcům, kteří se chtějí hlouběji ponořit do dané problematiky, lze doporučit studium plného znění odpovědi IE orgánu dohledu EIOPA, která má název „Odpověď na diskuzní materiál EIOPA k systémovému riziku a makroobezřetnostní politice v pojišťovnictví“.[2]
[1] Právní definice je obsažena např. v Čl. 2 písm. c) nařízení 1092/2010/EU o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Evropské unie a o zřízení Evropské rady pro systémová rizika a zní:“ systémovými riziky se rozumí narušení kontinuity finančního systému, které může mít závažné negativní dopady na vnitřní trh a reálnou ekonomiku. Všechny typy finančních zprostředkovatelů, trhů a infrastruktury mohou mít do určité míry systémový význam.“
[2] https://www.insuranceeurope.eu/sites/default/files/attachments/Response%20to%20EIOPA%20paper%20on%20systemic%20risk%20and%20macroprudential%20policy.pdf
Komentáře
Přidat komentář