Změny ovlivní život každého z nás, ať už jsme na straně poskytovatele pojišťovacích služeb, nebo jejich spotřebiteli. Opusťme tedy právní rovinu a zaměřme se více na praktické dopady z pohledu pojišťoven, zprostředkovatelů a dalších subjektů působících na pojistném trhu. V krátkém seriálu článků se zamyslíme nad těmi nejzávažnějšími.
Jednou z výrazných změn je rozšíření definice pojmu „pojistný zájem“ a jeho aplikace. Znala jej sice již předchozí úprava, byl však použit jen úzce. Nyní se však jeho význam zásadně mění. OZ říká, že pojistný zájem se vztahuje k pojistníkovi a k jeho zájmu na vlastním životě, zdraví nebo majetku, případně na zdraví a životě osoby blízké, nebo na majetku cizí osoby, pokud by mu jeho neexistencí hrozila přímá majetková ztráta. Co je však velmi důležité, je objektivní charakter pojistného zájmu. Jeho existence tak nemůže být dána jen subjektivním prohlášením pojistníka a jeho trvání je nutnou podmínkou pro platnost pojistné smlouvy. Určitou výjimkou z tohoto pravidla je možnost sjednat pojištění budoucího pojistného zájmu.
Tolik stručně teorie. A jaký je praktický dopad? Zamysleme se nad některými otázkami. Jejich výčet není určitě vyčerpávající, ovšem jedná se o nesporně zajímavé záležitosti.
Pojistný zájem u spořících produktůKaždé pojištění musí sloužit k ochraně pojistného zájmu. Zatímco pro produkty kryjící dominantně nějaké riziko je naplnění této podmínky zřejmé, u spořících produktů s výplatou plnění při dožití je tomu naopak. Jedná se sice o pojištění pro případ nejisté události (dožití je „inverzní“ ke smrti), ovšem jen těžko můžeme hovořit o tom, že výplatou plnění je v tomto případě ochráněn něčí život nebo zdraví. Lze však uvažovat o zájmu na ochraně majetku pojistníka případně na jeho navýšení. Pokud je ale investiční riziko plně na jeho straně, je jakákoliv ochrana jmění vážně zpochybněna. Za vyhovující se tak dá nejspíš považovat jen takový produkt, jehož součástí je (alespoň částečná) garance výplaty částky na dožití. Pak můžeme hovořit o skutečné ochraně finančního majetku. Úroveň garance by měla souviset s charakterem a úrovní rizikové složky. Jestliže je jenom symbolická (například smrt s pojistnou částkou 10 000,- apod.), nebo není v podstatě zastoupená vůbec (v případě smrti se vyplácí kupříkladu aktuální kapitálová hodnota nebo zaplacené pojistné), je nejspíše požadavek na garanci výplaty částky odůvodněný. Pokud ovšem pojistná smlouva kryje výraznějším způsobem rizika smrti nebo újmy na zdraví a spořící část je pouze doplňkem, lze k požadavku záruky výplaty částky přistupovat mírněji. V každém případě je zřejmé, že přiznání jakékoliv garance má nesporný dopad do konstrukce produktu a kalkulace pojistného.
Pojistné i za období bez krytí rizikaOZ stanoví, že při zániku pojistného zájmu náleží pojistiteli pojistné až do okamžiku, kdy se o tomto zániku dozvěděl. Na první pohled je to nenápadné ustanovení. Má ovšem pozoruhodný dopad. Vzniká tím totiž zajímavá situace, kdy pojišťovna získává pojistné i za období, kdy žádné riziko nekryje. Pokud tedy například pojistník prodá pojištěné vozidlo, měl by si s nahlášením této skutečnosti pojišťovně pospíšit. Za otálení a zapomnětlivost totiž bude jinak platit úplně zbytečně nějakou částku navíc. Pojišťovny ovšem tato „pojistné za nulové riziko“ nijak zásadně nevytrhne. Například průměrný jednodenní „odklad“ hlášení zániku pojistného zájmu u povinného ručení jim přinese asi 2 milióny korun ročně.
Ověření existence pojistného zájmu
Pojistný zájem musí existovat objektivně. Pokud tomu tak není a nikdy nebylo, znamená to, že ani příslušná pojistná smlouva nemůže a nemohla být platná. Rozdíl je však v tom, zda o neexistenci pojistného zájmu pojišťovna věděla, případně měla vědět, nebo nevěděla a nemohla vědět.
V prvním případě jí totiž nepřísluší vůbec žádné pojistné, ve druhém jí patří pojistné až do okamžiku, kdy se o neexistenci pojistného zájmu dozvěděla. Naprosto zásadní otázkou je, co si představit pod oním „měla vědět“. V extrémním výkladu to může znamenat, že pro ověření existence pojistného zájmu si bude pojišťovna muset důkladně prověřovat každého pojistníka, jeho majetek, případně rodinné a jiné vazby. To pro ni ale bude znamenat takové náklady na sjednání případně úpis rizika, že to bude mít zcela jistě podstatný dopad do ceny pojištění. Pokud ovšem pojišťovna ověření existence pojistného zájmu podcení, riskuje, že bude muset pojistné vracet a nebude moci uplatnit ani přiměřenou část nákladů na správu pojistné smlouvy.
Celé to tedy bude o nalezení přijatelné úrovně ve vztahu k hodnotě pojistného zájmu, charakteru pojistného produktu a případně i k „motivaci“ pojistníka sjednat nesmyslné pojištění. Samostatnou otázkou je pak ověření pojistného zájmu u smluv sjednávaných na dálku. Budou snad muset pojistníci posílat do pojišťovny kopie dokladů dokazujících například vlastnictví? To by se jistě s pochopením na jejich straně nesetkalo.
Budoucí pojistný zájem
OZ umožňuje sjednat pojistnou smlouvu ochraňující pojistný zájem, který vznikne až v budoucnosti. To znamená, že bude existovat období, kdy sice bude smlouva platná, ale nebude krýt žádné riziko a tedy pojišťovně nebude náležet žádné pojistné. OZ připouští, že po tuto dobu může pojistitel dostávat „odměnu“. Vzhledem k výrazně odlišnému režimu smlouvy v období před a po vzniku pojistného zájmu je vhodné jejich jasné rozlišení v samotném pojistném kmeni. Například speciálním stavem smlouvy s návazností na další aktivity (nepředepisování pojistného, nemožnost uplatňovat škody apod.).
Zvláštní pozornost je zapotřebí věnovat samotné aktivaci pojistného krytí. Bude nejspíš nutné provádět takové úkony jako například prohlídku pojištěného objektu apod. Je také pravděpodobné, že datum vzniku pojistného zájmu bude odlišné od data počátku smlouvy. Datum splatnosti pojistného tak bude také odlišné a je zapotřebí to ošetřit i při vytváření následných předpisů. Samotnou kapitolou je pak výše odměny za „bezzájmové“ období. Jako odůvodnitelná a tedy přiměřená se zdá částka odpovídající nákladům na správu takové pojistné smlouvy (správní režii spočtenou nejlépe poměrem k výši budoucího pojistného). Nejedná se přitom o pojistné a nemůže tedy být do předepsaného pojistného započítána. Do aktivace pojistného krytí by také neměla být vyplácena žádná provize. Tato oblast je však výlučně na rozhodnutí každé pojišťovny a nastavení příslušných provizních schémat.
Určitě bychom mohli pokračovat a zamýšlet se kupříkladu nad konkrétními dopady provozními (například jak postupovat při změně existence pojistného zájmu), nebo vlivem na finanční řízení pojišťovny (tedy například kdy a jak předepisovat pojistné, vlivu na technické rezervy apod.). Je zřejmé, že bez odpovědí na další vyplývající otázky nebude náš pohled nikdy úplný. To je ovšem tak široký rámec, který není ani při nejlepší vůli možné v jednom článku obsáhnout.
Komentáře
Přidat komentář