Odpověď na otázku, jaký dopad bude mít pandemie COVID-19 na české pojišťovnictví, je více pohledem do skleněné koule než odhadem založeným na objektivních datech. Důvodem je zejména velmi krátké období od vzniku této krize, což pro řádnou analýzu neposkytuje dostatečné množství dat. Jak pro životní, tak i pro neživotní pojištění bude pravděpodobně charakteristický útlum produkce v době vládních omezení pohybu osob, což by ale na druhé straně měl provázet pokles počtu ukončených pojištění a také škodního průběhu u rizikových pojištění.
Z pohledu úmrtnosti obyvatelstva v prvních 19. týdnech tohoto roku žádný významný nárůst úmrtnosti v porovnání s předchozími roky nenastal (viz oPojištění.cz). Oblast životního pojištění tak není ohrožena dopadem COVIDU-19 z hlediska vývoje úmrtnosti, ale především přetrvávajícími nízkými úrokovými sazbami, jejichž konec je i v důsledku opatření souvisejících s pandemií v nedohlednu, stále sílící byrokracií a také některými snahami o odejmutí daňového zvýhodnění produktů soukromého životního pojištění. Výjimkou budou zejména pojištění kryjící rizika platební neschopnosti, kde, naopak, pokles příjmů nebo i zastavení výroby vedou k rapidnímu nárůstu škod, a pojištění rizika neuspořádání sportovních, kulturních, společenských apod. akcí, pokud je důvodem vzniku nároku na pojistné plnění zásah úřední moci.
Mohlo by vás zajímat: Koronavirus těžce dopadl nejen na českou ekonomiku
Ve snížení dopadu těchto rizik by však zásadní roli měla sehrát podpora ze strany státu přijatá s cílem obnovení ekonomické stability a růstu. Právě v těchto ekonomických opatřeních, resp. v jejich schopnosti stabilizovat ekonomiku a co nejrychleji se navrátit k ekonomické prosperitě, lze spatřovat rozhodující význam pro budoucí vývoj pojistného trhu. Nejistota nejbližší budoucnosti omezuje ochotu utrácet, a tedy i nakupovat různé produkty, což se může týkat i pojištění. Typickým příkladem je cestovní pojištění, kde lze předpokládat rapidní pokles zájmu nejen z důvodu omezení cestování do některých destinací, ale i obava občanů jak z nákazy, tak i z výdajů, které lze v době nejisté budoucnosti omezit.
Pokud k tomu připočítáme i opatrnost zajišťoven, na které doléhají nejen důsledky katastrofických rizik spojených zejména se změnami klimatu, ale i důsledky současného ekonomického vývoje umocněné pandemií COVID-19, nelze v nejbližší době očekávat významnější růst oboru pojišťovnictví. Ten je navíc i pod tlakem konkurenčních finančních produktů schopných nabídnout potřebný kapitál.
Z tohoto ne zrovna pozitivního předpokladu budoucího vývoje lze dovodit, že pojišťovny a zajišťovny se dostávají do silného tlaku a budou nuceny přehodnotit svůj přístup k některým rizikům a nabídnout produkty, které v různé míře budou akceptovat dnes z pojištění vylučovaná rizika. V opačném případě hrozí ztráta zájmu klientů o pojištění a hledání alternativních finančních produktů. Schopnost alokovat rizika nemá totiž pouze pojišťovnictví, ale např. i kapitálový trh.
Mohlo by vás zajímat: Koronakrize a výzvy pro měnovou politiku
Životní pojištění pod tlakem nízkých úrokových sazeb již dnes přesouvá svoje zaměření více na rizikové produkty, které v souvislosti s pandemií COVID-19 určitě nabydou na významu. Poklesu zájmu o rezervotvorné produkty lze dovozovat nejen z nízkých úrokových sazeb, ale i ze stále více svazující právní úpravy, která produkty prodražuje a zatěžuje jejich nabídku, aniž by úměrně tomu narůstala úroveň ochrany klienta. Naopak, některé snahy o regulaci produktové nabídky mohou spotřebitele omezovat, pokud se zvrhnou ve snahu úředně rozhodovat, co je a co již není pro spotřebitele vhodné. Pod tlakem budou tyto produkty i z hlediska nákladů, především provizí. Ty snižují alokované prostředky a jsou v současné době jedním z důvodů návrhu poslanců na odejmutí daňového zvýhodnění produktů soukromého životního pojištění.
S možným poklesem zájmu o rezervotvorné pojistné produkty životního pojištění, pokud by se tento trend nepodařilo rychle zvrátit, hrozí, že na jejich místo nastoupí nejrůznější alternativní produkty jiných poskytovatelů, což by mělo i výrazně negativní vliv na segment pojišťovacích zprostředkovatelů. Ti by se postupně orientovali, obzvláště mladší generace, na prodej jiných produktů finančního trhu, narostl by věkový průměr pojišťovacích zprostředkovatelů a značně by se prodražil prodej těchto pojistných produktů životních pojištění. Tím by samozřejmě klesla rentabilita jejich provozování, což má za následek snížení nabídky na trhu. I tak lze jako důsledek dané pandemie odhadovat pokles počtu zaměstnanců nejen pojišťoven, ale zejména podniků, které k tomu donutí snižování nákladů. Ke změnám bude docházet i z hlediska samotné formy výkonu práce a komunikace s klienty, kdy vládní opatření ukázala, které činnosti lze omezit nebo vykonávat bez nutnosti držet zaměstnance na určitém místě (tzv. home office). I zde je pole pro nová pojištění reagující na nová rizika.
Mohlo by vás zajímat: Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem. Jak vnímá ČNB distributory?
Z hlediska neživotního pojištění je možné připomenout, jak hluboce byla zasažena ekonomika, zejména některá odvětví jako letecký či automobilový průmysl, cestovní služby, ale i těžební průmysl, stavebnictví, mezinárodní doprava, některé služby atp. Tito podnikatelé budou hledat krytí tohoto rizika a lze předpokládat, že bude snahou pojišťoven i zajišťoven této poptávce vyhovět. Zájem o krytí dopadu rizika infekčních onemocnění typu COVID-19 lze předpokládat i u občanů, pro které tato pandemie znamenala nejen značný propad jejich příjmů, ale i zmařených plánovaných aktivit. Asi nejmarkantnější bude dopad COVID-19 do zdravotního pojištění cizinců, z nichž mnozí ztratili v podstatě ze dne na den zdroj svých příjmů. Poptávka po krytí těchto rizik bude klást vysoké nároky na kapitálové požadavky pojišťoven, což, mimo jiné, povede k vyššímu pojistnému. Dá se předpovídat, že se to také náležitě odrazí i v evropské regulaci pojišťovnictví. Pro bezpohlavní bruselské euroochránce opatrně našlapující, aby po sobě nezanechali uhlíkovou stopu, to bude jistě vděčné téma.
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Krize není příležitost
Co se týká předpokládaných změn v chování klientů, můžeme vycházet ze zkušeností s povodněmi v druhé polovině 90. let na Moravě a v roce 2002 v Čechách. Po řadě let s běžným, lokálním výskytem tohoto rizika přišel jeho katastrofický scénář, který přinutil populaci s tímto rizikem počítat a hledat cesty, jak mu zabránit nebo alespoň zmírnit jeho dopady. I když čas tuto opatrnost částečně otupuje, stále jde o riziko, které chápeme jako velmi významné. Obdobně tomu je i v případě rizika infekčních chorob, zejména pandemie. Asi málo kdo si ještě na počátku tohoto roku uměl představit, jaký dopad může mít toto riziko na život společnosti i každého jednotlivce. Následně se během několika dnů tento život téměř zastavil. A to ještě nejsme v situaci, kdy by se dalo s určitostí tvrdit, že již nehrozí znovuzavedení některých omezujících opatření. Lidé se poučili a budou chtít vytvořit si pro takové případy nejen rezervy, ale bude potřeba zreformovat stávající a vytvořit případně i nové systémy, které budou schopné rychlé reakce na taková rizika a jejich zvládnutí. To je samozřejmě prostor i pro finanční služby, pojišťovnictví nevyjímaje. Bude však záležet na vedení pojišťoven a zajišťoven, jak této příležitosti využijí a zda se nenechají vytěsnit konkurencí z jiných oblastí finančního trhu.
PhDr. Vladimír Přikryl
Specialista na pojišťovnickou legislativu
Komentáře
Přidat komentář