Vážený/-á pane/paní XZY(-ová).
Děkujeme Vám, že jste zaplatil/-a daň ve výši ……. Vážíme si toho, a proto Vám nabízíme výjimečnou možnost zaplatit ještě něco navíc. A to s mimořádnou slevou 20 %. Tato nabídka je časově omezená, proto urychleně kontaktujte svého správce daně na telefonním čísle 111 222 333, nebo na e-mailové adrese správce.vasi.dane@fucr.cz.
Váš Finanční úřad v ….
Co byste asi udělali po jeho přečtení? Nejspíš si zaťukali na čelo a buď ho rovnou zahodili, nebo ho ukazovali svým přátelům a známým, aby se taky pobavili. Protože něco tak absurdního se jen tak nevidí.
Ve skutečnosti nikdo nikomu takovou nabídku ještě nikdy neposlal. Ale teď si v jejím textu zkuste zaměnit pár slov, nebo slovních spojení. Místo „Finanční úřad“ dejte „Pojišťovna ABC“, místo „zaplatil/-a“ si představte „sjednal/-a“ a místo „daň“ pak „povinné ručení“. A samozřejmě zaměňte „správce daně“ třeba za „poradce“. To už začíná být povědomé. A také reálné, protože takové nabídky občas lidé skutečně dostávají. Nicméně na ně reagují stejně, jako na tu od berňáku. Tedy buď ji roztrhají, nebo s ní pobaví své kamarády.
Proč to tak je? Lidé totiž považují povinné ručení především za „daň z vlastnictví vozu“. Ostatně označení „povinné“ tomuto vnímání hodně napomáhá. A kdo by chtěl platit vysoké daně. Že by bez tohoto pojištění měla řada z nich velké problémy nahradit škody, které způsobí? Nebo, že by toho nebyla ani schopna? Tak o tom moc lidí nepřemýšlí. Stejně jako o tom, že daně slouží tomu, aby měl stát z čeho financovat služby (i „služby“) poskytované poplatníkům.
Na našem trhu je ovšem stále zakořeněná představa, že povinné ručení „otevírá dveře ke klientovi“. Ztráty v tomto pojištění jsou pak vnímány jako „cena za jeho získání a udržení“, které budou bohatě pokryty zisky plynoucími z ostatních produktů, které si u ní klient sjedná. Na první pohled skvělý plán. Má jen jednu vadu – že nefunguje. Pojišťovny tak oslovují klienty s nabídkou dalších produktů a doufají, že na nich něco trhnou. K „trhnutí“ opravdu dojde, ovšem ne ve významu „utržit“, ale ve smyslu „škubnout“, tedy přesněji „škubnout nohou“. Alespoň tak většinou klienti na podobné nabídky reagují. Ostatně pohled do pojistných kmenů na podíl „jednosmluvných“ klientů, kteří mají jen povinné ručení, je více než výmluvný.
Čím dříve se tedy přestaneme opájet iluzemi, že ztráty v povinném ručení doženeme tím, že tyto klienty „propojistíme“, tím lépe. O obdobných plánech toho bylo ostatně už napovídáno dost a dost. Jen jsem ještě nikdy neslyšela, že by se to někomu opravdu povedlo. A asi taky jen tak neuslyším. Na to, aby to takto fungovalo, totiž musejí být dva. A ten druhý tu jaksi chybí.
Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
Komentáře
Přidat komentář