Jednou z hrozeb je omezování přístupu na pojistné trhy způsobeném rostoucím protekcionalismem. Ono se to vlastně netýká jen pojistných trhů, ale trhů obecně. Je to logický důsledek toho, že nemalá část lidí se v globalizujícím se světě necítí úplně komfortně a rozhodli se „šlápnout na brzdu“. Nejspíš se tedy mýlil ten, kdo si myslel, že globalizace je vlak, který jede stále rovně, neustále zrychluje a nikdy se nezastaví. Nebylo by to ostatně v historii poprvé, kdy „trvalým“ trendům došel dech.
Jako každá mince má své dvě strany, tak i globalizace přináší vedle nepochybných pozitiv i hrozby. Zmiňovaná zpráva se jim bohužel příliš nevěnuje, přestože mohou mít nepříznivý dopad i na pojišťovnictví. Jednou z nich je přesun rozhodovacích procesů z národní úrovně na úroveň nadnárodní a tím pádem rostoucí riziko globálních dopadů v případě chybných rozhodnutí. Především když jsou motivována více politicky než odborně.
Mohlo by vás zajímat: Největší rizika podle Swiss RE? Nedostatek vody i dokonalý kyberútok
Mezi hrozbami je ve zprávě zmiňován také návrat inflace. Je to divné. Na jedné straně všichni neustále naříkají, že úrokové sazby se v limitě blíží nule, a pro pojišťovny tak bude hodně drahé dostát svým závazkům především u dlouhodobých pojištění. A na druhé straně se obávají růstu inflace, který by mohl být onou první vlaštovkou naznačující brzké rozhýbání zamrzlých sazeb. Protože to dřív poteče voda sama od sebe do kopce, než by rostly úrokové sazby při nízké inflaci.
Evergreenem v seznamu hrozeb je klimatická změna. Tentokrát v souvislosti s rostoucím nedostatkem vody. Zpráva vypočítává související rizika jako například škody z lesních požárů, konkurenční boj o vodu a masovou migraci. Jde často o hrozby tak rozsáhlé, že je nelze ani pojištěním pokrýt, nebo za sakra velké pojistné, respektive zajistné. Pojištění bude asi čím dál dražší špás.
Zvláštní pozornost je věnována zdravotní rizikům a hrozbě vypuknutí pandemie nějaké smrtelné infekční choroby. Ve 20. století byla takovou největší pohromou španělská chřipka, která propukla naplno po I. světové válce a její rozšíření umožnilo oslabení celé generace lidí válečnými útrapami. Což stálo odhadem až 100 miliónů životů. V současnosti však nic podobného nejspíš nehrozí. A nějaký nový záhadný virus, hrozící kosit lidi po milionech? Vyloučit jej úplně nelze, ale zatím to je spíše námět pro nějaký katastrofický film.
Mohlo by vás zajímat: Video: Extrémní počasí. Tornádo řádilo u Vídně
Zpráva neopomíjí ani riziko kyberútoku, hlavně v souvislosti s hrozbou výpadku některých „životně“ důležitých služeb. Závažnější je však riziko ztráty dat. Dopady by byly tím vyšší, čím větší část informací je uchováváno způsobem vylučujícím jejich zpětné získání jen lidskými smysly. Tedy přečtením z papíru. K tomu nemusí přitom dojít jen v důsledku kyberútoku, ale třeba i rozsáhlé katastrofy, znamenající dlouhodobé výpadky infrastruktury.
Asi by se pak staly nejcennějším zbožím papírové knihy obsahující návody „jak se co dělá“ a lidé by vzali archivy knihoven a antikvariáty útokem. Kdyby něco takového nastalo dnes, znamenalo by to technologický návrat asi o 20 let. S tím se dá ještě žít, ale jak plyne čas, byl by případný vynucený „návrat do minulosti“ mnohem komplikovanější…
Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
Komentáře
Přidat komentář