Důležitým faktorem, kterým ovlivňuje možnost vykonávat profesi na dálku, je vzdělání i odvětví činnosti. Práce z domova je variantou pro čtyři z pěti lidí ve finančním sektoru nebo v oboru IT a komunikace. „V oblasti kultury a volného času je to méně než jeden z pěti. Většina vysokoškolsky vzdělaných pracovníků může pracovat z domova, to samé ovšem platí jen pro jednoho z deseti pracovníků bez maturity,“ říká jeden spoluautor studie Petr Janský.
Rozdíly se ukazují při pohledu na mapu – nejčastěji lze pracovní úkoly plnit z domova v hlavním městě. „V Praze, s ohledem na strukturu profesí může pracovat z domova zhruba až polovina pracovníků, přitom ve většině ostatních krajů je to zhruba jen čtvrtina,“ říká další z autorů Matěj Bajgar.
Mohlo by vás zajímat: Jaká je nehodovost řidičů nákladních automobilů?
Podle třetího z autorů Marka Šedivého “…je třeba, aby poptávce práce z domova šla naproti legislativa, firmy a modernizace technologií.“ Roste význam dostupnosti kvalitního internetového připojení, využívání online nástrojů zaměstnavateli i digitalizace státní správy a veřejného sektoru.
Možnost práce z domova snižuje poptávku po bydlení ve velkých městech a poskytuje lidem větší flexibilitu. Práce z domova má potenciál zvýšit produktivitu podniků a kvalitu života pracovníků bez ohledu na covid-19, ale na druhé straně přináší i fenomény nežádoucí: sociální izolaci, vyšší nároky na oddělení práce od soukromí a prohlubování ekonomických rozdílů.
Komentáře
Přidat komentář