Odborný časopis STATISTIKA&MY je k přečtení ZDE
Podle údajů Ředitelství služby cizinecké policie dosáhl počet cizinců legálně pobývajících na našem území koncem roku 2019 téměř 600 tisíc osob (celkem 595 881). Oproti roku 2018 tak došlo k nárůstu o cca 20 tisíc osob čili o 5,1 %. Cizinců, kterým byl udělen trvalý pobyt, bylo evidováno 299,5 tisíce a na cizince s přechodným pobytem připadalo 293,9 tisíce. Zbylých 2,5 tisíce tvořili cizinci, kteří v České republice získali azyl. Počet občanů EU žijících v Česku dosáhl v roce 2019 celkem 245 292 neboli 41 % z celkového počtu cizinců. Cizinců z třetích zemí bylo 350 589, tedy 59 %. Mezi cizinci z třetích zemí převažovali ti, kterým bylo uděleno povolení k trvalému pobytu, jejich podíl činil cca 59 %. Oproti tomu mezi cizinci ze zemí EU dominovali ti, kteří byli v České republice registrováni k přechodnému pobytu. Jejich podíl dosahoval 62 %.
Mohlo by vás zajímat: Bojíte se o práci nejen kvůli koronaviru? Jsou způsoby, jak se pojistit
Propad v době krize
Retrospektivní data o vývoji počtu cizinců na našem území ukazují, že po poklesu v letech ekonomické krize, který byl způsoben zejména snížením počtu zahraničních zaměstnanců, od roku 2011 počty cizinců s povoleným pobytem u nás kontinuálně rostou. Různé skupiny cizinců podle kategorie pobytu však vykazují odlišné trendy.
Zatímco počty cizinců s trvalým pobytem stoupají kontinuálně za celé sledované období (tj. od roku 2009) v souvislosti s tím, jak cizinci časem splňují podmínky pro udělení trvalého pobytu, v případě cizinců s přechodným pobytem je vidět propad v období ekonomické krize a následné obnovení růstu až od roku 2015. Počty osob s uděleným azylem se za celé sledované období příliš nemění a zůstávají na nízkých hodnotách.
To lze vysvětlit jednak tím, že každoroční počet udělených azylů je u nás velice nízký (67 v roce 2019), a také tím, že azylanti časem získávají naše státní občanství a tím ze statistik v této kategorii cizinců vypadávají. V evropském srovnání patří Česká republika i přes rostoucí počty stále mezi země s podprůměrným podílem cizinců na celkovém obyvatelstvu. V roce 2019 činil u nás 5,2 %, zatímco v zemích EU byl průměrný podíl cizinců 9,3 %. Nejvyššího podílu v rámci Evropy dosahují nejmenší státy jako Lucembursko (47,4 %), Lichtenštejnsko (34,0 %) nebo Švýcarsko (25,1 %). Na druhou stranu spektra mezi země s nejnižším podílem cizinců se zařadily balkánské státy Chorvatsko (1,6 %), Bulharsko (1,4 %) a Rumunsko (0,6 %), ale také Slovensko (1,4 %) a Polsko (0,8 %).
Struktura dle pohlaví a věku
Mezi cizinci v Česku převažují muži, ženy v roce 2019 tvořily 42,6 % z celkového počtu cizinců, přičemž mezi cizinci z třetích zemí je podíl žen o něco vyšší (45 %). Oproti roku 2018 podíl mužů jak v kategorii cizinců z EU, tak i z třetích zemí mírně vzrostl.
Věková struktura cizinců vykazuje oproti věkové struktuře majoritní populace určité odlišnosti, které lze vysvětlit převažujícími ekonomickými motivy migrace do ČR. Silně je zastoupena zejména kategorie mladšího produktivního věku 30–39 let.
V tomto věkovém rozmezí se v roce 2019 nacházela více než čtvrtina (25,7 %) cizinců. Cizinců v předproduktivním věku 0–19 let bylo 13,9 %. Velmi nízký podíl připadá na cizince v poproduktivním věku 65+, kterých bylo pouze 5,7 %.
Nejvíce je u nás Ukrajinců a Slováků
Z hlediska státního občanství tvoří nejpočetnější skupiny cizinců občané Ukrajiny (145 tisíc), Slovenska (121 tisíc) a Vietnamu (62 tisíc). Dohromady je to zhruba 55 % cizinecké populace u nás. Na dalších místech žebříčku se nacházejí Rusové, Poláci, Němci, Bulhaři a Rumuni. Jak již bylo řečeno výše, cizinci přicházejí do České republiky nejčastěji z ekonomických důvodů, tedy za prací. Z evidence Ředitelství služby cizinecké policie, které registruje cizince z třetích zemí z hlediska účelu jejich pobytu, je zřejmé, že nejvíce z těchto cizinců pobývá v Česku za účelem zaměstnání a podnikání. K 31. prosinci 2019 dosáhl jejich počet 82 207, tj. 58,7 % z celkového počtu 141 130 cizinců z třetích zemí s povoleným přechodným pobytem.
Jde o dosud nejvyšší sledovanou hodnotu. S výrazným odstupem následovaly rodinné důvody, kvůli kterým zde pobývalo 24 % cizinců z třetích zemí, a studium, jež uvedlo 12,1 %. Povolení k přechodnému pobytu za účelem zaměstnání a podnikání získávají nejčastěji občané Srbska (81,5 %), Mongolska (78 %), Ukrajiny (71,3 %), Běloruska (68,8 %) a Vietnamu (45,9 %). Rodinné důvody jsou jako účel pobytu nadprůměrně zastoupeny např. mezi občany USA (39,3 %). U občanů Kazachstánu pak dominuje jako účel pobytu studium (49,1 %). Vyšší podíl osob pobývajících na našem území za účelem studia je patrný rovněž u občanů Ruska (31,7 %), u kterých však dosahuje téměř srovnatelné hodnoty s účelem pobytu zaměstnání a podnikání (34 %).
Mohlo by vás zajímat: Jiný pohled Lukáše Pollerta. Boj proti covidu? Vzniká cosi jako „obecní blaho“
Trvalé pobyty dlouhodobě rostou
Závěrem je tedy možno shrnout, že i přes rostoucí počty cizinců v posledním desetiletí patří Česko v Evropě stále mezi země s podprůměrným podílem cizinců na celkové populaci. Cizinci k nám stále nejvíce přicházejí za účelem ekonomických aktivit (zaměstnání nebo podnikání). Tím je ovlivněna i věková struktura cizinecké populace, v níž převažují kategorie mladšího produktivního věku, a většinové zastoupení mužů. Zároveň se však i stále více cizinců u nás trvale usazuje. To dokumentují dlouhodobě rostoucí počty cizinců s povolením k trvalému pobytu. Pořadí nejpočetnějších skupin cizinců z hlediska státního občanství se příliš nemění – mezi nejvíce zastoupené skupiny patří již tradičně Ukrajinci, Slováci a Vietnamci, kteří dohromady tvoří nadpoloviční většinu z celkového počtu legálně pobývajících cizinců na našem území.
Poznámka
Podle dostupných statistik je paradoxně cizinců s legálním pobytem v Česku méně než cizinců zaměstnaných (vizte článek „Odchod cizinců z ČR byl jen dočasný“ na str. 42). Je to dáno tím, že občané EU mají právo, nikoliv však povinnost registrovat se u nás k přechodnému pobytu. Pokud tak neučiní, nejsou ve statistice legálně pobývajících cizinců evidováni. Ve statistice zaměstnanosti se však objeví, protože každý zaměstnavatel, který zaměstnává cizince, má zákonem danou povinnost nahlásit tuto skutečnost úřadu práce.
Odborný časopis STATISTIKA&MY je k přečtení ZDE
Jarmila Marešová
Oddělení pracovních sil, migrace a rovných příležitostí
Český statistický úřad
Komentáře
Přidat komentář