Postřehy Evy Gmentové: Tuhle planetu si nezasloužíme


			Postřehy Evy Gmentové: Tuhle planetu si nezasloužíme
29.6.2018 Téma

Dnes mi dovolte glosu, která s pojištěním nesouvisí, nebo možná jen vzdáleně. Asi jste všichni slyšeli o nedávné smrti velryby, kterou se veterináři snažili zachránit. Marně. Měla v žaludku 80 kg plastových sáčků naplněných vodou. Strašná představa, šokující zpráva.

Možná ne tak šokující pro ty, kdo rozumně uvažují a dochází jim, že produkujeme neuvěřitelné množství odpadků. Když jsem byla dítě, většina zbytků skončila na hnoji nebo v žaludku slepic a popelnice se vyvážely jednou za měsíc. Tenkrát ještě popelnice opravdu obsahovala to, po čem se jmenuje: popel. Odpadky, které jsme produkovali, se daly všechny zužitkovat, neboli, jak dnes vznosně říkáme, recyklovat.

Biologický odpad se postupem času stal kompostem, papír shořel a plast neexistoval. Dnes je vše, co kupujeme, zabaleno v plastu. Chvála tomu, kdo ho vynalezl, ale dříve, než jsme ho začali chrlit kvanta, měl někdo vymyslet, kam s ním. Již Jan Neruda se zabýval otázkou Kam s ním? - jen my jsme jaksi zapomněli, že se to týká i nás.


Mohlo by vás zajímat: Mají psychická onemocnění vliv na pojištění invalidity?


Česká republika je země, která je v třídění odpadu, a hlavně toho plastového, na špici. Jenže je potřeba říct i „B“. Sice třídíme, ale kam jde vytříděný odpad? Kam jde plast? Odjíždí na východ, kde by se měl zpracovat. Pravdou je, že jde z lodí a kontejnerů rovnou do moře. V Pacifiku je dnes plastový ostrov větší než Mexiko. I kdyby dnes někdo přišel na to, jak se ho zbavit a jak plast zpracovat nebo zlikvidovat, je už pozdě. Už jsme vyprodukovali takové množství plastu, že není v našich silách se ostrova zbavit. A tak je propagované „zdravé“ rybí maso plné mikroplastů a my je jíme. Velryby a delfíni umírají, protože spolykali plastové sáčky. Odumírají koráli a ubývá planktonu. A my lidé?

Někdy mě napadá, že jsme tu nějakým omylem. Vždyť se k této úžasné, nádherné planetě chováme, jako kdybychom ani nebyli její součástí. Jako bychom nepatřili do přírody, ve které je vše tak úžasně zařízeno a vymyšleno a přesně do sebe zapadá. Kromě nás, lidí. A kromě našeho počínání.


Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Kdyby ty výluky nebyly…


Na Rakovnicku se už dlouho řeší nedostatek vody v krajině a dlouhodobé sucho. V této části středočeského kraje chybí velká řeka. Berounka se u Křivoklátu stočí a zase se vrací směrem k Praze. Ministerstvo konečně po dlouhých jednáních odsouhlasilo plán, jak vrátit vodu do krajiny a udržet ji tam. A tak se budou budovat dvě vodní díla, jesenické rybníky budou lépe hospodařit s vodou a bude se investovat do obnovení lužních luk podél Rakovnického potoka. To vše bude stát miliardy. Co však říct na to, že kolem Rakovnického potoka mizí polní cesty pod asfaltem a kvůli cyklistům se ničí přirozené prostřední vzácných živočichů - o vodě, která se nemá kde držet, nemluvě?

Na jednu stranu vynakládá kraj obrovské peníze na vrácení vody do krajiny, a na druhé ji asfaltováním cest z krajiny vyhání. Že vyhání i vzácné živočichy, kteří bez louží žít nemohou, o tom ani nemluvím. A to se děje v chráněné krajinné oblasti! Nechci se teď zabývat tím, že jsou to všechno peníze ze státního rozpočtu neboli peníze daňových poplatníků, ale neuvěřitelně mě zlobí, že lidé ztratili schopnost normálně uvažovat.


Mohlo by vás zajímat: Jaká byla pracovní úrazovost v ČR v roce 2017?


Nechci nikoho kritizovat, a pána Boha nejméně, protože tahle planeta, toto jeho dílo, je tak úchvatná a dech beroucí nádhera, se všemi stromy, květinami, potoky, říčkami, veletoky i moři, veškerou zvířenou, i tou bzučící a otravnou, že mohu všechnu přírodu jen pozorovat v tichém úžasu. Ale člověk? Tohle boží dílo se tedy opravdu nepovedlo.

Občas je mi stydno, že jsem příslušník tohoto druhu. Ale jak přírodu pozoruji, skýtá mi to malou, ale přece jen naději, že si poradí. Věřím, že i s tím vším, co jí překáží. Minulé dny a počasí tohoto roku mi tak trochu hrají do not. Stačí jedna bouřka s deštěm, a jak marné je lidské snažení. Kdyby mělo smysl, byla by ho škoda, ale takhle si říkám jen houšť.

Na závěr mi dovolte vyslovit přání, aby generace, která přijde po nás, měla víc rozumu než my, aby zavrhla pohodlný život a vrátila se k přírodě. Protože bez přírody nebude ani člověk.

Ing. Eva Gmentová, LL.M.
Specialista na vzdělávání v oblasti korporátního pojištění
Zakladatelka E.G.I. Education Grow Insurance

Sledujte nás

Facebook Twitter LinkedIn

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

RSS

Související články