Nejsem sice odborník přes pyl, ale domnívám se, že odpověď je nasnadě a nepotřebuje další debaty a články o tom, jak těžký je pyl řepky a proč smrky kvetou poslední dobou každý rok, ale já si svůj postřeh stejně neodpustím. Ještě před měsícem – koncem března – mrzlo a led v sudu na mé chatě rozmrzl teprve na Velikonoční pondělí. V březnu byla zima se vším všudy, s celodenními mrazy, ale sotva začal duben, přišlo léto. Příroda odhodila zimní příkrov a vše vyrazilo ze země a z pupenů ven, vítat slunce a teplo. My jsme vklouzli z kozaček do sandálů a příroda do květu.
Kvete všechno, co kvést chce a může. Hrušně kvetly zároveň s třešněmi a jabloně kvetou ve stejný čas jako břízy, kaštany a smrky. A k tomu se všude žlutí pole řepky. Pyl, kam se podíváš. A aby toho nebylo málo, tak nepršelo celý měsíc. A nemusím být biolog ani meteorolog, ale co asi udělá vítr s tou hromadou pylu? Zvedne ji a posune jinam. Příroda to tak zařídila, protože jak jinak by se opylily větrosnubné rostliny? Přírodě je úplně jedno, zda se nám to líbí nebo ne, zda kýcháme, smrkáme nebo dokonce máme astmatické záchvaty. Příroda si užívá teplo a rozmnožuje se, jak to jen lze.
Mohlo by vás zajímat: Ivan Špirakus: Pojištění faktur pomůže i s vymáháním
To my lidé se divíme, co se to děje. My se divíme, že stromy, kytky a vše, co se po dlouhé zimě probudilo, se chce radovat, rozmnožovat a žít. V zimě si stěžujeme, že je zima a marast, na jaře, že vše kvete a je spousta pylu, v létě, že je moc horko a na podzim, že už je chladno a prší. Nic nám není dobré. Jen příroda ví, jak je to správně, a tak do kraje posílá pyl a raduje se, že bude víc stromů, víc květin, více zeleně.
Naštěstí se příroda neohlíží na to, že máme všichni bez rozdílu žlutá auta a že parapety oken můžeme mýt několikrát denně. Příroda se na lidi neohlíží. Občas mi připadá, že jsme na světě nějakým nedopatřením. Příroda si žije svým vlastním životem, a kdybych ji na chatě občas nekrotila, už jsem vrostlá do nějakého stromu nebo keře. A pokud jste se jako já místo naříkání na pyl zastavili, abyste přírodu pozorovali, jistě víte, jak je v ní vše geniálně vymyšlené. Příroda nikam nepospíchá, vše má ten správný čas, tu správnou dobu. Občas se ten čas a doba sejde a najednou je spousta pylu, ale proč ne. Hlavně, že vše kvete a roste.
Mohlo by vás zajímat: ÚS: Řidič neručí za připoutání dospělého spolujezdce
Možná si někdo myslí, že je to globálním oteplováním. Vloni v dubnu sněžilo a v květnu mrzlo až praštělo, takže je otázkou, zda jde o oteplování, nebo ochlazování. Tak jako tak, já vzhlížím k nebi a očekávám jako každý zahrádkář nejen déšť, ale i nějakou kalamitu v podobě bouřek, krup a přívalových dešťů. Jakmile je dlouho teplo, vždy pak přijde ochlazení doprovázené nějakými pojistnými událostmi. Takovými událostmi, které smyjí ty nánosy pylu a možná cestou smetou ještě něco dalšího. A zase budeme lamentovat, co je to za počasí. No jaké – takové, jaké má být. Kdyby nebylo ošklivo, neuměli bychom ocenit hezké počasí, a kdyby nebylo teplo, sucho a větrno, pak by zase nepřišly bouřky a kroupy.
Ještě že si příroda dělá, co chce, bez ohledu na to, zda se nám to líbí, nebo ne. Ono taky, proč by se tím zabývala, byla tu před námi a bude tu i po nás. Na procházkách chodím pod jedním starým rozložitým stromem. Pokaždé mě pod ním napadne myšlenka o pomíjivosti mé existence. Naštěstí, i díky pylu, existence přírody pomíjivá není, a to je dobře.
Ing. Eva Gmentová, LL.M.
Specialista na vzdělávání v oblasti korporátního pojištění
Zakladatelka E.G.I. Education Grow Insurance
Komentáře
Přidat komentář