Sloupek Kateřiny Lhotské: Co je dovoleno pánu…


			Sloupek Kateřiny Lhotské: Co je dovoleno pánu…
18.4.2017 Spektrum, Komentáře

Před nedávnem prohlásili naši zákonodárci, že pokud má mít nějaký zákon šanci na přijetí v tomto volebním období, tak musí začít jeho schvalování na stávající parlamentní schůzi. Když se však podíváme do jejího programu, marně bychom v něm hledali normu, která by implementovala do našeho práva evropskou „zprostředkovatelskou“ směrnici IDD.

Co to znamená? Že je téměř jisté, že směrnice IDD u nás začne platit o něco později než ve zbytku Evropy. A tedy později, než by začít platit měla. Termín uplyne za necelý rok, konkrétně na konci února 2018. Není to nová situace, protože něco podobného jsme zažili i při implementaci Solvency II. Pojišťovny byly přitom několik let „masírovány“ výzvami k zodpovědnému přístupu a nutnosti přípravy neodkládat. A tak si všichni honili triko kvůli něčemu, co potom leželo tři čtvrtě roku ladem. Prostě Kocourkov.    

Ale zpět ke zprostředkování. Tato oblast o nějakou úpravu regulace již nějakou dobu říká, respektive by potřebovala modifikaci pravidel „jako koza drbání“. O tom se ostatně ví už poměrně dlouho a na různých novelách zprostředkovatelské „osmatřicítky“ se pracuje již téměř 10 let. Probíhala kolem nich často složitá jednání a řada lidí jim věnovala spoustu úsilí, aby pak všechny verze „spadly pod stůl“.


Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Jak se pozná „rozvinutý“ pojistný trh?


Od jisté doby, když začínala získávat jasnější obrysy směrnice IMD2 (předchůdkyně IDD), se autoři snažili „zprostředkovatelskou“ novelu koncipovat tak, aby byla v souladu s jejím očekávaným zněním. A ušetřil se tak čas a související náklady. Nejnadějněji se přitom jevil poslední pokus, který máme jistě téměř všichni v živé paměti. Navrhované znění bylo velmi blízké připravované evropské směrnici (ta se mezitím přejmenovala na IDD) a vše nasvědčovalo tomu, že po jejím schválení nebude nutné v „osmatřicítce“ provádět žádné výrazné zásahy. Polibkem smrti tomuto návrhu však bylo jeho rozšíření o regulaci provizí. Na ní se koalice neshodla, a tak „shodila ze stolu“ novelu kompletně.

Paradoxem je, že „osmatřicítka“ byla od té doby přeci jen novelizována. Šlo o jedinou změnu – regulaci provizí, respektive distribučních nákladů. A proč je to paradox? Protože to, co „zařízlo“ původní poměrně kvalitní a komplexní návrh, bylo nakonec jako jediné přijato a vše ostatní šlo do stoupy. Je to podobné, jako kdyby na loď nastoupil jeden jediný člověk navíc, ta kvůli němu šla ke dnu a tento pasažér se jako jediný neutopil.


Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Březnové postřehy


Co ale bude dál? Tento parlament už implementaci IDD neschválí. Volby budou v říjnu, pak se budou domlouvat koalice a rozdělovat prebendy. Když to půjde dobře, někdy koncem roku budeme mít vládu, přičemž reálně se ujme své funkce po Novém roce. Zákon implementující IDD nebude jistě její prioritou a přednost dostanou témata zajímavá pro její voliče. Takže dříve než někdy kolem pololetí 2018 na pořad nejspíš nepřijde. A když půjde vše hladce, tak bychom se mohli dočkat jeho platnosti někdy ke konci roku 2018. Tedy o několik měsíců později, než nám předepisuje „Evropa“.

V souvislosti s tímto zpožděním si dovolím jednu poznámku. Kdyby podobné prodlení, jako mají naši zákonodárci, měl v plnění nějaké své povinnosti vůči státu jakýkoliv podnikatelský subjekt, tak by stát určitě nelenil a nějakou sankcí ho odměnil. Obráceně to ovšem neplatí. Zkrátka „co je dovoleno pánu, není dovoleno kmánu“…

Sledujte nás

Facebook Twitter LinkedIn

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

Související články