Děkuji vám, pane řediteli, že jste si udělal čas pro otázky odborného portálu opojištění.cz, jaké jsou podle vás ty správné ingredience k úspěšnému působení pojišťovny na dnešním pojistném trhu? Existuje podle vás návod, jak ve zdejším silně konkurenčním prostředí uspět?
Jednoznačný návod zřejmě neexistuje. Bude to znít jako klišé, ale vždy je důležité zaměřit se na zájmy klienta a snažit se jim přizpůsobit. Bez toho nemůže žádná společnost působící v jakékoli branži uspět, pojišťovnictví samozřejmě nevyjímaje.
Jak vnímáte problematiku čím dál přísnějších evropských regulací. Mám na mysli hlavně IDD…
Co se týče IDD, tak musím říci, že z principu profesionalizace trhu by měla být tato směrnice vítána. Je nutné, aby odešli poradci bez adekvátních schopností a vzdělání. Toto pročištění bohužel musí být provedeno restriktivní formou, protože každý, kdo i přes nedostatečnou kvalitu vydělává peníze, se svého byznysu nevzdá dobrovolně. Ozdravný proces je pozitivním důsledkem IDD.
Ovšem regulace nesmí nahradit zdravý rozum. Největší výzvou pro pojišťovnictví dneška je tak nalezení rovnováhy mezi potřebami klientů a regulatorní povinností sdělovat jim nepřeberné množství povinných informací. Řada těchto povinných dokumentů je sice motivována dobrým úmyslem, ale ve svém důsledku je nikdo nečte! Je to něco podobného, jako když IT správce chce, aby měli zaměstnanci složité heslo o 30 znacích k odemknutí počítače, což nakonec vede k tomu, že heslo je na papírku přilepeném k monitoru. Čím více dokumentů klientovi předložíme, tím zvyšujeme pravděpodobnost, že nebudou brány v potaz. A to určitě nebyl zájem regulátora.
Mohlo by vás zajímat: ČAP k 3Q 2019: Předepsané pojistné vzrostlo o 5,5 miliard Kč
Tohle téma souvisí s finanční gramotností klienta. Je podle vás dnešní člověk v tomto ohledu vzdělanější?
Pravděpodobně ano. Obecně se dá říct, že díky rozvoji internetu a komunikačních technologií si lidé přirozeně zvyšují svůj vědomostní okruh. To se však netýká jen pojišťovnictví či finanční sféry, ale i dalších oblastí lidské působnosti. Na druhou stranu si musíme férově přiznat, že pro dnešního člověka je pojišťovnictví oblast na okraji jeho zájmu. Rozumí mu sice principiálně, ale, jak se říká – ďábel je schovaný v detailu, a právě tyto detaily jsou překážkou pro jeho pochopení. Tyto detaily by měly být nastaveny tak, aby klientovy pomáhaly, a ne aby byly pro něj nepochopitelnou pastí. Poslední dobou však vnímám posun a pojišťovnictví se snaží řadu zmíněných nástrah odbourávat.
A jaký je váš názor na regulaci GDPR?
GDPR je ve své podstatě velice dobrá myšlenka. Ochrana osobních údajů je v dnešní době nezbytně nutná. V momentě, kdy nastoupí roboti do call center, tak člověk bez GDPR nebo jakékoli jiné ochrany bude neustále spamován nevyžádanou reklamní nabídkou. Stejně však jako v oblasti finanční, je otázkou, na jaké úrovni je gramotnost obyvatel, co se týče jejich práv v digitálním světě. Myslím si, že tyto znalosti budou ještě menší, než je tomu v oblasti financí, protože dané změny jsou poměrně nové.
Dopad GDPR do praxe však často vede k až absurdním situacím. Například jsme s kolegy probírali, zda klienty můžeme e-mailem informovat o tom, že mají zaslat pojistné. Kolega, jenž má tuto regulaci na starosti, však usoudil, že to nejde, že se jedná o servisní e-mail, který je zakázán, pokud s tím klient nesouhlasil dopředu. Podle jeho názoru by však bylo možné oslovit spotřebitele s přímým marketingem. To znamená, že pokud mu nabídneme další z našich služeb, což podle GDPR smíme udělat, tak mu můžeme při té příležitosti připomenout, že nám má zaplatit pojistné. Tuto situaci vůbec nepovažuji za šťastnou. Přirozenou věc, která je základem našeho vztahu, mu připomenout nesmíme, dle směrnice mu to však můžeme zabalit do zprávy, kterou si od nás vůbec nevyžádal…
Možná to zní přehnaně, ale takových situací GDPR přineslo více, a celý trh se učí s nimi naložit, jak nejlépe umí. Evropský komisař zodpovědný za GDPR s nadsázkou tvrdil, že na tuto regulace ještě nikdo neumřel. To je sice pravda, tipnul bych si však, že pár infarktů z toho už bylo. (úsměv)
Mohlo by vás zajímat: Globální insolvence na vzestupu. Očekávání expertů se naplnila
Jedním z aktuálních tuzemských problémů je plánovaná změna Ministerstva financí v oblasti zdanění technických rezerv pojišťoven. Jaký je váš názor na plán MF?
Vládní návrh vnímám samozřejmě negativně. Na můj vkus proběhla jen velmi malá a nedostatečná odborná diskuze. Ministerstvo financí se zcela vážně tváří, že si pojišťovny bezdůvodně vytvořily rezervy v rozsahu 50 miliard a že je tak kvůli tomu správné je zdanit. Tři čtvrtiny z této částky se přitom netýkají obezřetnostních rezerv, ale úplně jiné metodiky – určení tzv. „Best Estimate“ (Best Estimate Liabilities je definováno jako současná hodnota očekávaného cash flow za „best estimate“ předpokladů, včetně ocenění hodnot opcí nebo garancí. Kvantitativní standard pro úroveň spolehlivosti technických rezerv má být nastaven na 75% rozložení pravděpodobnosti škodních nároků.). Rozdíl je zejména v ziscích z budoucích období. Tedy z pojistného, které pojišťovna předpokládá, že dostane v některých případech za 10, 15 let. A najednou, z ničeho nic, má potenciální marži z této částky zdanit…
V případě životního pojištění existuje řada smluv, které tento „Best Estimate“ pod Solvency II mají záporný. To znamená, že se nyní nebudou danit rezervy, ale záporná hodnota vytvořená z peněz, které pojišťovny očekávají, že dostanou. Tento neuvěřitelný přístup neaplikuje žádná branže a žádná země. Viděl jsem to snad jen v pohádce Pyšná princezna, kde výběrčí daní položili ševci podobný dotaz: „Ševče, už máš zaplacené daně? A co na příští rok?“ V případě pojišťoven bychom u životního pojištění zaplatili daně na 20 let dopředu.
Mohlo by vás zajímat: Krok za krokem ke kodexu chování podle GDPR
A co říkáte na zdůvodnění regulátora, že nový způsob má být objektivnější a měl by lépe odpovídat hodnotě nutné k vyrovnání závazků z veškeré provozované pojišťovací činnosti…
Otázka, jestli jsou dnešní statutorní rezervy vhodnější než „Best estimate“ rezervy pod Solvency II, se dá rozdělit do dvou částí. „Best Estimate“ rezervy mají možná o něco přesnější popis způsobu, jak se tvoří. Z tohoto úhlu pohledu je pravdou, že se jedná o exaktnější údaj. Na druhé straně však vyjadřují něco jiného. Tedy zejména obsahují „zisk“, jenž pojišťovna doposud nerealizovala. Zjednodušeně bych řekl, že dnešní rezervy slouží k výkazu zisků a ztrát a Solvency II rezervy slouží k ohodnocení společnosti.
Představte si, že spustíte startupovou softwarovou firmu, která má dobrou ideu a která chce být úspěšná podobně jako třeba Microsoft. A jelikož Microsoft platí 3 miliardy dolarů na daních ročně, tak za vámi přijde ministerstvo financí, že když věříte, že budete úspěšní jako tento globální fenomén, tak musíte tři miliardy dolarů zaplatit také…
Mohlo by vás zajímat: ČAP: Kvůli změně zdanění technických rezerv přijde klient o 3400 Kč
Paní ministryně Schillerová říkala, že se tato situace bude týkat především velkých pojišťoven, opak je však pravdou. Ten největší dopad odnesou pojišťovny nové, které na trh vstupují zejména v oblasti životního pojištění. Tato společnost totiž může kupříkladu počítat s tím, že bude mít 10% marži po příštích 20 let. V prvním roce vykáže ztrátu, protože má nějaké náklady. Reálně tedy dnes žádné daně neplatí. Pod Solvency II vytvoří zápornou rezervu v rozsahu 200 % ročního pojistného a zaplatí 40 % z toho ročního pojistného na dani. Pokud v prvním roce dosáhne jen půlky tohoto předpisu, protože smlouvy upisuje v jednotlivých měsících, tak se dostane do situace, kdy zaplatí daň 80 % z obratu, a to přesto, že je v daném roce ve ztrátě. Taková pojišťovna má velmi ztíženou pozici pro vstup na pojistný trh. Dá se říci, že kroky vlády povedou k blokaci nových hráčů a že podmínky pro podnikání v tomto segmentu nebudou rovnocenné.
Nepopisuji nějaký virtuální proces, ale realitu současného Česka, kde se v poslední době objevily na trhu dvě mladé pojišťovny, které chtěly v oblasti životního pojištění podnikat. A znenadání se jim změní pravidla hry takovým způsobem, že to pro ně může být hned na startu jejich existence doslova likvidační. A tyto nové české pojišťovny jsou obdobné situaci jako zmíněný startup. Když pronajmete svůj byt na deset let a dostanete po úvodním měsíci první nájemné, přijde ministerstvo s tím, abyste dopředu zaplatili daně z té budoucí dekády. To přeci nedává smysl.
Dokonce mám takový pocit, že pojišťovny jsou takovým prubířským kamenem, na kterém se má otestovat, co je možné si v České republice dovolit. Není to tak transparentní jako u nájmu nebo startupu, ale v principu se jedná o tu samou záležitost. Jak jsem zmínil, dojde k omezení konkurenčního prostředí. A obdobné omezující signály jsou v jakékoli ekonomické teorii vnímány silně negativně s varováním, že se tato regulace dříve nebo později projeví v ekonomické realitě daného státu.
Mohlo by vás zajímat: ČNB: První výsledky odborných zkoušek podle ZDPZ
České pojišťovnictví provází pověst velmi stabilního odvětví, které nikdy nepotřebovalo státní pomoc. Nezmění se po tomto zásahu vlády tato reputace?
Pojišťovny, které působí na českém trhu, jsou zdravé. To je fakt. A dovolím si říct, že ve středoevropském regionu jsou vnímány na té nejvyšší úrovni, co se například kvality kapitálu týče. Nyní se však zcela určitě změní pohled akcionářů, kteří v regionu investují. Viděli jsme to na trzích v Rumunsku nebo Maďarsku, kde opatření ze strany státu byla poměrně razantní a kde dopad na bankovní nebo pojišťovací sektor byl značný. Velcí investoři logicky zpozorněli, nebo dokonce i ztratili zájem, razantně ubylo financí, které měly být investovány, zmizela pracně vybudovaná důvěra a neproběhly plánované rozvojové aktivity. To všechno jsou navíc situace, které se netýkají pouze funkčního období jedné konkrétní vlády, ale spíše dlouhodobého horizontu. Směr, kterým se v této oblasti vydala česká vláda, se podle mého názoru zkrátka a dobře nedá označit za šťastný.
Děkuji vám za rozhovor.
Komentáře
Přidat komentář