Sloupek Kateřiny Lhotské: Nálepky jako dobrý sluha, ale zlý pán


			Sloupek Kateřiny Lhotské: Nálepky jako dobrý sluha, ale zlý pán

Pravděpodobně už se vám někdy stalo, že jste měli před sebou uzavřené nádoby bez popisu jejich obsahu a potřebovali jste zjistit, co je uvnitř. V tu chvíli byste ocenili, kdyby byla na každé z nich nálepka, na které by to bylo napsáno.

Obzvlášť užitečné se to jeví například v kuchyni. Pokud jste v situaci, kdy máte několik stejných neoznačených dóz z neprůhledného materiálu, ve kterých je cukr, sůl, různé druhy mouky, krupice, rýže, čočka, fazole a další potraviny, a chcete si osladit čaj nebo osolit polévku, nezbývá vám nic jiného než všechny postupně pootevírat, než narazíte na tu, kde se nachází vámi hledané dochucovadlo. Což je dost nepraktické a zdlouhavé. Proto si na ně dáte nálepky, a když potřebujete příslušnou poživatinu, stačí jen sáhnout po příslušně označené dóze a je to. Tedy za předpokladu, že jste nálepkování neodflákli. Jinak se vám totiž může lehce stát, že budete mít sice slaný čaj, ale zato sladkou polévku.


Mohlo by vás zajímat: EIOPA dokončila včas návrhy k PEPP. Jaká je budoucnost penzí?


Problematika nálepkování není zkrátka vůbec nic jednoduchého a může mít nepříjemné dopady především při přípravě pokrmů. Naštěstí se našli lidé, kteří se této nelehké problematiky zhostili a do hledání jejího řešení se pustili. Jde konkrétně o mezinárodní vědecký tým pod vedením George Labela a Sergeje Ivanoviče Naljepkina. Zmapovali historii vývoje označování nádob s ingrediencemi používanými na vaření a naformulovali potřebná doporučení, jak v této věci postupovat. Svoje zjištění pak prezentovali stylově na Chatě kapitána Nálepku ve Vysokých Tatrách. Identifikovali tři hlavní způsoby, jak k této problematice přistupovat.

První pojmenovaný jako „anonymní“ spočívá v tom, že se potraviny uchovávají v nádobách a obalech bez označení. To však vede k mnoha fatálním omylům, a proto byl postupně vyvinut systém pod názvem „pevné označení“. Při něm je na jednotlivých nádobách umístěno neměnné označení jejich obsahu. Jeho nevýhodou je ovšem zjevná neefektivnost. Stává se totiž, že hospodyně například nakoupí hrách, aniž si uvědomí, že pro něj nemá patřičně popsanou dózu. A tak jí nezbude než jej vyhodit. Proto spatřil světlo světa systém poslední a nejmodernější označovaný jako „flexibilní označení“, kterému se vzhledem k jeho základnímu použitému principu říká také „nálepkovací“.


Mohlo by vás zajímat: Jan Matoušek: Věřím, že poslanci chápou urgentnost posunutí termínu zkoušek


Přestože právě tento způsob tým Labela a Naljepkina doporučuje, je třeba nezastírat, že i ten sebou přináší celou řadu rizik. Například nebezpečí opomenutí změny nálepky na nádobě, pokud se změní její obsah, nebo riziko jeho špatné identifikace. To když si třeba někdo splete čočku a cukr.

Ovšem pokaždé, když se někde objeví nějaké nové riziko, je to zároveň příležitost pro pojišťovny, aby nabídly své služby a alespoň zmírnily následky, které mohou při takové nešťastné záměně vznikat. Na evropské úrovni proto vznikl nový konzultační materiál „Labeling for insurance theory“, na který navázal další díl pojmenovaný jako „Labeling for insurance praxis“. Nutno kvitovat, že na rozdíl od mnoha jiných podobných dílek, padly oba dokumenty na úrodnou půdu. A to dokonce i na našem pojistném trhu, kde vzniklo první pojištění pod názvem „Nálepka“ kryjící riziko odpovědnosti podnikatele za škody, které by mohl způsobit svým zákazníkům potravinářským produktem, při jehož výrobě došlo k fatální záměně surovin z důvodu nesprávného označení jejich obalů.


Mohlo by vás zajímat: Jak na pandemické riziko?


Komerční úspěch ovšem toto pojištění zatím neslaví. Jeden z oslovených podnikatelů dokonce prohlásil: „Poté co mi vláda zase zavřela hospodu, tak jsem si myslel, že už nikdo větší blbost vymyslet nedokáže. A ejhle, ono to jde.“ Snad proto se daná pojišťovna rozhodla nabídnout podobné pojištění i retailovým klientům. V tomto případě kryje kromě odpovědnosti za újmu způsobenou případné návštěvě i riziko zdravotní újmy, kterou si způsobí pojištěný sám sobě. Ani zde ovšem příliš nepochodila. Reakce byly přitom ještě méně smířlivé, když jeden z potenciálních klientů prohlásil výhružně toto: „Občas sice někam něco blbě nalepím, ale to ještě neznamená, že bych neuměl někomu nějakou vlepit.“

Co dodat? Ukazuje se, že žádná novinka to nemá jednoduché a jako každá jiná si musí své místo na Slunci těžce vydobýt. Jen aby do té doby nedostala nějakou nelichotivou nálepku…

Tento článek nevyjadřuje názor společnosti Creasoft. 

Kateřina Lhotská
vedoucí odděle ní analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná Blogerka roku 2019 serveru iDNES

Sledujte nás

Facebook Twitter LinkedIn

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

RSS

Související články