Není toho málo a přiznám se, že jsem již své texty na sociální sítě i s jejich nadpisy AI prohnala. Dostala jsem jiné názvy a texty – někdy lepší, někdy horší. Ale ptám se, co budu dělat já, když za mě AI všechno udělá? Prý ušetřím čas a vše bude rychlejší. Na co ten čas využiju? Na jakou práci, když tu, co dělám, za mě udělala AI? A ten úprk, který je od zavedení internetu všude kolem nás, ten se ještě zrychlí? A to jako vážně? A umíme se my lidi ještě zrychlit, nebo už budeme jen padat do vyhoření a stavů zbytečnosti a beznaděje?
Mohlo by vás zajímat: Téměř polovina řidičů kouká místo na silnici do mobilu
Miluju kreativní práci. Miluju psaní textů, emailů, zpráv, knih a prezentací. A každý pozná, že jsou to mé texty, mé myšlenky. Nejsou to přeskládaná slova někoho, kdo je už někdy použil. Nejsou to uměle vytvořené prázdné věty. V mých větách je moje energie, jsem v nich já. Kdo je ve větách, které napsala AI?
Ještě před několika lety se debatovalo o tom, že robotizace a pokrok v AI by měly nahradit rutinní práci. Že by nás měly zbavit té suché, prázdné, většinou manuální dřiny a my lidé bychom se měli věnovat tomu, v čem jsme jedineční – kreativní a tvůrčí práci. A najednou je to jinak. Najednou je tu jiná AI, která přebírá to, v čem je člověk člověkem. A světe div se, my se nebráníme. My to vítáme! My nadšeně voláme: Hurá, někdo za nás napíše a vymyslí email, text, napíše scénář a namaluje obrázek. A všechno to bude prázdné a bez energie. Bez energie lidské duše. Smutné a prázdné. Strojové a umělé.
Vždyť každé slovo, které řekneme a napíšeme, má v sobě naši duši, naši energii, naši zkušenost, naše vzpomínky a naši genetickou informaci, kterou si neseme v běhu stoletím.
Mohlo by vás zajímat: Trilogie o životním pojištění od INSIA se líbí
Taky někde máte schovaný nějaký dopis, přání, pohled nebo psaníčko? Nebo památníček, jako my dříve narození? Já mám několik takových dopisů – od prvního muže z vojny, od přítele, který mi psal básně, od druhého muže dopis s vyznáním. Mám pohlednice a přáníčka od dcer k narozeninám nebo z dovolených. Mám i přáníčka od svých strýců, tet a babičky. Mám jejich slova stále schovaná na papíře, jako kdyby jejich duše byly v těch slovech stále se mnou. Mám ty duše, které už nejsou v pozemské substanci, stále u sebe.
Pravda, existoval i dopis, který jsem spálila, aby mě jeho slova nezničila a nebodala do úplného ubodání.
Když doba pokročila, začala jsem si schovávat i emaily. Některé osobní mám stále. Ty pracovní vzal čas ve chvíli, kdy už jich nebylo potřeba. A právě ty pracovní emaily, to je občas to jediné pojítko s člověkem na druhém konci všech těch drátů a „trpaslíků“, co běhají po drátech a přenášejí nuly a jedničky. A teď mi místo člověka napíše AI. A to je konec. Konec vztahů, konec komunikace, konec pospolitosti, konec lidské společnosti.
Nevnímám AI jako něco špatného. Děsí mě však, že přinese další odosobnění všeho. Přinese větší samotu. Hlubší deprese. Sebere lidem kreativitu. Odnese lidský rozměr práce. Už nebudete dostávat vtipné emaily s překlepy nebo gramatickými chybami. Nic mě nepotěšilo víc než „vychřice“ a oslovení paninko. Už nebudete dostávat emaily, kde budete nad hloupostí pisatele kroutit hlavou. Už nedostane email, který vás vytočí doběla. Všechny budou korektní a stejné. Nuda a nuda. A vlastně ani nepoznáte, jestli ho poslal Jindra Vomáčka, který vám dodává uhlí, nebo Pepík Novák, co vám spravuje sociální sítě. Všechny budou stejné, prázdné a bez lidského rozměru. No a třeba za vás email od Jindry i Pepy bude číst vaše firemní AI a vy nebudete vědět, kdy mají přijet s uhlím ani kdy má být příspěvek na sociálních sítích, protože AI za vás všechno udělá, vy budete na rybách a nebudete vědět nic. No, možná budete žít v sladké nevědomosti, ale otázka je, jak dlouho. Až se z ryb vrátíte, nebudete mít čím zatopit a na sítích už vás nebude nikdo sledovat. Nebo na nich bude takový zmatek, že už nikdo nebude vědět, co je pravda a co jen výmysl AI.
Mohlo by vás zajímat: ČAP: Počet podezřelých pojistných událostí v roce 2023 rostl
Ale nevěšte hlavu. Věřte mi, že poznáte, co psal člověk a co ne. Tedy já určitě. Přesně poznám v závěrečné práci část, kterou psal „stroj“ a kterou autor – člověk. Stejné to bude s emaily a e-booky, prezentacemi a příspěvky na sítích. I knihu, kterou psal „stroj“, rozpoznáte. Otázka je, jak dlouho tahle uměle naskládaná prázdná slova budete chtít číst a co vám vlastně dají. Jak dlouho bude trvat, než se jich nasytíme? Jak dlouho se budeme chtít nechat zastoupit v činnosti, která je tak lidská a tolik nás od všeho a od všech odlišuje? Jak dlouho bude trvat, než bublina AI splaskne a my zase budeme komunikovat tak, jak jsme byli zvyklí?
A tak jen doufám, že Jindra Vomáčka a Pepík Novák budou stejně lidsky nedokonalí jako my ostatní, že to uhlí občas nedodají a ten příspěvek na sítě zapomenou dát. A zase bude veselo. Držme si palce!
Ing. Eva Gmentová, LL.M.
Specialista na vzdělávání v oblasti korporátního pojištění
Zakladatelka E.G.I. Education Grow Insurance
Komentáře
Přidat komentář