Názor: Dokud očkování není povinné, je třeba mluvit o diskriminaci neočkovaných

Jediná cesta k ukončení pandemie na území České republiky spočívá podle ministra zdravotnictví i podle šéfa ÚZIS v proočkovanosti české populace. Neočkované skupině osob je naopak čím dál více kladen za vinu nárůst virové nálože v populaci a šíření onemocnění covid-19. Nejde ale jen o otázku medicínskou, ale i právní. Je třeba poměřit a vyhodnotit střet ústavně zakotvené zásady rovnosti ve vztahu k tendenci k diskriminaci a zbavování lidských práv a svobod. Svůj pohled nabízím níže.

Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Co může po volbách „zatopit“ pojistnému sektoru?

Covidová opatření polarizují společnost

Je prokázáno, a to z několika studií, že očkovaní lidé mohou vir SARS-CoV-2 přenášet stejně tak, jako neočkovaní lidé. Naopak podle „izraelské studie“ lidé, kteří onemocnění covid-19 prodělali, mají daleko větší šanci, že se opět nenakazí, a to až třináctkrát oproti lidem očkovaným dvěma dávkami vakcíny. Lze tedy konstatovat, že imunita získaná proděláním nemoci je mnohem silnější než po očkování. Tím spíše, že se odborná veřejnost shoduje, že síla vakcíny v čase významně slábne.

V případě infekce SARS-CoV-2 nelze kolektivní imunity dosáhnout vakcinací, protože používané vakcíny jsou koncipovány tak, aby chránily před závažným průběhem nemoci covid-19, ale ne před šířením infekce. I když může nákaza u očkovaných osob probíhat jen jako banální slizniční infekce, mohou ji dále přenášet na další jedince. Zvýhodňování očkovaných osob je tudíž naprosto nedůvodné.

Mohlo by vás zajímat: ČAP k 3Q 2021: Léto přineslo enormní růst majetkových škod

Očkovaná osoba nedokáže zajistit, aby se sama nenakazila a v důsledku nákazy virus SARS-CoV-2 dále nešířila. Očkování proto může sloužit pouze k ochraně konkrétní osoby, která se dobrovolně rozhodla k vakcinaci, nikoli současně k ochraně celé společnosti. Navzdory tomu jsou v současné době očkované osoby automaticky považované za tzv. bezinfekční a nejsou tedy nuceny prokazovat se testy na místech určených dle opatření Ministerstva zdravotnictví (jako jsou kina, divadla, bazény, restaurace atd.) a nemusejí v případě styku s osobu pozitivně testovanou absolvovat týdenní karanténu.

Protilátky? Neuznáváme!

Ministerstvo zdravotnictví navíc odmítá uznávat srovnatelné postavení lidí s laboratorně naměřenými protilátkami a lidí, kteří onemocnění covid-19 prodělali a mají na to „razítko“. Nerovným zacházením s osobami s laboratorně prodělaným onemocněním oproti lidem, kterým byly laboratorně naměřeny protilátky, se zabýval též Nejvyšší správní soud.

Je nutné klást otázku, proč by měli být očkovaní lidé ve výhodě naproti neočkovaným, když obě skupiny mohou vir přenášet, a když lidé, kteří prodělali covid, jsou chránění před další nákazou mnohem lépe. Narážíme nutně na základní otázku, zda je v naši zemi princip rovnosti zachován, nebo lze hovořit o tendenci k zbavování lidských práv.

Všeobecný zákaz diskriminace je zakotven v čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a zní: „Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.“

Mohlo by vás zajímat: ČAP Insurance talk: U mikrofonu Martin Diviš

Listina základních práv a svobod umožňuje odlišné zacházení s lidmi, avšak pouze tehdy, jsou-li k tomu racionální důvody a pokud je toto upraveno zákonem. To je klíčové: očkování proti SARS-CoV-2 je stále jen dobrovolné, žádný zákon v České republice očkování nenařizuje.

Evropská úmluva o ochraně lidských práv a svobod stanoví, že „užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení“.

Rozlišování mezi „očkovanými“ a „neočkovanými“ je oním rozlišováním na základě „jiného postavení“. Režim, který něco zakazuje, není možný v situaci, kdy očkování proti covidu je jen osobní volba každého člověka, a nikoliv státem daná povinnost. Nemůže dojít k zákazu nebo odepření práva bez zákona, který by toto stanovil.

Dopady na práva dětí

Též právo na vzdělání je poslední měsíce velice diskutovaným tématem. Onemocnění covid-19 společně s argumentací ve prospěch ochrany veřejného zdraví dosáhly v posledních dvou letech zamezení prezenční výuky historicky nebývalého rozměru.

Mám za to, že právo na vzdělání bylo porušeno v mnoha případech. Prezenční výuka v současné době sice není zamezena ve školách plošně, ale je odepřena ad hoc v případě styku žáků s osobou pozitivně testovanou. Na rozdíl od svých očkovaných spolužáků jsou neočkované zdravé děti povinné nastoupit do karantény a často končí doma bez poskytnutí on-line výuky.

Opět je nutné zopakovat: za situace, kdy je očkování proti SARS-CoV-2 v Česku dobrovolné, není možné diskriminovat dítě tím, že se mu zamezí prezenční výuka a vstup do budovy školy. Jedná se o odepření práva na vzdělání garantovaného Listinou základních práv a svobod.

Mohlo by vás zajímat: Šichtařová a Vavruša: Jak hasit požár povodní? Děti jsme pustili do jámy lvové

Toto právo nebylo před vydáváním covidových opatření Ministerstva zdravotnictví ničím podmíněno a vyplývalo automaticky z našeho ústavního pořádku. Dochází tudíž k porušení článku 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (všeobecný zákaz diskriminace) a čl. 33 práva na vzdělání.

Česká republika je demokratický právní stát založený na ústavních principech, k nimž patří i vázanost veřejné moci zákonem. Při respektování právního řádu České republiky nelze považovat přijatá mimořádná opatření vztahující se k dětem za správná.

Každá země to vidí jinak

Každá země přistupuje k boji s nemocí covid-19 odlišně. Třeba v Dánsku (s argumentem vysoké proočkovanosti populace, pozn. red.) od 10. září 2021 neplatí v zemi žádná opatření proti šíření koronaviru. V Norsku byla plošná epidemická opatření s platností od 25. září 2021 zrušena (pozitivně testovaní se budou muset nadále izolovat a nadále je možné zavádět místní opatření, pozn. red.), Velká Británie zrušila téměř veškerá koronavirová opatření k 19. červenci 2021 (po příjezdu do země se ale musí povinně testovat na covid i očkovaní lidé, pozn. red.). A třeba texaský guvernér Gregg Abbott zakázal ve státě Texas komukoliv vyžadovat po místních občanech očkování proti covidu-19, a to i soukromým firmám.

Je otázka, jakým směrem se v následujících měsících vydá Česko. Situace se dle dostupných dat i vyjádření Ministerstva zdravotnictví nevyvíjí dobře, čísla nakažených rapidně stoupají. Platí, že očkováním pomůžeme pouze sami sobě, možná proti onemocnění, možná proti těžkému průběhu onemocnění, v krajním případě proti smrti. Možná ale také ne.

Mohlo by vás zajímat: Postřehy Evy Gmentové: Chci vidět svět pozitivně! Negace je slepá ulička

Stejnou starost by nám ale mělo dělat omezování svobodného rozhodnutí, jak naložíme se svým vlastním zdravím, za nějž je zodpovědný každý sám. Svobodné rozhodnutí je klíčové a pokud se někdo rozhodne, že podstoupí riziko nákazy a sám si následně onemocněním projde (a paradoxně imunizuje společnost lépe, než osoba po aplikaci vakcíny), je to jeho právo dle čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Pakliže o právní stát a naši největší lidskou hodnotu, naši svobodu, nechceme přijít, musíme trvat na všech demokratických principech.

Společnost je dnes unavená, polarizovaná, nemocná. Postavení všech osob by mělo být ale nadále rovné, všichni by měli požívat stejných práv. Dokud tedy očkování nenařídí povinně zákon, každý má právo sám rozhodovat, zdali využije možnosti aplikace vakcíny proti SARS-CoV-2, nebo bude svůj imunitní systém proti koronavirovému onemocnění podporovat jiným způsobem.

Autorka děkuje MUDr. Sabině Moravcové za uvedení do problematiky a poskytnutí odborných podkladů.

JUDr. Denisa Sudolská
Advokátní kancelář JUDr. Denisa Sudolská
Psáno pro HlidaciPes.org