Z respondentů, kteří označili finance a hospodaření domácnosti za zdroj neshod, 41 procent uvedlo, že se jejich spory občas týkají peněz na děti z předchozího vztahu. Dalších devět procent se kvůli nim neshodne často. Čtvrtina podobný konflikt zažívá pouze výjimečně a zbývající čtvrtina nikdy. Výsledky tedy neznamenají, že se kvůli dětem z předchozích vztahů hádá polovina všech sešívaných rodin. Ukazují ale, že pokud už v domácnosti vznikají finanční spory, peníze spojené s dětmi se do nich velmi často promítají.
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Proč hledat „viníka“, když je předem znám?
Problém nekončí u stanovené částky
Průzkum sledoval nejen placení a přijímání výživného, ale také to, zda partneři znají další výdaje spojené s dětmi. Vedle pravidelných alimentů totiž do rodinného rozpočtu vstupují také dárky, kroužky, tábory, školní výdaje, dovolené nebo jednorázová pomoc. Právě nepravidelné platby se mohou stát zdrojem větší nejistoty než samotné výživné. Jeden partner je může vnímat jako přirozenou rodičovskou povinnost, zatímco druhý především jako nečekaný zásah do společného rozpočtu.
„Samotné alimenty bývají předvídatelnou položkou. Konflikt často spustí až peníze kolem nich, o kterých partneři předem nemluvili: tábor, telefon, dárek nebo jiný mimořádný výdaj. Nejde o to, aby nový partner rozhodoval o tom, zda rodič své dítě podpoří. Oba ale potřebují vědět, jaký dopad budou tyto výdaje mít na chod společné domácnosti,“ říká Stanislava Lišková, finanční poradkyně Partners.
Podle ní se osvědčuje rozdělit rodinné finance do tří srozumitelných částí: závazky každého z partnerů, společné provozní výdaje a individuální peníze, se kterými každý nakládá samostatně. Součástí dohody by měla být také pravidla pro mimořádné výdaje.
Hádka o peníze bývá také hádkou o místo v rodině
V sešívaných rodinách nemusí být spor pouze otázkou toho, zda na určitou věc peníze jsou. Platba za dítě z předchozího vztahu může v novém partnerovi vyvolat pocit, že potřeby společné domácnosti zůstávají na druhém místě. Biologický rodič naopak může finanční výhradu vnímat jako útok na své dítě nebo zpochybnění své rodičovské role.
„Peníze v sešívané rodině často představují víc než položku v rozpočtu. Mohou vyjadřovat loajalitu, přijetí i obavu, zda vlastní dítě nepřichází zkrátka. Proto se hádka o tábor nebo dárek snadno promění v konflikt o to, kdo do rodiny patří a kdo má právo rozhodovat,“ vysvětluje Markéta Šetinová, socioložka a párová terapeutka z Institutu Moderní láska.
Podle ní je důležité oddělit finanční dohodu od výchovných pravomocí. To, že nový partner přispívá na chod domácnosti nebo na potřeby nevlastních dětí, mu automaticky nedává stejnou rozhodovací roli jako biologickému rodiči. Současně však není dlouhodobě udržitelné, aby měl nést finanční důsledky rozhodnutí, o kterých nic neví.
Dohoda musí vzniknout dříve než první problém
Partners doporučuje probrat závazky vůči dětem ještě před sestěhováním nebo sloučením rodinných rozpočtů. Partneři by si měli navzájem říct:
- jak vysoké jsou pravidelné platby na děti,
- které další výdaje se během roku opakují,
- které náklady hradí druhý biologický rodič,
- co bude placeno ze společného rozpočtu,
- od jaké částky budou mimořádné výdaje řešit společně,
- jak se dohoda změní při poklesu příjmu nebo nové potřebě dítěte.
„Cílem není kontrolovat každou korunu, kterou rodič svému dítěti dá. Cílem je, aby ani jeden z partnerů neměl pocit, že důležitá rozhodnutí vznikají za jeho zády. Dobrá dohoda musí chránit děti i stabilitu nové domácnosti,“ uzavírá finanční poradkyně.
Mohlo by vás zajímat: Jakub Hradec: Česká kancelář pojistitelů pomohla kultivovat celý trh
O průzkumu
Průzkum pro finanční skupinu Partners zajistila agentura MindBridge Consulting metodou CAWI od 26. května do 10. června 2026. Zúčastnilo se ho 800 respondentů ve věku 30 až 60 let z celé České republiky. Všichni žijí v partnerství nebo manželství, přičemž oba nebo alespoň jeden z partnerů mají nezaopatřené dítě či děti z předchozího vztahu.
Komentáře
Přidat komentář