Děkuji Vám, pane řediteli, že jste si udělal čas pro otázky odborného portálu opojištění.cz. Pojišťovna Kooperativa se za třicet let své existence stala jedním z nejsilnějších a nejuznávanějších hráčů na tuzemském pojistném trhu. Jak byste popsal v souvislosti s českým vysoce konkurenčním prostředím její největší výhodu ve srovnání s dalšími velkými kompozitními pojišťovnami?
Vyzdvihl bych asi nejvíce dva faktory a dvě slova – lidé a svoboda. Na lidech, kteří Kooperativu před 30 lety v čele s Vladimírem Mrázem založili, i z těch, kteří ji rozvíjeli a rozvíjí, jsem vždy obdivoval ten náboj, energii a chuť něco dokázat. Dneska bychom řekli, že Kooperativa v roce 1991 to byl vlastně takový pojišťovací start up. A ten podnikatelský duch a ta energie byly obrovské. Věřím, že toto Kooperativa stále má, a snažím se, aby tuto chuť vymýšlet nové věci a tah na bránu neztratila.
Druhým faktorem je svoboda. Nejen, že byla svoboda po revoluci, ale Kooperativa vždy měla a má relativní svobodu i v tom, co dělá a jak to dělá. Náš rakouský akcionář má prostě jiný styl řízení, než je ve velkých evropských a světových skupinách obvyklé. Věří lokálnímu managementu a spoléhá se na to, že my známe dobře zdejší lidi, firmy a celý trh a dokážeme dosáhnout úspěchu tak trochu „po svém“. A toho jsem si vždy velmi cenil a cením.
Mohlo by vás zajímat: Proč jsou zranění žen při autonehodě závažnější?
Do Kooperativy jste nastoupil v roce 1995. Mohl byste zavzpomínat, jaká v ní tehdy panovala atmosféra?
Když jsem se přidal ke společnosti před více než 25 lety, tak mě oslovila energii Kooperativy a velká chuť něco dokázat. Nevěděl jsem o pojištění v podstatě nic, a najednou jsem začal poznávat, jak je to zajímavý a pestrý obor. Potkával jsem lidi nejrůznějších profesí, kromě těch pro finanční služby obvyklých jako obchodníky, manažery či právníky i třeba doktory, stavaře, hasiče či strojaře. Zjistil jsem, že chce-li být pojišťovna univerzální a obsáhnout všechny druhy pojištění, musí rozumět vlastně všemu, protože musí umět pojistit prakticky všechno. Takže atmosféra velmi činorodá, řada věcí se pochopitelně dělala ručně a „papírově“. Neříkám, že jsme tam úplně spali, ale rozhodně jsme neměli problém být v práci od rána do noci, zejména v roce 1999 v době demonopolizace povinného ručení. Byli jsme a věřím, že stále jsme, zapálení a kreativní, bavilo nás dělat dobrou pojišťovnu a baví nás to pořád.
Bylo by možné charakterizovat nestora českého pojišťovnictví a zakladatele Kooperativy pana Vladimíra Mráze a co jste se od něj naučil?
Vladimír Mráz je legenda Kooperativy, ikona moderního českého pojišťovnictví a zejména člověk, který vždy, řekl bych, viděl dál a lépe než ostatní. Pojišťovák, ale i obchodník, který dobře poznal, jakou cenu má klient. Vizionář, který do skupiny přivedl ČPP a řadu dalších akvizic, i když ostatní pochybovali. A co mě naučil? Strašnou spoustu věcí. Třeba, že nikdy nemůžu a nebudu vědět všechno a že se musím pořád učit. Že manažer se nesmí bát rozhodnout, protože i špatné rozhodnutí je lepší než žádné. Nebo že chyby se stát mohou, ale neměly by se opakovat.
Musím upřímně přiznat, že před 13 lety jsem měl trochu strach a hodně respekt. Když jsem přebíral Kooperativu a nastoupil jsem do funkce generálního ředitele, nepokazit to, co Vladimír Mráz a jeho kolegyně a kolegové vybudovali, byla obrovská výzva a závazek. Rozvíjet firmu, která měla a má skvělou pověst a pozici. Děláme to ale všichni moc rádi, s odhodláním, s chutí a zápalem, který si Kooperativa zaslouží. Říká se, že náš život a naši práci zhodnotí až historie. Troufám si ale tvrdit, že první část naší historie, těchto 30 let, už máme za sebou a můžeme je hodnotit. A já bych se nebál říci, hrdě a bez zbytečné skromnosti, že byly úspěšné.
Mohlo by vás zajímat: Lucie Urválková počtvrté mezi nejvlivnějšími ženami podle Forbesu
Jak se za tu dobu, co v Kooperativě působíte, společnost proměnila? A mohl byste popsat ty hlavní momenty, které z Vašeho úhlu pohledu pojišťovnu ovlivnily nejvýznamněji, a to ať už z negativního, či pozitivního úhlu pohledu?
Něco se změnilo velmi a něco vůbec. Samozřejmě obrovské změny přinesl rychlejší život, nové technologie a způsoby komunikace, čelíme novým rizikům, velké konkurenci, skutečnému „náletu“ regulatorních a legislativních požadavků. Tady už bych skoro řekl, že všechny podobné faktory a administrativa s nimi spojená ovlivňují pojišťovny i klienty spíše negativně. Přišly počítače, mobily, internet a sociální sítě a prakticky zmizel papír. Klienti jsou vzdělanější a konkurence ostřejší.
Celkově tedy lze říci, že se dost změnil způsob naší práce, ale nikoli její obsah. Stále se snažíme ochránit naše klienty před riziky, které jim hrozí a snažíme se vnášet klid a pohodu do jejich myslí a životů i do jejich podnikání. To se nezměnilo již stovky let. Stejně tak se nezměnilo to, že svoji práci musíme dělat dobře, musí nám na ní záležet a musí nás bavit.
Celá společnost se už více než rok nachází v dříve těžko představitelné pandemické krizi, jak se to podepsalo na „kondici“ Kooperativy? Jak jste spokojen s jejími výsledky? A chystáte pro nejbližší budoucnost nějaké novinky?
Naše ekonomika měla složitá období, ale to, co se děje v posledních 12–14 měsících je skutečně bezprecedentní. Češi byli naštěstí vždycky koumáci, uměli si poradit a pomoci, používali zdravý selský rozum, neztráceli smysl pro humor a snad nikdy to nebylo vidět tak jako za uplynulý rok. Prožili jsme v těžkých chvílích řadu obtížných až kritických situací, ale také zjišťujeme něco o sobě. Zjišťujeme, co je vlastně důležité. A nijak překvapivě docházíme k přirozenému závěru, že důležití jsou lidé, rodina, vstřícnost, pomoc a sounáležitost. A to nás, věřím, že všechny, naplňuje optimizmem.
Co se týče Kooperativy, určitě můžeme říci, že loňský rok i letošní první čtvrtletí máme úspěšné a plníme plány, které jsme si v hlavních ukazatelích stanovili. Dokonce je Kooperativa za leden až březen 2021 pojišťovnou s největším přírůstek předpisu. A toho si velmi vážím. Novinek máme celou řadu, ale možná bych vyzdvihl něco, co považuji za obzvlášť důležité – naši novou nabídku produktů a služeb pro stárnoucí českou populaci, čemuž my říkáme projekt Masters. Už nějakou dobu se zkoumáním potřeb lidí 50+ intenzivně zabýváme a věřím, že naše nová konzultačně asistenční služba MAJÁK+ jim může ulehčit život. Prevence, konzultace a asistence jsou ostatně moderní tváří pojištění, protože chceme pomoci klientům řešit problémy a ne „pouze“ platit škody.
Mohlo by vás zajímat: Miroslav Škvára ke zkouškám: Přechodné období skončilo. Co bude dál?
Krize se obecně v pojišťovnictví odrazí se zhruba ročním zpožděním, jaký v této souvislosti čekáte vývoj pojistného trhu v letošním roce? Bude to z pohledu pojišťoven složitější než uplynulý rok?
Zatím tomu čísla nenasvědčují, ale máte pravdu, že do pojišťovnictví se tyto faktory promítají určitě se zpožděním. Já ale věřím, že se nestane nic dramatického, protože v ekonomice je peněz a kapitálu dost. Takže když nějaké subjekty z trhu odejdou, naskočí zase jiné a pojišťovny na to musí být připraveny.
Zeptám se konkrétně na ostrý konkurenční boj v oblasti povinného ručení. Jaký zde čekáte další vývoj?
Na tuto otázku odpovídám posledních minimálně pět let stále stejně. Není dlouhodobě možné, aby rostoucí škody – zejména na zdraví – a náklady na opravy vozidel, nebyly zohledněny ve vybraném pojistném. Ano, pandemie, lockdown a karanténa zapříčinily méně škod, protože se méně jezdilo, to je ale pouze výkyv na křivce objemu škod, která stále roste. Navíc se sice jezdilo méně, ale bylo více těžkých nehod, protože poloprázdné silnice svádějí k rychlé jízdě. To nás jako problém velmi trápí, a proto se Kooperativa stala iniciátorem a organizátorem Platformy VIZE 0, kde s řadou významných partnerů, jako je Policie ČR, Besip či Škoda auto rozvíjíme projekty, které by měly omezit počet úmrtí a vážných zranění na silnicích.
Jak obecně vnímáte srovnání ve vývoji segmentů životních produktů a těch neživotních. Existuje podle Vás cesta, jak životnímu pojištění vrátit jeho „zašlou slávu“?
Nemyslím, že by sláva životního pojištění byla „zašlá“. Miliony lidí mají miliony smluv životního pojištění a neexistuje žádné rozumnější řešení, jak se před riziky ohrožujícími zdraví, život a stabilitu rodiny chránit. Myslím si, že určitý odklon posledních let od investic prostřednictvím pojištění ke „starým dobrým“ rizikům je určitě správný. Životní pojištění by mělo být především rizikové životní pojištění a řešit hlavně ta nejzávažnější rizika. A nesmíme zapomenout i na další klíčovou roli životního, či v tomto případě důchodového pojištění, a to je zabezpečení na dobu důchodu tak, abychom ho mohli důstojně prožít. Podle demografické situace a rostoucím napětí mezi příjmy a výdaji státního rozpočtu je jasné, že o své důstojné stáří se musí postarat spíše každý z nás než, že bychom mohli spoléhat na stát. A to je také jedna z rolí životního pojištění – zajistit důstojný život v postproduktivním věku.
Mohlo by vás zajímat: 1Q 2021: Allianz má čistý zisk + 83,4 %. AXA hlásí celkové výnosy + 2 %
Mohla by pandemie podle Vašeho názoru pozitivně ovlivnit byznys v tom smyslu, že si klienti budou více uvědomovat rizika, a tím pádem se i více pojišťovat?
Loňské výsledky dokonce ukazují, že takovýto faktor zřejmě částečně zafungoval. Vypadá to třeba v pojištění majetku občanů, že lidé byli doma, měli více času a dali si do pořádku pojištění, na které se třeba posledních 5–10 let nepodívali. I faktor, že pojištění je důležité především v ekonomicky těžkých obdobích mohl sehrát roli. Proti tomu jsou ale zase jiné vlivy – omezování rozsahu či snižování pojistných částek, které také obtížná situace u některých lidí a subjektů pochopitelně vyvolává.
Pandemie přinesla také nevídané zrychlení v oblasti digitalizace. O čem se dříve jen mluvilo, tak se nyní muselo uvést do praxe. Jak se to odrazí v každodenním pojišťovnictví?
Máme technologie pro plnou elektronickou komunikaci s klienty a mezi zaměstnanci. Co nám dříve trvalo roky, jsme stihli během pár měsíců díky dramatickému urychlení digitalizace procesů – jak interních, tak klientských. Ze dne na den jsme přestěhovali část našich provozů, jako jsou Centra likvidace pojistných událostí nebo zákaznické podpory, do režimu home office, a to bez dopadu na rozsah poskytovaných služeb nebo na rychlost výplaty pojistného plnění. Loni na jaře tak většina z šesti tisíc zaměstnanců VIG ČR pracovala z domova. Dneska víme, že jsme schopni stoprocentně fungovat online. Kdyby mi někdo řekl začátkem loňského roku, že to zvládneme vlastně během měsíce, považoval bych ho za blázna.
Práce z domova se stala běžnou součástí dnešního života. Ředitelé firem ji většinou vnímají dvojím způsobem. Buď jako nutné zlo, nebo jako nezbytnou a přirozenou součást vývoje společnosti. Do jaké skupiny patříte a myslíte, že se ještě někdy vrátíme ke klasické pracovní době „od devíti do pěti"?
Má to samozřejmě pro i proti. Na jedné straně méně cest, šetření času i nákladů a na druhé straně potenciální ztráta kolektivu, vztahů, u někoho výkonnosti a částečně možná i loajality k firmě. Mám výhrady k home office, protože se obávám, že potřebnou energii a zápal pro věc nemůžu udržet u tisíců lidí, když budou jen doma. Práce není jen sezení u počítače. Abyste kreativně uvažoval, potřebujete mít kontakt s lidmi, sdílet s nimi čas i během pracovních přestávek, potkat se na obědě, u kávovaru. Teď prostě všichni hledáme nějaký nový standard, který se asi bude skládat jak z práce v kanceláři, tak doma.
Mohlo by vás zajímat: 3D tisk a robotika ‒ technologie s velkým potenciálem
Na závěr mám s dovolením dotaz, který mi neustále vrtá hlavou. Není žádným tajemstvím, že Vaším koníčkem je létání dopravním letadlem. Opravdu je to tak, že Martin Diviš, generální ředitel jedné největších českých společností, ráno vstane, jede na letiště, kde podle rozpisu pilotuje let do Barcelony a zpátky… A co Vám přijde více stresující – přistání s plným letadlem cestujících za velkého větru, nebo například rozhodování o strategii tak velké společnosti, jakou Kooperativa bezpochyby je?
Obojí je rozhodně velká zodpovědnost. Plno lidí mi řekne, že letadlo je něco jiného než firma, ale z pohledu odpovědnosti to tak vůbec necítím. Práci musí člověk dělat dobře, musí jí rozumět. A jestli v případě chyb v letectví se mohou stát nehody a mohou být fatální důsledky, tak stejně fatální důsledky mohou být v řízení firmy. Chápu argument, že když se rozbije letadlo, jsou za tím mrtví. To samozřejmě nelze úplně srovnávat, ale následkem zásadních chyb manažerů mohou zase být zkrachovalé firmy a nezaměstnaní lidé.
Jenže teď jsou tyto debaty bohužel trochu hypotetické a akademické, protože letectví bylo pandemií zásadně zasaženo. Mě to moc mrzí, protože jsem velkým letadlem neletěl už rok. A tohle když jednou ochutnáte, tak vám to hodně chybí.
Děkuji Vám za rozhovor.
Komentáře
Přidat komentář