Je zřejmé, že kvůli ochlazování ekonomiky zpomalující hospodářský růst již dále neutáhne neúměrné navyšování rozpočtových výdajů. Hlavní důvod této dlouhodobé neudržitelnosti českých veřejných financí tkví ve stárnutí obyvatelstva a trvalém snižování počtu obyvatel v produktivním věku. Podíl lidí ve věku 65 let a více na celé populaci se podle zprávy Národní rozpočtové rady v následujícím půlstoletí zvýší ze současných 19 % na téměř jednu třetinu. V ČR bude za 50 let do této skupiny patřit každý třetí Čech. S tímto jevem bude spojen nejen rostoucí tlak na objem výdajů na důchody, ale budou se také výrazně zvyšovat nároky na zdravotní a dlouhodobou péči.
Mohlo by vás zajímat: 4. konference pojistného trhu ČAP: Insuring Healthy Future
Úprava systému veřejného zdravotního pojištění
Bez ohledu na imperativ budoucí hrozby se v této souvislosti mezi odbornou veřejností v posledních dekádách čas od času rozvíří diskuze o možnostech úpravy současného systému veřejného zdravotního pojištění. Za dobu jeho polistopadové existence se v jeho fungování objevily některé problémy, které – podobně jako v penzijním systému – přetrvávají, a jsou tudíž občas otevírány; avšak zatím bez adekvátního, pozitivního řešení.
Na 1. místě je třeba jmenovat stále existující a stále se zvětšující disproporci mezi zdroji vytvářenými na zdravotní pojištění a výdajovou stránkou v kategorii státních pojištěnců. Právě u nich sílí vzhledem k výše zmíněnému demografickému vývoji tlak na výdaje veřejných rozpočtů na zdravotní péči pro rostoucí počet postaktivních členů populace, jejichž seniorský věk se trendově prodlužuje. Do této kategorie ještě náleží nezaopatřené děti a také nezaměstnaní. S postupným ochlazováním ekonomiky lze předpokládat zvyšování jejich počtu a míry nezaměstnanosti. Výdaje na tuto kategorii, čítající cca 15 % z úhrnu, budou představovat výraznou, v absolutních hodnotách stoupající zátěž pro veřejné zdravotní pojištění a jeho bilanci.
Mohlo by vás zajímat: Téměř třetina Čechů umírá na nemoci srdce
Zdroje na zdravotní péči jsou nyní v rozhodující míře vytvářeny v kategorii zaměstnanců; odvody platí z jedné třetiny zaměstnanci a ze dvou třetin podniky. Všeobecná pojišťovna a oborové zdravotní pojišťovny hradí z úhrnu všech výdajů cca 70 %.
Do kategorie zaměstnanců patří také osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), jejich současná podoba účasti na systému veřejného zdravotního pojištění je ale do jisté míry problémová, i když kvantitativně ne příliš významná. Při přípravě modelu financování zdravotního pojištění se od počátku počítalo s rozdílnou výší plateb pojistného mezi OSVČ a zaměstnanci. Tyto parametry byly dány výrazně rozdílnou konstrukcí vyměřovacího základu pro platby pojistného; základ distorze byl založen již roku 1993 v platebních tocích mezi zaměstnanci a OSVČ. K popsané rozdílné konstrukci vedly ve své době dvě příčiny: Jednou z nich byla snaha tehdejší politické reprezentace o podporu teprve se rozvíjejícího soukromého podnikání. OSVČ platí pojistné z vyměřovacího základu, který si sama určí, nesmí však být nižší než polovina daňového základu. Je-li takto stanovený základ nižší než minimální vyměřovací základ, platí pojistné z minimálního vyměřovacího základu. Ten se sice v průběhu let postupně navyšoval, zatím však bilance OSVČ zůstává distorzní. I když, jak bylo řečeno, problém není kvantitativně významný, jeho vyřešení by znamenalo odstranění neodůvodněné nerovnosti mezi subjekty na straně plateb při souběžné rovnosti na straně plnění.
Mohlo by vás zajímat: NKÚ: Stavby silnic I. třídy trvají 12 let. V termínu se jich dokončilo sedm
Zadruhé, v našem systému veřejné zdravotní péče je zahrnuta i část obsahující přímé platby nebo spoluúčasti na úhradách zdravotní péče, které pocházejí z dalších finančních zdrojů. Na výdaje domácností tohoto druhu připadá cca 12 % z úhrnu výdajů: na ambulantně užívané léky, terapeutické pomůcky, nadstandardní zdravotní služby a materiál (stomatologie), platby za lázeňské služby apod. Z výčtu zdrojů na zdravotní péči je zřejmé, že v našich podmínkách ve výdajové struktuře prakticky absentuje položka výdajů hrazených z dobrovolného zdravotního pojištění, s výjimkou soukromého zdravotního pojištění cizinců. Tento stav je v Evropském hospodářském prostoru (EHP) vcelku unikátní: ČR má jeden z nejnižších podílů výdajů dobrovolného zdravotního pojištění, cca pouhá 2 % na celkových výdajích, čímž je srovnatelná se zeměmi jako např. Rumunsko, Moldávie, Kazachstán, Albánie a v historických konotacích také jako tehdejší součást společného státu – SR. V zemích EHP, ve kterých existuje eventualita zdravotního připojištění, je nejčastěji nabízen rychlejší přístup ke zdravotní péči, možnost výběru specialisty a operatéra, ošetření zubním a očním lékařem, domácí péče apod.
Mohlo by vás zajímat: Zurich a NN 3Q 2019: Růst kam se podíváš
Historické souvislosti
Současný, v tomto ohledu nepříznivý stav má u nás historické souvislosti. Prakticky hned po listopadovém vzkříšení českého pojistného trhu se některé komerční pojišťovny aktivně zajímaly o možnost provozování a nabízení produktů zdravotního pojištění. K prvním diskuzím a jednáním iniciovaným ČAP docházelo ve 2. polovině 90. let. Komerční pojišťovnictví bylo na nabízení produktů zdravotního pojištění prakticky připraveno, pro jeho zavedení by ovšem bylo nutné upravit legislativní prostředí, zejména definovat, co je „standardní zdravotní péče“, kterou mohou pojištěnci požadovat v rámci veřejného zdravotního pojištění, a co je „nadstavba“ nad tím, tedy nadstandard. V tehdejším politickém, spíše levicovém prostředí však dostal návrh na zavedení komerčního zdravotního pojištění punc asociálnosti.
Zavedení komerčního zdravotního pojištění by znamenalo přísun nových peněžních toků do systému, který dle výše popsaných důsledků demografického vývoje potřebuje nutně posílit zdroje. Nezanedbatelná část našich obyvatel (přes 20 %) není spokojena se současnou úrovní zdravotní péče a byla by ochotna si připlatit, tedy připojistit si lepší kvalitu zdravotní péče a zdravotních služeb, eventuálně možnost rychlejšího přístupu ke zdravotní péči. Z regulatorních důvodů není možné, aby v rámci dobrovolného zdravotního pojištění působily současné zdravotní pojišťovny – musely by se řídit projektem Solventnost II, což by jim způsobilo enormní náklady.
Mohlo by vás zajímat: Glosa Roberta Stejkory: Zkoušky, kam se podíváš. Mají však smysl?
V zájmu budoucího ufinancování rostoucích nároků na zdravotní péči (v souvislosti se stárnutím populace v ČR) je zřejmé, že se k variantě zvýšení podílu na úhradě zdravotní péče ze strany vyšších příjmových kategorií obyvatelstva prostřednictvím zavedení možnosti sjednání komerčního zdravotního pojištění budeme muset vrátit. Podobně jako u penzí, také se zavedením komerčního pojištění zdravotní péče se neúspěšně potýkáme delší čas. I v tomto případě platí, že oddalováním řešení se problém dále vyostřuje – k nalezení vhodného řešení se čas stále více krátí.
Prof. Ing. Jaroslav Daňhel, CSc.
Ing. Michal Erben
Vysoká škola finanční a správní
Komentáře
Přidat komentář