Nesystémové zdanění rezerv pojišťoven. Shrnutí před třetím čtením

Pojistný obzor je k přečtení ZDE

V současném čím dál tím komplexnějším a složitějším globálním světě je pro teoretickou frontu stále obtížnější vytvořit srozumitelnou budoucí vizi a jasnou ekonomickou koncepci. V důsledku tohoto faktu u významné části veřejnosti vzniká určitá skepse vůči tradičnímu demokratickému modelu a tím se vytváří prostor ke kvazi úspěšnému vstupu do veřejného života populistickým politikům, kteří dávají přednost krátkodobým pragmatickým a mnohdy i neprincipiálním či radikálním řešením.

Konflikt, který z toho může vzniknout, je dobře patrný na současné situaci na české politické scéně. Když se před dvěma roky ujímal role premiéra lídr hnutí ANO, vypadalo to, že se vláda nějaký čas poveze na vlně světové ekonomické konjunktury. Vítěz voleb neměl v programu zvyšování daní, a tedy se rozhodně ani neočekávalo zavádění daní nových. Dobré výsledky ekonomiky umožňovaly určitou míru navyšování rozpočtových výdajů, z nichž některé, např. sleva na jízdném pro určité skupiny obyvatel, se nejevily jako právě nejracionálnější akt hospodářské politiky. V letošním roce se ale již výrazněji projevily symptomy ekonomického zpomalování a na dále robustně narůstající rozpočtové výdaje začaly chybět zdroje a pomalu, ale jistě se zapomíná na předvolební sliby.

Mohlo by vás zajímat: Glosa Martina Podávky: Životko pod čarou, nad čarou, za čarou...

Současný stav všichni známe. Poslanecká sněmovna již v prvním čtení schválila předlohu tzv. „daňového balíčku“, který předpokládá navýšení spotřební daně na tvrdý alkohol, tabák a hazard, zrušení osvobození od daně zemního plynu pro domácí kotelny a také, což odborníci považují za nejnebezpečnější část projednávané předlohy, snížení daňové uznatelnosti pojistnětechnických rezerv komerčních pojišťoven.

Tyto rezervy jsou vytvářeny jednak jako matematicky vypočtený zdroj potřebný pro budoucí výplaty pojistných částek v životním pojištění, jednak pro náhodné výkyvy ve škodním průběhu neživotních pojištění, jehož ekonomiku ovlivňuje náhodný generátor. Tvorba těchto rezerv je obsahem kalkulace ceny za pojišťovací službu, a tedy i obsahem platby pojistného v příslušném období ze strany pojištěných klientů. Dosud byly daňově uznatelné účetní technické rezervy, které pojišťovny vytvářely podle zákona o účetnictví. Podle v předloze předpokládané změny daňové uznatelnosti budou pro účely zdanění brány do úvahy technické rezervy vypočtené podle pravidel v odvětví pojišťovnictví implementovaného regulatorního projektu Solventnost II.

Mohlo by vás zajímat: Seminář AČPM: Problematika odborné způsobilosti podle ZDPZ

Pravidla tohoto regulatorního projektu byla nastavena pro stanovení minimální a optimální bezpečné výše kapitálu, který nezbytně potřebuje komerční pojišťovna pro své podnikání. Tento způsob výpočtu je zásadně koncepčně odlišný a v přímém rozporu s obecnými účetními zásadami, včetně požadavku konzervativního a obezřetného chování pojišťoven. Solventnostní matematické modely potřebu technických rezerv obecně redukují na obranu proti minulým nejhorším stavům; pro predikci možných budoucích potřeb je nelze použít. Zavedení takto pojatého solventnostního pravidla bylo svého času reakcí EU na problémy některých pojišťoven východoevropských zemí ohledně bezpečné výše kapitálu. Mělo tedy sloužit k zamezení opačné situace, než pro jakou ho aplikuje v současnosti v Poslanecké sněmovně projednávaná předloha.

Odčerpání zhruba ročního zisku celého pojistného trhu

Nový způsob zdanění rezerv podle pravidel Solventnosti II ve svém důsledku znamená odčerpání zdrojů v řádu zhruba 10 mld. Kč (přibližně objem ročního zisku celého odvětví) z technických rezerv komerčních pojišťoven, které byly vytvořeny pro zcela jiný a zcela adresně a konkrétně stanovený účel: sloužit jako zdroj pro budoucí výplatu pojistných plnění v životním pojištění a krýt náhodné výkyvy ve škodním průběhu, jehož výši určuje náhodný mechanismus. Jinými slovy jde o odčerpání prostředků z rezerv, které představují účetně cizí zdroje patřící klientům a zvyšující bonitu pojišťoven a jejich odolnost proti důsledkům náhodných katastrofálních realizací. Ostatně v neživotních produktech byly kalkulovány jako výkyvová přirážka, tj. součást tarifu pojistného, a zaplaceny podle platné smlouvy pojištěnými. Přijetí předlohy bude tudíž z právního hlediska působit retroaktivně (!).

V případě hypotetického akceptování merita věci projednávané předlohy by korektní změna daňové uznatelnosti matematické výše pojistnětechnických rezerv, která by neměla mít retroaktivní účinek, musela dopředu stanovit datum, od něhož začne platit změna, která upraví kvantitativní proporce v tarifu pojistného produktu pro klienta pojišťovny. V pojišťovací praxi je ovšem obvyklejší postup anticipující minulý vývoj: Pokud pojišťovna dlouhodoběji eviduje pojistnětechnické přebytky z důvodu reálné změny výchozích předpokladů oproti kalkulaci tarifu, může přebytek rozpouštět klientům např. formou bonifikace k vyplácené pojistné částce. V 60. letech minulého století takto tehdejší Státní pojišťovna rozpouštěla pojistnětechnický přebytek výplatou 15 % bonifikace k pojistné částce z nižší než kalkulované úmrtnosti.

Mohlo by vás zajímat: Jak řešit dopady sucha v německém zemědělství? Daněmi, nebo pojištěním?

Již v rámci zrychleného připomínkového řízení nebyly v jeho průběhu akceptovány připomínky pojišťoven, a to dokonce ani připomínky dohlížitele nad pojistným trhem (ČNB), které se týkaly obzvláště nevhodnosti zahrnutí do předlohy i technické rezervy životního pojištění. Jako hlavní argument bylo autory návrhu na úpravu uznatelnosti rezerv odkazováno na programové prohlášení vlády, ze kterého mělo být zřejmé, že k takové úpravě dojde. Oporou měla být v programovém prohlášení jediná stručná věta: Prosadíme návrh nové koncepční zákonné úpravy daní z příjmů, která nově upraví zdaňování a systém pojistných odvodů z těchto příjmů s cílem zjednodušit daně a eliminovat daňové distorze. Pokud tuto větu máme brát a chápat jako ideový základ pro předlohu, pak ji ovšem můžeme z metodologického hlediska jen stěží považovat za koncepční.

Zejména zahrnutí technických rezerv životního pojištění do zdaňování podle solventnostního režimu jde proti dosavadním paradigmatům pojistné teorie. A pokud autoři předlohy považují daňově uznatelné účetní technické rezervy pro neživotní pojištění, které pojišťovny vytvářejí podle zákona o účetnictví a jejichž adekvátní výše je každý rok ověřována nezávislým auditem, za daňovou distorzi nebo za možnost „agresivní daňové optimalizace“, měli by tento názor obhájit v odborné diskuzi, což se v přípravném řízení nestalo a nepříliš přesvědčivá byla i argumentace předkladatelů předlohy v Poslanecké sněmovně.

Mohlo by vás zajímat: Zaskočená ministryně financí. Rozpočtový výbor chce vyloučit ze zdanění rezerv ŽP

Z celého dosavadního průběhu projednávání předlohy, jak přímo v Poslanecké sněmovně, tak u různých kulatých stolů a v dalších odborných diskuzích, je zcela zřetelné, že o věcné argumenty v tomto případě nejde. V současné vývojové etapě zpomalování ekonomiky, a tedy i stále se snižující tvorby zdrojů na stále robustnější výdaje rozpočtu je nutné zvýšit míru přerozdělovacích mechanismů. Politicky tak jde o to, nalézt subjekty, od kterých bude možné takové zdroje odčerpat, aniž to poškodí renomé u elektorátu vládních politiků. Volba padla na odvětví pojišťovnictví. Je do značné míry paradoxem, že po třech desítkách let od konce totalitního systému se v Poslanecké sněmovně bez jakékoliv teoretické fundace projednává nesystémový zásah do tržního fungování odvětví, který může jeho dosavadní pozitivní vývoj významně zpomalit, eventuálně zcela zvrátit.

Pojistný obzor je k přečtení ZDE

Prof. Jaroslav Daňhel, CSc.
Prof. Eva Ducháčková, CSc.
Vysoká škola ekonomická