Nově by měly být technické rezerv pojišťoven tvořené podle zákona upravujícího pojišťovnictví. Tedy pro účely zdanění, resp. pro daňovou uznatelnost, by byly použity technické rezervy podle směrnice Solvency II, namísto dosud používaných účetních technických rezerv. Vláda tento návrh připravila, aniž by vzala v potaz připomínky České národní banky, České asociace pojišťoven, ekonomů a dalších odborníků.
Ministryně financí Alena Schillerová ve svém vystoupení v Senátu, které kromě jiného uvedla, že změna metody tvorby technických rezerv pojišťoven naplňuje cíl deklarovaný v programovém prohlášení vlády, podle nějž daňově uznatelné technické rezervy mají být vázány na pravidla obsažená v evropské směrnici Solvency II. „Navrhujeme konstruovat daňovou uznatelnost rezerv dle zásad, které platí pro ostatní rezervy, to znamená odvozovat daňovou účinnost rezerv dle pevného administrativního ukazatele. Tato metoda je objektivnější, protože představuje propracovaný objektivní systém kontrolovaný regulátorem, což je ČNB, založený na rizicích, který dodržují všechny státy EU, proto takto vytvořené rezervy lépe odpovídají hodnotě nutné k vyrovnání závazků z veškeré provozované pojišťovací nebo zajišťovací činnosti. Zvolením tohoto objektivnějšího kritéria se nastavuje potřebná daňová neutralita, tedy zajištění rovné míry zdanění pro všechny poplatníky, není to tedy tak, že by nová úprava trestala pojišťovny za obezřetnost, je však otázka, kde je hranice mezi obezřetností a účelovým odkládáním daňové povinnosti,“ řekla ministryně financí Alena Schillerová.
Mohlo by vás zajímat: Průměrná mzda vzrostla reálně o 4,0 %. Jak je na tom pojišťovnictví?
Alena Schillerová také uvedla, že u většiny poplatníků je zcela běžné, že tvorba rezerv nevstupuje do základu daně, ačkoli jejich tvorba je při uplatnění principu opatrnosti zvolitelná právě proto, že jejich prostřednictvím dochází k účelovému odkládání daňové povinnosti. „Nově navrhovaný systém tedy do velké míry eliminuje možnosti daňové optimalizace prostřednictvím rezerv pro oblast pojišťovnictví, zejména odkládání zdanění. Existence tohoto potenciálu daňové optimalizace je mimo jiné častým argumentem k nutnosti zavedené sektorové daně na pojišťovny. Jak je známo, se sektorovým zdaněním se ministerstvo financí dlouhodobě neztotožňuje, zvláště v tomto případě, kdy by mělo sloužit jako protihodnota optimalizačním možnostem, nelze s ním souhlasit vůbec, neboť jednu nestandardnost bychom kompenzovali jinou nestandardností. Sektorové zdanění se uplatňuje v řadě států v oblasti pojišťovnictví, jako příklad uvedu Rakousko, Belgii, Irsko, Bulharsko, Německo, Dánsko, Španělsko, Finsko, Švédsko či Kypr,“ pokračovala ministryně.
„Ministerstvo financí však preferuje předkládanou úpravu, tu, kterou vám tady předkládám. Sektorová daň by totiž zavedla další dodatečné zdanění pojistného sektoru a zcela jistě by se projevila potom v ceně pojistných produktů. To by vedlo k omezení pojišťovacích služeb, zatímco naše navrhovaná úprava je jednorázová. V podstatě chce narovnat dlouhodobě neodůvodnitelnou selektivní výjimku pro tento sektor, která existuje, existuje 20 let, byla zavedena v roce 2000, do té doby vlastně tam určitá pravidla byla. Takže my chceme pro všechny stejné podmínky, to znamená tvorbu daňově uznatelných rezerv podle pravidel, nikoliv bez omezení, jako je tomu u pojišťovnického sektoru,“ uvedla Alena Schillerová.
Mohlo by vás zajímat: Berkshire Hathaway ve 3Q 2019: Vysoké výnosy z investic
Ministryně zmínila, že pravidla Solvency II se z velké části shodují s pravidly připravovaného mezinárodního standardu účetního výkaznictví, který v současné době schvaluje EU, který budou muset povinně aplikovat všechny pojišťovny na evropském trhu, ČR tak podle ní následuje evropský trend. „Podstatné v tomto případě je, že nejde o žádnou formu dodatečného zdanění, pouze se standardizuje rozložení daňového břemene v čase, eliminují se možnosti odkládání daňové zátěže, nejde tak o sankcionování pojišťoven a rozhodně si stát nechce sáhnout na peníze klientů, jak proběhlo v tisku. Nejožehavější otázkou je pak přechodné období, v rámci kterého se mají současné rezervy narovnat na nová pravidla, tato otázka byla samozřejmě řešena se zástupci pojišťoven, kdy na základě připomínek došlo k rozložení dopadu na dva roky, což znamená, že důsledky zvýšené tvorby by měly být vyrovnány do druhé poloviny roku 2022. Takže když započítáme fakt, že v programovém prohlášení vlády je záměr na toto opatření již veřejně deklarován od první poloviny roku 2018, je celkové období, v rámci kterého se tyto subjekty mohou a mohly na opatření připravovat, delší než 4 roky. Dále bych chtěla uvést, že stejně jako u rezerv jiných subjektů pojišťovny samozřejmě mohou a budou dále tvořit účetní rezervy podle dosavadních pravidel, pouze pro daňové účely bude jejich výše určována objektivnějším parametrem než dosud, to je celé,“ dodala Schillerová.
„Každý má pravidla. Proč ne pojišťovny? Užily si to, měly to 20 let. Byla to výjimka zavedená Poslaneckou sněmovnou v roce 2000. Já vím, že pan exministr Kalousek říkal, že úředníci ministerstva financí s tímto přicházeli často a že ministři odolali. Já ale říkám, vidíte, teď je tady ministr, který to chce konečně narovnat. My jsme to férově dali do vládního prohlášení, to není tak, že jsme se probudili a řekli jsme, teď to uděláme, protože potřebujeme peníze,“ horovala v Senátu ministryně financí Alena Schillerová.
Mohlo by vás zajímat: Téměř třetina Čechů umírá na nemoci srdce
Reakce České asociace pojišťoven
„Kvituji realistickou a střízlivou akci Senátu. Úprava alespoň nejhorších chyb v celkově škodlivém zdaněni rezerv je součástí několika málo změn vracejících se do sněmovny. Klienti i pojišťovny na toto projídání budoucnosti a trestání obezřetných doplatí trochu méně,“ komentoval dění v Senátu výkonný ředitel ČAP Jan Matoušek.
Už dříve se pojišťovny ohradily proti argumentu, že mají neodůvodněné daňové výhody. Pojišťovny tak nepřijímají argument o vylobované výjimce, který je dáván do souvislosti s úpravou zdanění v roce 1999. Změna v roce 1999 se nikdy netýkala životního pojištění. U životních pojistek byly rezervy vždy plně daňově uznatelné. Navíc, za posledních 15 let tvořily pojišťovny u neživotního pojištění rezervy v souladu s limity, které platily i před rokem 1999.
„Pojišťovny nemají a ani nemohou mít pro tvorbu rezerv stejná pravidla, jako ostatní podnikatelské subjekty, protože se jedná o závazky vůči jejich klientům, nikoliv odložené peníze, jak je tomu u ostatních podnikatelů, “ a dále uvádí: „Systém účtování o rezervách je celoevropský, je regulován příslušnou směrnicí 91/974/EHS, ale i českým zákonem a vyhláškou. Pro pojišťovny nevzniká žádná výhoda, naopak, po případném přijetí návrhu zákona by byly proti ostatním sektorům znevýhodněny, protože například nemohou účtovat o výnosech příštích období. Nová pravidla u životního pojištění dokonce budou znamenat předem zdanění budoucích zisků, kterých pojišťovna ani nemusí dosáhnout. Podobné pravidlo neplatí v žádném jiném podnikání.“
Mohlo by vás zajímat: ESET: Kybernetickou bezpečnost na školách řeší učitel informatiky
V souvislosti se zdaněním rezerv na životní pojištění, tedy peněz připravených pro výplaty klientů, tak pojišťovny očekávají, že dojde k poklesu výnosů z těchto prostředků, které jsou připisovány klientovi. Pokud jde o důsledky pro neživotní pojištění, Jan Matoušek uvádí: „Pokud by nastaly v budoucnu velké přírodní katastrofy, jako byly povodně v roce 2002, pojišťovny budou muset na nastalé škody vytvářet rezervy. Důsledkem nových pravidel by tedy bylo, že část takových rezerv v řádu desítek miliard stát nově zdaní a vydělá tak na neštěstí svých občanů.“
Komentáře
Přidat komentář