Pojistný obzor je k přečtení ZDE
Vybavíte si, pane Bezděku, z minulosti nějaké snahy o zdanění technických rezerv pojišťoven?
V pojišťovnictví působím od roku 2007; mezi lety 2010 a 2013 jsem byl na Slovensku. Za tu dobu si na žádný návrh vedoucí ke zdanění rezerv v ČR, o kterém mluví paní ministryně financí, nevzpomínám. Zažil jsem debatu na Slovensku týkající se daně z předepsaného pojistného u neživotního pojištění po maďarském „vzoru“. Viděl jsem znárodnění soukromých penzijních úspor lidí v tzv. „druhých pilířích“ v Maďarsku či Polsku. Český daňový systém a jeho vztah k pojišťovnictví byl dlouhé roky korektní, stabilní a predikovatelný.
Dokonce na počátku minulé dekády, i pod vlivem demonopolizace trhu s povinným ručením a velkých škod po povodních v roce 2002, se daňová uznatelnost rezerv neživotního pojištění navyšovala. Stát tak i v daňové oblasti uznával, že povinnost dostát závazkům vůči klientům, zejména v krizových situacích, je pro stabilitu pojistného sektoru i celé české ekonomiky zásadní a pojišťovny se na ni musí v dobrých dobách adekvátností svých rezerv poctivě připravit.
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Nultý pilíř, aneb kreativitě se meze nekladou
Jaké jsou hlavní negativní znaky, chyby či nejasnosti předloženého návrhu zákona na zdanění technických rezerv?
Krátká otázka, na kterou je bohužel dlouhá odpověď. Zkusím to tedy stručně a jen vyjmenuji některé ze známých deficitů vládního návrhu zákona.
Těch negativních rysů návrhu zákona je více, osobně mi však nejvíce vadí ta základní úvaha, která se nakonec objevila explicitně i v závěrečném slově paní ministryně při projednávání návrhu zákona v prvním čtení v Poslanecké sněmovně, tedy že rezervy pojišťoven jsou nadhodnocené, neboť pojišťovna si je může tvořit plně dle své úvahy a tím odkládat zdanění svých zisků do budoucích let, kdežto jiné sektory takovou možnost nemají a tento zákon jen napravuje pokřivené daňové prostředí.
Předpokládám, že paní ministryně a odborný aparát na Ministerstvu financí ČR a v daňové správě vědí, že na tvorbu technických rezerv pojišťoven existuje vyhláška č. 502 z roku 2002, která do právního řádu ČR převádí evropskou směrnici. Určitě také vědí, že postup pojišťoven v účetnictví je každoročně předmětem zkoumání externího auditu a dohledu ČNB, kde management pojišťovny své účetní postupy, výši rezerv a metody jejich tvoření musí obhájit. Neboť jeho povinností je mít účetnictví ve stavu věrně odrážejícím realitu. Pokud by si někde dlouhodobě nadhodnocoval závazky (uměle zvyšoval rezervy), pak tyto principy a nároky porušuje. A stejně tak předpokládám, že by již daňová správa ČR v pojišťovnách dávno zasáhla, pokud by měla pocit, že si pojišťovny nadhodnocenou tvorbou rezerv systematicky přesouvají svůj zisk (a tedy i daňovou povinnost) z aktuálního roku do budoucích let.
Zkrátka a dobře se nemohu smířit s tím, když ministryně financí a vicepremiérka této země v podstatě obviní celý pojistný sektor z nerespektování zákonů a systematického podvádění. Přitom tato obvinění nepodloží žádnými důkazy, avšak místo toho promptně a téměř v utajení zpracuje návrh legislativy, která daňově trestá tyto domnělé (nedoložené) podvody. Zákon v sobě obsahuje i nepochopení smyslu Solventnosti II. Ta byla zavedena po velké ekonomické krizi z přelomu minulé a této dekády jako celoevropské opatření k lepšímu řízení rizik a zvýšení odolnosti pojistného sektoru, zejména prostřednictvím posílení vlastního kapitálu.
Mohlo by vás zajímat: Vladimír Přikryl: AČPM významně ovlivnila vývoj domácího pojistného trhu
Naštěstí to nebyl případ ČR, ale třeba v Nizozemsku, Velké Británii, Belgii, ale i v USA řada pojišťoven potřebovala významnou finanční injekci od již tak zadlužených vlád, aby přečkaly nejhorší krizové momenty a dostály svým závazkům vůči klientům. Tuto pomoc pak až donedávna firmy vládám splácely. Je to hodně odborná a detailní debata, na kterou zde asi není úplně prostor, ale celý koncept Solventnosti II je tak trochu „přesná hra s nepřesnými čísly a předpoklady“.
Vždyť i onen klíčový požadavek Solventnosti II – tedy: „Pojišťovno, drž alespoň tolik vlastního kapitálu, abys i v případě šoku, který se statisticky stane pouze jednou za 200 let, vydržela likvidní alespoň po dobu 12 měsíců“ – jen odhadujeme, protože nikde na světě, ani v ČR, nemáme k dispozici relevantní ekonomické údaje sahající několik staletí do minulosti… A proto pojišťovny v celé EU považují kapitálové požadavky Solventnosti II jen za minimální, nikoliv však adekvátní, a samy dobrovolně drží kapitál typicky alespoň ve výši 160 % toho, co by plynulo jen ze Solventnosti II. Ta nejistota v časových řadách (krátkost údajů), technologických změnách (kybernetická rizika, autonomní vozidla, umělá inteligence…), klimatických dopadech (povodně, sucha…) či pokroku medicíny (prodlužování věku dožití, pandemie…) je zkrátka obrovská.
Opatření ekonomicky motivující ke snížení rezerv (či jinak řečeno: trestající ty subjekty, které se v těchto podmínkách chovají obezřetněji), jako je třeba tento návrh zákona, jsou tak trestuhodná.
Mohlo by vás zajímat: Stane se Tesla plnohodnotným pojistitelem?
Zmínil jste, že návrh nové legislativy byl připraven téměř v utajení. To nebyla zákonodárci otázka zdanění technických rezerv před samotným předložením návrhu zákona diskutována s odborníky na pojišťovnictví?
Pokud vím, paní ministryně se se zástupci ČAP na toto téma setkala až několik dnů po odeslání dokumentu do zkráceného mezirezortního připomínkového řízení. Snahy sektoru o setkání ve fázi tvorby návrhu zákona vyšly naprázdno, stejně jako nabídka kapacit expertů pojistného trhu při specifikaci detailů v takto složité oblasti, jakou rezervy v pojišťovnictví jsou.
Jak vysokou částku by zdanění technických rezerv z pojišťovnického sektoru vlastně odvedlo?
Jde o něco mezi 10 a 11 mld. Kč. Ekonomicky vzato jde o speciální jednorázovou sektorovou daň uvalenou na pojistný trh v hodnotě jednoho ročního zisku celého sektoru. To je abnormálně tvrdé. Dovede si někdo představit daňové opatření, které vezme roční zisk sektoru tuzemských bank nebo třeba všech automobilek v ČR?!
Nenaruší takto rozsáhlé zdanění technických rezerv stabilitu pojišťoven? Nemůže mít, především u menších subjektů, dokonce až fatální následky?
Stabilita pojistného trhu ve smyslu schopnosti okamžité reakce i na velmi krizové situace v ekonomice bude nepochybně dotčena. Pro některé pojišťovny to může být i na hranici ohrožení smysluplnosti jejich podnikání v ČR. Pojišťovny budou řešit potíže s likviditou a budou muset odprodat některá aktiva i za méně výhodných podmínek, aby dostály této zvýšené daňové povinnosti. Podle mne to postupně povede k jistému odlivu kapitálu z pojišťoven, neboť mateřské centrály si toto opatření – které v EU nemá obdoby – vyhodnotí jako faktor zvyšující riziko podnikání v ČR. Některé firmy se mohou transformovat na pobočky a vymaní se tak zcela z dohledové regulace lokálních českých autorit.
Mohlo by vás zajímat: ČBA: Podceňujeme útoky přes mobil a neměníme hesla
Jaká opatření přicházejí ve vztahu k předloženému návrhu zákona ze strany pojišťoven v úvahu?
Pojišťovny zcela určitě budou, ostatně tak jako vždy, platný právní rámec v ČR plně respektovat. A budou se tedy muset připravit na odvedení 11 mld. Kč v dodatečné dani během dvou let, vytvořit si na to dostatečnou likviditu prodejem aktiv a postupně hledat cesty, jak tento nový rámec promítnout do svého podnikání – třeba omezením dostupných zdrojů pro investice a inovace na českém trhu, větší centralizací některých činností v rámci svých evropských koncernů či převodem svých firem v ČR na pobočky. Může docházet i ke zvýšení tlaku z centrál na lokální management českých pojišťoven, aby snížily svou obezřetnost, tj. akceptovaly nižší úroveň rezerv a takto posílily vykazovaný zisk – s argumentem, že i český stát považuje rezervy pojišťoven za nadhodnocené…
Bude mít zdanění technických rezerv nějaký dopad na klienty pojišťoven?
Technické rezervy jsou primárně peníze klientů, evidentní je to zejména v případě životního pojištění. Sekundárně, pokud by rezervy byly dlouhodobě opravdu vyšší než výplaty klientům, jde o prostředky akcionářů (jejich budoucí zisk rozprostřený přes desítky let – tak dlouho typicky trvá smlouva životního pojištění), které se ovšem zdaní jednorázově nyní. Akcionáři budou chtít zachovat svůj čistý zisk stabilní i navzdory aktuálně zvýšené dani a to povede k tlaku na růst cen pojištění. To zpětně poškodí opět samotné klienty. V případě zdanění rezerv životního pojištění jde podle mého názoru i o částečnou daňovou krádež prostředků klientů.
Jako alternativa k předloženému návrhu zákona se podle pojišťoven nabízí vytvoření Národního investičního fondu. Jaký je Váš postoj k této iniciativě?
Národní investiční fond je pro mne zatím jen koncept, neboť neznám podrobnější detaily jeho fungování a podpory investičních projektů v něm. Pokud budou nastaveny a respektovány rozumné principy (např. transparentnost rozhodování o projektech a jejich výběru na základě jasně daných a předem známých kritérií; tlak na alespoň trochu rozumnou návratnost investičních prostředků; standardní governance principy atd.), tak se domnívám, že pojišťovny jsou ideální investor do takových projektů, s ohledem na dlouhodobost aktiv, která mají ve správě. Podobné modely participace pojistného trhu na podpoře domácí ekonomiky po Evropě najdeme – na rozdíl od daňového paskvilu v podobě absurdního zdanění rezerv.
Mohlo by vás zajímat: Brexit a odpovědnost za škodu způsobenou vadným výrobkem
Přesunem daňové uznatelnosti rezerv v rozsahu Solventnosti II se ČR vzdává suverenity v oblasti zdanění technických rezerv. Jaké z toho vyplynou důsledky?
Jakákoliv úprava režimu výpočtu rezerv à la Solventnost II z evropské úrovně (a nemusí jít o změnu direktivy, pravděpodobnější jsou různá dolaďování technických parametrů pro výpočet rezerv dle rozhodnutí různých unijních pracovních výborů, komisí apod.) okamžitě ovlivní daňovou povinnost pojišťoven v ČR. Výměnou za jednorázových 11 mld. Kč daňového příjmu tak český stát ztratí kus predikovatelnosti a stability daňového prostředí v pojistném sektoru. A pracovníky daňové správy čeká náročné, detailní školení o problematice rezerv v Solventnosti II, aby byli schopni kontrolovat základ daně. Je to prostě celkově hloupé a krátkozraké.
Jak podle Vás tento legislativní proces dopadne?
Pevně věřím, že pojistný sektor udělá vše, co je v jeho silách, aby nesmyslnost a rizika tohoto návrhu vysvětlil všem poslancům a senátorům, co budou ochotni o věci přemýšlet, ale i široké veřejnosti, o jejíž peníze se nakonec jedná. Při pohledu na aktuální politickou scénu však mnoho prostoru pro racionální diskuzi obecně, tedy ani v tomto konkrétním případě, nevidím…
Plánujete výhledově, po svém působení na pozici předsedy představenstva ČSOB Pojišťovny, další aktivní angažmá v českém pojišťovnictví, nebo se Vaše profesní kroky vydají jiným směrem?
V pojistném sektoru se pohybuji 13 let a pořád mne to hodně baví. Dovedu si představit, že v něm budu působit v té či oné podobě i nadále, stejně jako to, že ve svém profesním zaměření udělám výraznou změnu a budu se zase učit něco úplně jiného. Ostatně takto jsem před 13 lety vstupoval i do oblasti pojištění (úsměv).
Pojistný obzor je k přečtení ZDE
Mgr. Libor Hlavička
šéfredaktor Pojistného obzoru
Česká asociace pojišťoven
Komentáře
Přidat komentář